Čekárna na euro, předpokoj eurozóny? Co je to ERM2?

Vláda bude v prosinci projednávat možnost vstupu Česka do ERM2. To může pomoci konsolidaci veřejných financí i snižování inflace. Co to ale ERM2 je?

V éře globální ekonomiky je stabilita měny kritickým aspektem finanční a ekonomické strategie státu. Zároveň je zásadním prvkem pro fungování společného evropského trhu. Málo kdo si dnes pamatuje, že do roku 1979 se často stávalo, že jednotlivé členské země používaly pro zvýhodnění svého vývozu kurzové intervence. Zkrátka devalvovaly svou měnu, aby byly konkurenceschopnější. To ale vedlo k tomu, že ostatní země na to reagovaly a všechny se tak ocitly v kurzové spirále měnových válek, které vedly k negativním ekonomickým dopadům a vysoké inflaci pro všechny. Proto se už v roce 1979 evropské státy dohodly na vytvoření Evropského měnového systému (ERM). Jeho cílem bylo zajistit měnovou stabilitu mezi členskými státy a zabránit nadměrným výkyvům směnných kurzů, které by narušily jednotný trh. V praxi to fungovalo tak, že pro všechny měny členských zemí byla vytvořena určitá pásma, ve kterých se vůči sobě mohly pohybovat. To byl začátek cesty, k pro jednotný trh ideálnímu stavu, kdy vůči sobě budou mít všechny zúčastněné měny fixní kurz, neboli k vytvoření společné evropské měny, což se stalo roku 1999.

Po zavedení eura v roce 1999 byl Evrospký měnový systém (ERM) přepracován a přejmenován na Evropský mechanismus směnných kurzů (ERM2), aby reflektoval novou měnovou realitu v Evropě. Účelem ERM2 se stalo připravit země, které mají v úmyslu přijmout euro, na tento krok tím, že udržují jejich měny ve stabilním vztahu k euru. To pomáhá zajišťovat, že ekonomiky těchto zemí jsou dostatečně konvergentní (neboli harmonizovány ve smyslu souladu a odolnosti vůči šokům) s ekonomikami států eurozóny.

ERM2 tak můžeme přirovnat k funkci systému automatického řízení přesného přiblížení a přistání civilního dopravního letadla (tzv. ILS, známý z pořadů o leteckých katastrofách), díky kterému je dosednutí stroje na přistávací dráhu bezpečnější a jemnější. Letadlo se totiž při přiblížení k letišti dostává do zóny, kde funguje kurzový a sestupový maják, který letadlo pomocí radiových vln udržuje na referenční trajektorii k přistávací dráze.

Podobně je to s ERM2. Země zapojené do ERM2 musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu, nebo jinak řečeno centrální parity k euru. Pojem centrální parita si zapamatujte, je to nejdůležitější prvek celého systému. V našem případě by to znamenalo zafixování hodnoty kurzu koruny vůči euru, kolem které může reálný směnný kurz oscilovat v pásmu +- 15 %.

Nejméně dvouleté setrvání v ERM2 je podmínkou pro přijetí eura. Jedná se o časový test konzistentních a udržitelných hospodářských politik prokazující stabilitu devizového kurzu. Poté je pak centrální parita většinou tím kurzem, se kterým země přechází na euro, a kterým se vše přepočte. I v tomto směru pobyt v ERM2 pomáhá, protože postupně připravuje ekonomiku zúčastněného státu na přechod na euro v kurzu centrální parity, přesně jako výše zmíněný systém ILS pomáhá bezpečně přistávat letadlům. A je tu ještě jeden bezpečnostní prvek. Pro zajištění proti globálním ekonomickým šokům není centrální parita z podstaty neměnnou. Pokud se na tom shodnou všechny strany, je možné z ekonomicky ospravedlnitelných důvodů po dobu setrvání v ERM2 centrální paritu upravit, jako se stalo třeba na Slovensku. Zároveň za nedodržení pásma nehrozí žádné sankce. Pokud neudržíte měnu ve fluktuačním pásmu, prostě z ERM2 vystoupíte.

V současné době jsou v ERM2 Dánsko a Bulharsko.

Kromě toho, že ERM2 zajišťuje stabilní a bezpečný přechod na euro pro obě strany - pro uchazečský stát i eurozónu, přináší uchazečskému státu také řadu makroekonomických výhod. Mezi zdůrazňované přínosy účasti v ERM2 patří především stabilizující úloha pro pohyb devizového kurzu prostřednictvím ukotvení kurzových očekávání. Zdůrazňován je i pozitivní vliv na konzistentnost makroekonomických politik. Tyto přínosy jsou při pohledu na měnový vývoj většiny evropských ekonomik v uplynulých desetiletích zřejmé.

Účast v režimu ERM2 je doporučována i z hlediska blahodárného vlivu stabilního kurzu na nižší a méně volatilní inflaci. Fixní kurz pomáhá stabilizaci cen jak přímo prostřednictvím stabilizace dovozních cen, tak přes stabilizaci inflačních očekávání.

Stabilizační úloha ERM 2 pro pohyb devizového kurzu by měla pramenit z oznámení centrální parity, která by měla trhům poskytnout vodítko vedoucí k omezení kurzových fluktuací. Snížení fluktuací devizového kurzu by pak mělo pozitivně přispět k procesu přibližování hospodářské úrovně země k úrovni vyspělejších členských zemí EU se všemi makroekonomickými pozitivy.

