Za Husáka bylo bezdětných 5 procent žen. Dnes každá pátá a většina to neplánovala

Všude vidí kočárky. V kavárně u vedlejšího stolu sedí tři matky na mateřské, povídají si o školkách a dětech. Na Instagramu se to hemží gender reveal videi – páry v bílých tričkách rozřezávají dorty s modrou nebo růžovou náplní, objímají se a pláčou štěstím. Bývalé spolužačky posílají fotky ze soukromých rodinných oslav. A ona? Zase sama.

„Je mi 42 a nemám ani děti, ani manžela. Kde jsem udělala chybu?“ ptá se sama sebe.

Tahle otázka rezonuje hlavou čím dál většímu počtu českých žen. Většina z nich se přitom na startu dospělosti vůbec nechystala žít bezdětný život.

V sedmdesátých a osmdesátých letech nemělo dítě pouze 5 až 7 procent žen. Dnes podle Českého statistického úřadu každá pátá třicátnice zůstane bezdětná. Konkrétně u žen narozených v první polovině 80. let dosahuje bezdětnost 16 až 18 procent.

Podle analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí dosavadní bezdětnost označili za jednoznačně svobodnou volbu pouze tři z deseti respondentů ve věku 25 až 44 let.

Sedm z deseti bezdětných Češek a Čechů ve věku 25 až 44 let by se chtělo někdy v budoucnu stát rodičem. V Praze je situace ještě dramatičtější – zde je 33 procent žen bezdětných, což je nejvyšší podíl ze všech krajů. Nejnižší má naopak Karlovarský kraj s necelými 20 procenty.

Filmová producentka a radní Prahy 7 Hanka Třeštíková otěhotněla až ve 43 letech. Předtím absolvovala pět let marných pokusů o umělé oplodnění.

„Furt jsem měla někde roztažený nohy a někdo se do mě koukal a něco tam zkoumal, jestli je někde nějaká chyba,“ vzpomíná Hanka v knize Loterie IVF od Lucie Ptáčkové. Není vdaná. Biologickým otcem její dcery není její partner, ale kamarád.

„Myslím, že naši se hlavně báli, abych nezůstala bezdětná. Je jim vlastně jedno, že jsem zůstala bez chlapa,“ říká v rozhovoru. V její rodině existovalo „trauma ze starých panen“. Hančin příběh není výjimkou. Je jedním z mnoha. Podle reprodukčních klinik v Česku je průměrný věk jejich pacientek jednačtyřicet let. Ženy přicházejí pozdě. Důvodů, proč přicházejí pozdě, je hned několik.

Socioložka Hana Hašková ze Sociologického ústavu Akademie věd, která se tématem bezdětnosti zabývá celý život, má tohle vysvětlení:

Českých žen, které se záměrně rozhodnou, že nebudou mít děti, je podle jejích slov méně než deset procent. Typickou cestou k bezdětnosti je odkládání těhotenství na vyšší věk a následně buď problém s nalezením partnera, nebo zdravotní komplikace.

A tady se objevuje zásadní rozdíl mezi vzdělanějšími a manuálně pracujícími ženami. Ve třiceti letech zůstává bez dítěte čtyřicet procent vysokoškolaček, zatímco u manuálně pracujících žen je to pouhých devět procent.

Většina prvorodiček v České republice má dnes mezi 25 a 29 lety, což odpovídá evropskému průměru. Průměrný věk při prvním porodu se ale stále posouvá.

„Změnily se volnočasové možnosti, ale třeba i využití antikoncepce k plánování, kdy se stanete rodiči,“ dodává Hašková. „V osmdesátých letech byla víc než polovina nevěst těhotná.“ Tehdy bylo mateřství normou. Dnes je to jedna z možných cest.

Veronika Brázdilová je viceprezidentka Vodafone ČR pro firemní zákazníky. Mohla by být typickým příkladem oné „sobecké kariéristky“, která místo rodiny zvolila práci.

Jenže není.

„Ve třiatřiceti letech jsem prošla předčasným přechodem. Byla mi nabídnuta různá řešení. Jedním z nich bylo otěhotnění pomocí náhradního rodiče. To pro mě bylo šokující. Moje první reakce byla, že by můj muž měl dítě s nějakou jinou paní a já bych jim to jenom odnosila,“ říká Veronika během debaty Bezdětné ženy v byznysu, kterou uspořádala společnost Vodafone společně s Czechitas.

„Postoupili jsme umělé oplodnění několikrát. Nevyšlo to. A vzhledem k tomu, že to mělo velmi negativní dopad na mé zdraví, jsme se rozhodli, že můžeme žít plnohodnotný život i bez dětí. A skutečně ho žijeme.“

Není sobecká kariéristka. Je žena, které to prostě nevyšlo.

A stejně jako Hana Třeštíková, stejně jako tisíce dalších žen, musí čelit otázkám a pohledům okolí.

Psychoterapeutka Zuzana Krajča, která sama prošla nedobrovolnou bezdětností, ve své praxi zažila případy, kdy ženu nejbližší rodina kvůli bezdětnosti v podstatě zavrhla.

