Zástup mužů čtyři dny sledoval živě mučení 13leté Alicie. Pomohl jediný z nich, anonymně z budky

Muž na Floridě vytočil z telefonní budky číslo FBI a odmítl se představit. Bál se, že ho zavřou jako spolupachatele. Patřil totiž mezi ty, kdo se dívali. Na obrazovce sledoval spoutanou dívku, kterou kdosi mučil v suterénu, a v jednu chvíli mu došlo, že tu tvář zná. Viděl ji na letácích pohřešovaných dětí od Národního centra pro pohřešované a zneužívané děti. Ten anonymní hovor z budky byl jediné, co třináctiletou Alicii Kozakiewiczovou dělilo od smrti.

Jeho jméno se nikdy nezjistilo. Z přenosu se odpojil a zmizel. Alicia dodnes neví, kdo ji zachránil. Psal se leden 2002 a Alicia se právě stávala první veřejně známou obětí únosu, který si predátor objednal přes internet a živě ho streamoval platícímu publiku.

Kozakiewiczovi udělali přesně to, co se tehdy radilo. Počítač stál v obýváku, rodiče viděli na monitor. Přes den si Alicia „povídala“ na počítači na očích celé rodiny. Jenže predátor nepotřebuje stát nikomu za zády. Stačí mu počkat, až dům usne. Muž, který si ji vyhlédl, jí psal po nocích, když rodiče spali a na obrazovku se nikdo nedíval.

Tomu, co dělal, se říká grooming. Je to trpělivé budování důvěry, kdy si dospělý získává dítě postupně, lichotkami, pochopením a předstíraným kamarádstvím a dostane ho tam, kam potřebuje. Není to jeden moment, jsou to měsíce práce. U Alicie trvala skoro rok.

Začalo to dívkou jménem „Christine“. Chápala Alicii tak, jak ji ve škole nechápal nikdo. Plachou holku, která vážila ani ne čtyřicet kilo a kamarády hledala těžko. Christine byla ve skutečnosti jednatřicetiletý muž. Když to Alicia odhalila, psát mu nepřestala. Pouto už bylo příliš pevné. V jedné z chatovacích místností na Yahoo ji ten muž seznámil s dalším uživatelem. S někým, kdo si říkal „Master Scott“.

Stačila jedna věta v chatu a Alicia měla nového „přítele“. Ve skutečnosti se jmenoval Scott Tyree a bylo mu osmatřicet. Rozvedený programátor s dlouhými vlasy a zálibou ve sci-fi, podle první manželky „klasický počítačový týpek“. Před soudem i v Kongresu pak Alicia popisovala, jak dokonale uměl předstírat, že je její vrstevník. „Znal všechno. Zkratky, hudbu, slang, oblečení. Neměla jsem šanci,“ řekla později poslancům.

Prvního ledna 2002 ji Tyree vylákal z domu. Sama později popsala, že ještě cestou cítila, že je něco špatně. „Slyšela jsem v hlavě hlásek: Alicio, tohle je nebezpečné, jdi domů,“ vzpomínala. Neposlechla ho. „V příští chvíli jsem seděla v autě a byla jsem vězeň,“ dodala. Tyree jí podle jejích slov svíral ruku tak silně, že si myslela, že jí ji zlomí.

Odvezl ji přes několik států, skoro čtyři sta kilometrů, do svého řadového domku v Herndonu ve Virginii. V suterénu na ni čekal řetěz, klec a nástroje, které tu nikdo nechce vypisovat.

Čtyři dny ji tam držel připoutanou za krk. Bil ji, znásilňoval a celé to vysílal živě platícímu publiku. Muži se dívali. Nikdo z nich nezvedl telefon. Nikdo kromě muže z Floridy, který se pak zřejmě strachy třásl u budky.

Že přežije, si Alicia nemyslela. „Nebyla to otázka, jestli mě zabije, ale kdy,“ řekla o těch čtyřech dnech. Na velkou část toho, co se v suterénu dělo, si dnes nevzpomíná. Mozek zamkl celé období před únosem i během něj. Posttraumatická porucha jí vzala kus minulosti, jako by si vybírala daň za to, že vůbec přežila.

Když se Alicia tu noc nevrátila, rodina spustila poplach. Rodiče si rychle domysleli, že se nejspíš sešla s někým z internetu. Odnesli její počítač na policii. Z případu se během pár hodin stalo celostátní pátrání, do kterého se vedle pittsburské policie zapojila FBI.

Hledalo se hlavně v datech. Agenti procházeli její chaty na Yahoo, zjišťovali, s kým si psala, a dostali se až k Tyreeho přezdívce i k IP adrese, která ukazovala do Herndonu ve Virginii. Jenže to samo o sobě nestačilo, aby někam vtrhli. Chyběl jim důkaz, že tam Alicia opravdu je. Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti mezitím rozeslalo její fotku na letáky a případ běžel ve zprávách.