Deklarace cílování kurzové politiky je obecně dobrým signálem pro investory. Přináší stabilní očekávání, a tím záruku ochrany investic. Díky tomu se zemím, které vstoupily do ERM2 snížily úroky u státního dluhu. V případě Česka by mohlo jít o úsporu desítek miliard korun. Stejně jako pro investory je však výhodou i pro ostatní, vč. běžných střadatelů. Říká totiž, že euro pro nás nebude dražší, ani levnější, než hraniční hodnoty fluktuačního pásma. To velmi pomůže všem finančním a obchodním predikcím, díky omezení nejistoty.

Nespornou výhodou je i skutečnost, že při udržování měny v rámci stanoveného fluktuačního pásma může dané zemi pomoci i Evropská centrální banka (ECB).

Klíčovým přínosem vstupu do ERM2 pro Česko by byla kromě výše zmíněné úspory na úrocích státního dluhu hlavně větší stabilita. Koruna v době mezi pandemií Covid-19, ruskou invazí na Ukrajinu a energetickou krizí výrazně oslabovala a posilovala. Její trend se měnil doslova každý týden, což přinášelo velkou nejistotu hlavně firmám, ale i všem, kteří se chystali na dovolenou. V poledních 3 letech šlo koupit euro za 23,31 Kč i za 27,76 Kč. Záleželo, jaké jste měli štěstí ne dobu nákupu. ERM2 by vedl k postupnému snižování oscilace kurzu až k jeho ustálení a plynulému přijetí eura.

Účast v ERM2 kromě stability pomůže snížit inflaci a konsolidovat veřejné finance. Bude totiž představovat účinný tlak k odpovědným hospodářským politikám, bez kterých by nebylo možné provádět efektivní cílování kurzové politiky. Zkrátka zabrání populismu, který nás neúměrně zadlužuje.

Navíc ERM2 by pro Česko z historických zkušeností nemělo být žádným strašákem. Za prvé, už jsme jednu dobu v podstatě měli euro, akorát převlečené za Českou korunu. Byla to doba kurzového závazku ČNB v letech 2013 až 2017, kdy udržovala stabilní kurz koruny vůči euru na úrovni zhruba 27 korun za euro. ČNB tím chtěla snížit náklady na dovoz a podpořit vývoz. Tento počin stál 2 biliony korun, což je řádově více, než by nás stálo přijetí eura. Podrobněji jsme o tom psali v našem předchozím článku. Být v ERM2, tak by nám alespoň s částí nákladů mohla pomoci ECB.

A za druhé, podívejme se do současnosti. Dobrou zprávou je, že podle poslední analýzy ministerstva financí se měnový kurz koruny vůči euru po celé období předchozích dvou let se značnou rezervou pohyboval uvnitř vymezeného pásma ±15 % kolem hypotetické centrální parity. Setrvání v ERM2 tak pro Česko nepředstavuje ani zátěž, ani dodatečné náklady, ani nová rizika. Stejně tak nás nezavazuje k přijetí eura. Může přinést pouze pozitivní dopady pro naší ekonomiku zmíněné výše.

Odpůrci vstupu do ERM2 možná budou argumentovat částečným omezením samostatné měnové politiky kvůli kurzovým očekáváním. Zde je však nutné položit si otázku, zda samostatná měnová politika doposud vyvážila, nebo zajistila obdobné výhody, které bychom získali pobytem v ERM2 a jsou popsány výše. Zatím máme vyšší inflaci a nižší ekonomický růst než země s eurem i v ERM2. Navíc měnová nezávislost má své meze, pokud je země úzce provázaná s jinou měnovou oblastí, jak ukazuje příklad právě Česka a eurozóny a pokud je většina úvěrů v české ekonomice poskytnutá v eurech (cca 60 % všech úvěrů v roce 2023). Detailněji jsme rizika ztráty samostatné měnové politiky popsali v našem předchozím článku.

Rozhodnutí o přijetí do ERM2 je přijímáno ministry financí zemí eurozóny, ECB a ministry financí a guvernéry národních centrálních bank nečlenských zemí eurozóny zapojených v ERM2.

Probíhá v několika krocích. Prvním je žádost o členství v ERM2. Ta je iniciována důvěrným společným požadavkem ministra financí a guvernéra centrální banky adresovaným ministru financí země předsedající EU. Následují jednání Výboru pro ERM2, která posoudí připravenost žádající země na členství a diskutují o nastavení centrální parity. Po diskuzích dojde ke konečnému schválení centrální parity a fluktuačního pásma na úrovni všech zúčastněných stran, vč. Česka, zastoupeného guvernérem České národní banky (ČNB) a ministrem financí. Celý proces může být velmi rychlý a odehrát se za několik dní (Rakousko) nebo také trvat několik měsíců (Dánsko).

Zbývající otázkou tedy je, kdy by Česko do ERM2 mělo vstoupit. V roce 2003 ČNB doporučila zůstat mimo mechanismus ERM2 po nějakou dobu po přistoupení Česka k EU. V té době tím bylo myšleno jen několik let, ale od té doby je to už dvacet. Mezitím již v roce 2004 do ERM2 vstoupily Slovinsko, Estonsko a Litva a hned rok po nich Slovensko a další země. Všechny později přijaly euro, některé do tří roků, jiným to trvalo i deset let. Tak či onak, vstup do ERM2 nic nestojí, přináší řadu ekonomických výhod, žádná rizika a dává nám posléze možnost přijmout euro bez dalšího čekání poté, co se pro to rozhodneme. V opačném případě by se mohlo stát, že až budeme euro potřebovat a nebudeme mezi tím už v ERM2, budeme muset nejprve nejméne na 2 roky vstoupit do této čekárny a možná tím propásneme vhodnou příležitost za cenu velkých ztrát. To by se nám nemuselo vyplatit, a proto je lepší do ERM2 vstoupit co nejdříve, mít ten povinný test stability měny za sebou, i se všemi plynoucími výhodami, a pak se moci kdykoliv rozhodnout co dál.