„Vyslechla si útoky, že je zrůda, že s ní už nechtějí mít nic společného,“ popisuje Krajča.

Bezdětnost žen je vnímána velmi negativně. Tyto ženy jsou vystaveny dvěma nálepkám: buď je lidé litují a dávají „zaručené rady“, nebo je odsoudí za kariérismus a sobectví. A co muži bez dětí? Na ty je nahlíženo jako na „nespoutané rebely“ a „dobrodruhy“. Nikoho to nevyvádí z míry.

Otázky od okolí jsou neúprosné: „Kdy už budou děti? Jestli už se plánují? Jestli se na nich pracuje?“ Otázky, které padají u rodinných obědů, na oslavách, v práci. Bez zlého úmyslu. Přesto dokážou bodnout přesně tam, kde to bolí nejvíc.

Moderátorka České televize Martina Hynková Vrbová sama prošla obdobím, kdy se smiřovala s tím, že vlastní děti možná mít nemůže.

„Chtěla jsem, ale ono to nešlo,“ vzpomíná.

Nakonec má tři děti. Ale zkušenost s nejistotou ji přivedla k napsání knihy Žiju bez dětí, ve které vyzpovídala osm žen různého věku, povolání i zájmů.

Jedna žena po dětech toužila, ale nemohla je mít. Druhá žena kvůli znásilnění přehodnotila touhu po rodině. Další ženě děti nic neříkají. Svou existenci bez dětí hodnotí i lesbický pár či žena blížící se věkem stovce.

Co mají všechny společné? Stigma a tlak okolí.

„O bezdětnosti se ve společnosti moc nemluví, tato kniha přináší otevřený pohled na to, jaké to je být žena bez dětí, jak se cítí, proč se tak rozhodla a jaké má díky tomu vztahy se svými nejbližšími,“ říká Hynková Vrbová.

Reprodukční kliniky v Česku hlásí, že průměrný věk jejich pacientek je jednačtyřicet let. Některé ženy bojují o dítě i v pětačtyřiceti. Umělé oplodnění je finančně náročné. Jeden cyklus stojí desetitisíce korun. Ne každý si může dovolit tolik pokusů, kolik by potřeboval.

Adopce je v Česku komplikovaná a zdlouhavá. Zákon navíc upřednostňuje manželské páry před samoživitelkami.

Co tedy zbývá?

Smíření s realitou. Přijetí života bez dětí. Socioložka Hana Hašková ve své studii píše, že bezdětnost nemusí být prázdnotou, ale svobodným prostorem.

Paul Dolan, expert na štěstí z London School of Economics, tvrdí, že bezdětné ženy mají pozitivní přístup k životu a jsou v lepší fyzické kondici než ty, které se rozhodly děti mít.

Vznikají podpůrné skupiny jako No kidding!, které pomáhají bezdětným ženám cítit se méně osamoceně. Pomáhá i psychoterapie. Protože všechny bezdětné ženy procházejí fází, kdy mají pocit, že selhaly, že nejsou dost dobré.

Otázka „Kde jsem udělala chybu?“ je špatně položená.

Protože bezdětnost není osobní selhání. Není to chyba. Není to vina. Je to výsledek životní dráhy, kterou člověk prochází a dokáže zpětně rekonstruovat momenty, které ho vedly k tomu, že se rodičem nestal. A hlavně, není to nic nového.

Bezdětnost žen se na území České republiky pohybovala u generací narozených na přelomu 19. a 20. století okolo dvaceti procent. V Rakousku byla třetina žen bezdětná. Přitom si to dnes ani neuvědomujeme.

Vzpomeňte si na staré filmy. Skoro v každém je nějaká bezdětná tetička, svobodná sestra, stará panna. Nebyly to kuriozity. Byly to běžné životní příběhy.

Proč tolik žen zůstalo bezdětných? První světová válka decimovala celou generaci mužů. Ekonomická krize třicátých let znamenala, že si lidé nemohli dovolit zakládat rodiny. Společenské konvence nebyly tak vstřícné k těhotným svobodným ženám jako dnes.

Bezdětnost nebyla výjimkou. Byla součástí normálního spektra života.

Bezdětných pět až sedm procent? To byla historická výjimka. Anomálie komunistické éry, kdy bylo mateřství ideologicky podporovanou normou. Kdy stát poskytoval podporu rodinám, stavěl byty pro mladé manžele a vytvářel systém jeslí a školek. Kdy se ženy vdávaly ve dvaceti a rodily do dvaceti pěti.

Tohle bylo abnormální. Ne dnešních dvacet procent.Vracíme se prostě k normalitě. Možná je načase se ptát jinak.

Ne „Kde jsem udělala chybu?“, ale: „Proč společnost činí z bezdětnosti problém?“

Zdroje:

Český statistický úřad: Aktuální populační vývoj v kostce , Český statistický úřad, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí: Bezdětnost jako svobodnou volbu označili pouze tři z deseti respondentů, Seznam Zprávy, iROZHLAS, iROZHLAS, Aktuálně.cz, Heroine.cz, Heroine.cz, Blesk.cz

Knihy: