Článek
Poslední video, které jsem viděla na Facebooku, muselo být vrcholem lidové tvorby k tématu. Účinkovala v něm hubená paní s pološíleným výrazem a vlasy dlouhými do pasu. Na pozadí jejího projevu hořela katedrála (nepřeháním). Máchala rukama a v titulcích doprovázejících její rejdy stálo:
„PoužívÁte mICelární VoDU? OKAmŽiTĚ ji vYHhoďte!!! VyvRAždÍ VáM KOŽní mIKROBiom. a změnY JSOU nevRATné!“
Za normálních okolností by mi paní bylo líto, protože zjevně vynechala léky. Kdybych si ovšem nevšimla komentářů, které běžely po straně jejího výstupu. Nějaká jiná paní jí obratem poslala smajlíka s vyvalenýma očima a k němu napsala: „Vážně? To jsem nevěděla. Tak já tu svou vyhodím!“ A pak už to jelo. Národní kanalizací musely toho večera protékat hektolitry micelárních vod.
Nic proti tomu – čisté kanály, zdravá města (nebo tak něco). Mně ovšem došlo, že bude třeba, abych se dál věnovala čištění chlívku s kosmetickými nesmysly. Ne proto, že bych si myslela, že tím uhasím zmíněnou katedrálu. Ale proto, že do micelárek (nikoliv micerálek, snažně prosím) se různí rozumbradové pouštějí už mnoho let.
Jste připraveni na krátký výklad? Kterým se opět připravíme o šok, skandál a hřmění?
Tak jdeme na to.
Foto: Lucie Robinson (pro WHAT news)
Co je to micela – a proč ji máme rádi
Statisticky vzato, micelární voda patří k nejpoužívanějším kosmetickým přípravkům určeným k odličování. Obvykle se jedná o silně zředěný roztok čistících látek, takzvaných tenzidů, které se vybírají tak, aby naši pleť co nejméně dráždily.
Pozor, následovat bude zdánlivě složitá věta. Tenzidy mají díky své chemické struktuře schopnost hromadit se na fázovém rozhraní. Význam tohoto spojení je však naštěstí jednoduchý: kdykoliv se tenzid v roztoku (tedy v kapalině, zde v micelární vodě) dostane k jakékoliv pevné nečistotě (prachu, mazu, odumřelým kožním buňkám), začne špínu obklopovat. Pokud se kolem špíny seskupí dostatečné množství tenzidů, vznikne z toho kulový útvar – takzvaná micela. Nečistota zůstane uzamčená uvnitř, v jakési bublině, a tuhle „bublinu“ pak snadno z původního povrchu odstraníme. V tomto případě se bavíme o povrchu našeho obličeje.
Stejný princip čištění využívají prací prostředky, šampóny, přípravky na nádobí nebo pro úklid domácnosti. Znamená to ovšem, že si myjeme obličeje stejnou látkou, jakou lejeme do kýblu, když jdeme drhnout schody?
Ne.
Řeknu to pro jistotu ještě jednou: ne.
…a naposledy, protože ta informace stejně k některým lidem nepronikne: ne-e.
Micelárka je první krok čištění. Opakuji, zpívám a vytleskávám: první krok čištění
Nemine týden, aby mi od nějaké vyděšené zákaznice nepřišel e-mail s dotazem, jestli jsem slyšela o tom, že micelárky jsou zlo, a nemine měsíc, aby totéž nenapsal nějaký lifestylový časopis. Osvícené kosmetičky mi prominou, ale i řada jejich kolegyň svým klientkám zakazuje používání těchto přípravků s tím, že jim „leptají kůži“.
Je to hloupost. Aby odličovače fungovaly, musejí, bohužel (bohudík!), obsahovat látky, které odstraňují nečistoty.
V zásadě je možné odstraňovat špínu z make-upu nebo třeba pobytu venku tím, že ho naředíme a mechanicky setřeme. Takto fungují odličovače na bázi čistých olejů nebo silikonů.
Druhý, a podle mého mínění daleko sofistikovanější způsob, je použití tenzidu. Tento princip využívají zejména mycí gely, pěny, ale i micelárky. Ta má navíc další výhodu: po odličovacím rituálu není člověk lesklý jako spišský párek v třicetistupňovém vedru. To obvykle ocení lidé s mastnou pletí nebo akné.
Micelární voda se ovšem musí používat správně. Zde významně pozvedám obočí a vrhám do éteru všechnu svou autoritu. Co znamená správně?
Čištění pleti má svá pravidla a jedním z nich je, že musí být dvoufázové. Vím, že zasáhnout do školních osnov se mi asi nepodaří, ale kdyby tuto informaci zmiňovali dětem na základní škole – třeba – v biologii (když se probírá lidské tělo? Hygiena?), budeme všichni čistší a krásnější. Opravdu.
Nemáme-li čistý obličej, je zbytečné investovat peníze do sér a krémů, přestože jde o funkčně vymazlené skvosty. Stejně, jako si po použití šampónu oplachujeme vlasy a neodcházíme mezi lidi s čepicí pěny, je třeba odstraňovat zbytky tenzidů z pleti.
K tomuto účelu slouží pleťová tonika a vody. Ty obvykle obsahují humektanty – to jsou zvlhčující látky – které pokožku hydratují, ale najdou se v nich i aktivní látky typu probiotik, prebiotik, vitamínů nebo extraktů.
Nejde tedy o spiknutí kosmetických firem, které vás nutí, abyste se vzdali dalšího kusu výplaty a pořídili si extra lahvičku. Naopak, pouze tonizovaná pleť dokáže zužitkovat efekt pečujících přípravků, které jste s velkým tetelením nakoupili.
Párkrát jsem se setkala s marketingovým vytahováním, v němž výrobce micelárek tvrdil, že jejich voda je natolik jemná, že použití tonika není nutné. Já bych se jako vývojářka pod nic takového nepodepsala. Ano, letíte-li na týden na dovolenou a máte místo jen pro jednu lahvičku, vezměte s sebou micelárku. Nikomu se nic nestane. Z dlouhodobého hlediska vám to ale doporučit nemůžu. Neexistuje tedy „blbá micelární voda“, jen „blbý způsob, jak ji používat“.
A příště si dáme něco povzbuzujícího!
Těším se
Vaše Lenka
P. S. Žádný váhový limit na zavazadla mě nepřinutí, abych doma nechala své tonikum. Ale každý svého štěstí…
