Článek
Volby do evropského parlamentu se poprvé v naší zemi odehráli roku 2004. A hned napomohly pádu premiéra Špidly, jehož ČSSD v nich jasně pohořela. V posledních volbách roku 2019 se jasně ukázala kolabující oblíbenost ČSSD a neschopnost politiky Jana Hamáčka a předznamenaly vypadnutí strany z poslanecké sněmovny o dva roky později. Dnes se porážky v evropských volbách obávají vládní strany. Jedna zvolila nové akční řešení. Jiné nepříliš efektivní koalici. A na nás voličích ponechali otázku, zda si tyto reakce zaslouží náš hlas.
Starostové na válečné stezce
Současné volební období obsahuje jak největší vrcholy, tak nejhlubší dna hnutí STAN. Z vládních stran jsou díky volbám druhá největší a ve vládě obsadili čtyři ministerstva (vnitro, obchod a průmysl, školství a evropské záležitosti). Mají hned několik viditelných figur jak na ministerstvech, tak ve sněmovně, o kterých je často slyšet. A pak je tu samozřejmě druhá strana. Žádný z vládních celků neměl tolik afér a krizí jako hnutí STAN. Dozimetr, problémy s ministry, smrt Věslava Michalíka, který platil za jednoho z velmi důležitých členů hnutí a tak dále. V průzkumech se začali nebezpečně pohybovat kolem 5 % a jejich další parlamentní existence byla ohrožena. Na rozdíl od jiných stran se rozhodli pro aktivní řešení.
O klipu Víta Rakušana, který „renesanci“ hnutí zahájil, se už napsalo více než dost. Každý hrdý člen ODS si stěžoval na útok na premiéra, koaliční partneři se nejistě pousmáli a novináři se hádali o vhodnost slova cenzura. Tím STAN dosáhl přesně toho, co potřeboval. Ukázal se, že jde proti hlavní vládní straně a do toho zajistil udržení novinářské pozornosti. A to dovršil vysláním Víta Rakušana do českých hospod. Liberální sociální sítě se mohly zbláznit z toho, jak máme odvážného ministra a Rakušan ukázal, že je na rozdíl od zbytku vlády ochotný mluvit i s voliči Andreje Babišem.
Zbytek hnutí v té samé době rozhodně nezahálel. Projev prezidenta Pavla otevřel dveře diskuzi o společné měně a hnutí mohlo konečně znovu využít jedno ze svých ministerstev. Tomu rozhodně pomáhá, že je pan ministr Martin Dvořák veteránem české domácí i zahraniční politiky už od 90. let a ví přesně, co dělá. Celá „aféra“ s náměstkem-koordinátorem má dvojitý cíl. Za prvé jde o již zmíněné vymezení proti ODS a zbytku vlády, ale také má zajistit dominanci hnutí STAN v liberální části české politiky. Tomu rozhodně pomáhá získání paní Nerudové pro volby do evropského parlamentu či například chvályhodná práce paní poslankyně Urbanové na legislativě jenž má pomoci obětem sexuálního napadení a zneužívání.
STAN se rozhodl vést novou kampaň na prakticky všech frontách, kde může. Je to kampaň jasně liberální se zaměřením na otázky, které především vnímají voliči ve velkých městech. Na druhou stranu to právě STAN může propojit i s aktivní kampaní na vesnicích a malých městech, kde má mnoho populárních členů, což je pravděpodobně také jeden z motivů zájezdů ministra Rakušana.
Hnutí si pravděpodobně dobře uvědomilo, že příští parlamentní volby mohou být krizové a vzpomnělo si na aktivity bývalé ČSSD, která se svým servilním poskakováním kolem Andreje Babiše propracovala mimo parlament. STAN zvolil přesně opačnou cestu jasné politiky a vymezování se vůči zbytku vlády. Pomohlo mu také, že jeho potencionální rivalové páchají jednu chybu za druhou.
