Slibem nezarmoutíš? V kosmetice se dají podle slibů poznat amatéři i šmejdi

Začněme kratinkou slohovou prací, která nás zavede do říše pohádek. Je odvozená od skutečné slohové práce – rozuměj kosmetické reklamy na českém internetu –, a během pěti minut vám najdu dalších dvacet ve stejném duchu. Bude to příběh o kráse, naději a zázračném uzdravení, takže kdo se nedojme, nemá srdce, případně zájem o vlastní zdraví.

K naší vyprávěnce si představte detailní fotografii elegantní lahvičky z matného skla s nápisy bio, eko, vegan, cruelty free a nature friendly. Máte to? Teď si představte motiv květu, jehož vůni máte na světě nejraději. Já pro naše účely zvolím levanduli (to abych neshodila web skutečnému výrobci, kterého i tak identifikujete na tři kliknutí) a přitlačím na dramatický efekt. Vedle flakónu stojí psáno:

Levandulový hydrolát (čti „destilovaná levandule“):

Zatímco reklamu čtete, web rozechvívají tóny klavíru a vyšší vesmírné frekvence. Chcete ten zázrak? Já bych ho chtěla! Mít doma jednu lahvičku, která mi do rána vymění obličej a zažene deprese? …až na to, že nalít si do oka levanduli, to by člověk mrkal. Celá produktová vyprávěnka je ovšem průšvih. Kde všude výrobce, od nějž bych si nekoupila ani kartáč na pneumatiky, porušuje pravidla? Závažnost jeho selhání vyznačím tučně:

...tento výrobce nezná zákony a nezná ani definici kosmetiky, tedy oboru, v němž působí.

Jak to bylo, když fakta zabila pohádku

Pravidla jsou nudná, úředničina je bez jiskry, ovšem kosmetické přípravky se podle evropského nařízení definují takto – a tato definice nám chrání zdraví:

„(…) Jakákoliv látka nebo směs určená pro styk s vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu, jejich ochrany, jejich udržování v dobrém stavu nebo úpravy těles­ných pachů.“

Jinými slovy, po kosmetice můžete chtít být čistější, zkrásnět a vonět, ale kosmetika vám NESMÍ slibovat, že pomůže s hojením pokožky s porušenou integritou (vředy, vyrážky, rozpraskané opruzeniny, proleženiny), bude působit ve vašem krevním řečišti nebo řešit komplexní zdravotní problémy – včetně těch psychických.

Sliby léčebných účinků reguluje i zákon o reklamě.

Je to proto, že na přípravky, které takové účinky mají, se vztahují dramaticky odlišné nároky a výrobu a testování. Bavíme se o kategoriích „zdravotnický prostředek“ či přímo „léčivo“ a na ten by si musel náš hypotetický výrobce levandulového hydrolátu opatřit patřičné vzdělání, udělat si několik let času, sehnat desítky milionů korun a během celého procesu se modlit, aby mu nápad nakonec nevyletěl oknem kvůli tomu, že mu nevyšly klinické testy.

To je cesta, kterou jsem se pustila já, protože kromě kosmetiky působím i ve farmaceutickém průmyslu. Mám přesnou představu, kolik práce stojí za tím, aby si člověk obhájil jedno jediné zdravotní tvrzení. Oporu čerpám ze špičkové vědy a jistí mě vědecká rada.

Kde si tedy můžete nejsnáze udělat představu o tom, co kosmetika může nebo nemůže slibovat? Podívejte se na komunikaci největších (klidně pomyslete na slovo „profláknutý“) značek na trhu. Nevadí, že od nich nic nekupujete a nikdy nebudete – na korporace je v mnoha ohledech největší přísnost, protože je na ně nejvíc vidět. Ty by si podobné věci jako naše „požehnaná levandule“ nikdy nemohly dovolit.

Nepopulární pravdu o tom, že někdy je lepší věřit korporaci než začínajícímu výrobci, který míchá stoprocentně přírodní kosmetiku v kyblíku na padavky, si rozebereme jindy. Nám po dnešku zůstává otázka: používají výrobci zdravotní tvrzení na kosmetice proto, že neznají zákon, anebo záměrně? Jsou to tedy nedouci nebo padouchové? Diskutujme!

Za týden na viděnou

Vaše Lenka