Čtvrtého ledna, čtvrtý den, Tyree zapnul opět přenos. Tehdy se ozval ten muž z Floridy. Jeho tip přesně sedl na to, co už agenti tušili. Přezdívka, IP adresa, dům. Tentokrát měli všechno. Vyrazili během pár hodin.

Když agenti vtrhli dovnitř, Alicia byla přesvědčená, že jsou to muži, které Tyree poslal, aby ji zabili. Místo smrti přišla záchrana. V 16:10 ji vyvedli ven. Tyreeho zatkli o půl hodiny později přímo v práci.

Rodiče se k dceři hned nedostali. Kolem případu se strhlo takové mediální šílenství, že nemohli nasednout na běžnou linku. FBI jim druhý den zařídila soukromý let, jen aby mohli obejmout dítě, které málem ztratili navždy.

Doma Alicii ale nečekalo pochopení, na jaké by narazila dnes. Slovo grooming tehdy skoro nikdo neznal. Lidé nechápali, jak se mohla nechat odvést. Mnozí obviňovali ji. „Pro lidi bylo nemožné pochopit, jak se to mohlo stát,“ vzpomínala. Vyrůstala s tichou výčitkou v pozadí, že to nějak zavinila. Vyslovovali ji lidé, kteří netušili, co obnáší rok, kdy tě někdo soustavně obrací proti vlastní rodině. Mohl to být konec. Zlomená holka, která zmizí ze zpráv a celý život se schovává. Stal se ale přesný opak.

Rok po únosu, ve čtrnácti, Alicia založila organizaci Alicia Project a začala mluvit. Jezdila po školách, konferencích, byla u Oprah i na CNN. Pokaždé to znamenalo znovu otevřít ten suterén ve vlastní hlavě. Dělá to dál. Vystudovala k tomu forenzní psychologii, aby pochopila, jak myslí lidé jako Tyree.

V roce 2007 stála před justičním výborem Kongresu. „Jsem ta třináctiletá holka, kterou zlákal internetový predátor a zotročil sadistický pedofil,“ řekla zákonodárcům. Rozplakala celou síň. Připomněla i to, co ji žene dál. „Spousta dětí nebude mít takové štěstí jako já. Hodně z nich je mrtvých,“ dodala.

Z jejího svědectví vzešel v roce 2008 federální zákon na ochranu dětí a po něm i druhý, který nese přímo její jméno. Aliciin zákon dává stálé peníze jednotkám, které loví predátory na síti, a prošel ve více než deseti státech.

Jen ta wisconsinská díky němu zatkla přes dvě stě čtyřicet lidí. Za peníze si Wisconsin pořídil i psa cvičeného na vyčmuchání skrytých disků a telefonů s dětským pornem. Pojmenovali ho Kozak, po ní. „Jsem nadšená, že nového policejního psa pojmenovali po mně,“ napsala tehdy Alicia. Z dívky, kterou málem nikdo nenašel, se stalo jméno, které dnes pomáhá chytat pachatele.

Tyree dostal v roce 2003 devatenáct let a sedm měsíců. Zdálo se, že je po všem. Nebylo. Ven se dostal v únoru 2019 a začal bydlet v  domě v Pittsburghu, čtyři míle od domu Aliciiných rodičů. O propuštění svého trýznitele se Alicia nedozvěděla od státu, ale přes dotaz novináře na svém Facebooku. Rodina i kongresmani se bouřili. Než stihli něco vyřešit, porušil Tyree podmínku návštěvami pornowebů a vrátil se za mříže na další dva roky. V roce 2021 vyšel znovu.

Vrátil se k tomu jedinému, co podle všeho nikdy neopustil. Tentokrát si nevybral cizí dítě. Vybral si znovu Alicii a začal sledovat její pohyb, stejně jako kdysi. Jenže tahle žena už nebyla třináctiletá holka u rodinného počítače.

Spatřila jeho auto u míst, kde se pohybovala, a nakonec ho přede dveřmi svého domu sama konfrontovala. V říjnu 2025 přiznal Tyree před soudem v Cumberland County vinu za stalking. Při domovní prohlídce mu policisté našli v telefonu dětské porno a obvinili ho znovu. Žena, která svým jménem pomohla zachránit tisíce cizích dětí, musela podruhé v životě postavit před soud vlastního trýznitele.

O něm sama nemá pochyb. „Myslím, že by měl strávit za mřížemi zbytek života, protože tohle nepřestane. Jeho cílem vždycky bylo působit bolest,“ řekla.

Závěr příběhu

Kdysi ji musel zachránit cizí muž z telefonní budky, protože ze stovek diváků telefon nezvedl nikdo jiný. Jeho jméno se nikdy nedozvěděla. O třiadvacet let později už u toho žádný anonym nestál.

Tu spoutanou holku ze suterénu už nikdo zachraňovat nemusel. Pachatele si tentokrát usvědčila sama.

Zdroje:

cbsnews.com | foxnews.com | aliciakozak.com | wisdoj.gov | tmj4.com | npr.org | en.wikipedia.org