Evropská blamáž SPOLU
Alexandr Vondra, Luděk Niedermayer a Tomáš Zdechovský. To je začátek špatného vtipu, který se jmenuje kandidátka SPOLU do evropského parlamentu. Co mají tito politici společného? Přečtení jejich milovaného desatera ukazuje, že jsou všichni mistři vyhýbání se konkrétním odpovědím. Dobrá, uznávám, že to není úplně fér. Samotní kandidáti z většiny o společnou kandidátku nestáli a vznesli často poměrně rozumné argumenty proti. Bohužel zvítězila zoufalá chuť permanentně udržovat koalici SPOLU, která má zamezit porážce jednotlivých stran. To, že samostatná kandidatura a následující porážka by možná koalici SPOLU mohlo posílit, zatímco porážka spojené koalice bude pro její dlouhodobé trvání dost možná katastrofální, asi nikoho nenapadlo.
Samozřejmě je možné, že koalice slavně zvítězí. Kombinace nízké volební účasti a nechuti k Andreji Babišovi by mohla přebít rostoucí zklamání koaličních voličů. Z nich se třetina poohlíží po nové volební možnosti, ale nemá chuť přebíhat k opozici. Obzvlášť mnozí voliči ODS by mohli i být celkem spokojení. Celé vágní desatero nijak nezmiňuje euro a další sporné body. Jediné, co musela strana podstoupit je návrat Jana Zahradila z bruselského exilu, ale za to snad volební vítězství stojí. KDU-ČSL má daleko hlubší problémy, které se v současné době snaží řešit zoufalými snahami vyměnit svého předsedu, který výměnu odmítá. Kdo doopravdy zapláče nad svou přítomností v tomto volebním paktu bude TOP 09.
Rozpočtová odpovědnost, prozápadní politika a přijetí eura. To byli spolu se silnými osobnostmi pánů Karla Schwarzenberga, Miroslava Kalouska a dalších hlavní lákadla na novu stranu české politické scény. Co z toho dnes přesně zbývá? Rozpočtová odpovědnost byla odvedena za stodolu a promptně zastřelena. Prozápadní politika ještě je, ale to není nic neobvyklého. Karel Schwarzenberg odpočívá po létech služby naší zemi v nebi a Miroslav Kalousek byl snahou předsedkyně strany ponechán na vedlejší koleji. A euro? O něm Markéta Adamová ráda mluví, když to zrovna nikoho neurazí. Ne však nyní, kdy by to mohlo urazit koaličního partnera. V evropském parlamentu se o přijetí eura nerozhoduje, ale normální volič má obě témata těsně spojena. A jaký volič může brát vážně prohlášení o chuti strany přijmout euro, když ta samá strana jde do evropských voleb s euroskeptickou ODS?
TOP 09 dost možná promrhala jednu z posledních příležitostí hájit svou samostatnou existenci. Po neúspěšné snaze získat na svou kandidátku paní Nerudovou jakoby přišla panika a zmar. Liberální měšťané, kteří stanu drží při životě mají najednou daleko lepší variantu v podobě hnutí STAN, které se nyní prezentuje jako hlavní bojovník za euro a liberální hodnoty. A nikoho jiného než městské voliče už TOP 09 prakticky nemá. Její představitelé sice vylučují možnost splynutí s ODS, ale to se víc a víc jeví jako nejpravděpodobnější možnost. Pokud strana už kompletně rezignovala na principy své existence a stará se pouze pro přežití, proč by měli voliči toto přežití podporovat?
Užitečná porážka?
Čtenář si pravděpodobně všiml, že jsem zatím nezmínil Pirátskou stranu. Piráti jsou tak trochu záhadou. Ne v tom smyslu, že jsou nejasné jejich akce, ale v tom, že moc lidí neví, co vlastně dělají. Například jejich ministr Jan Lipavský sice odvádí dobrou a viditelnou práci, ale z vlastní zkušenosti se mi zdá, že mnoho lidí netuší, za jakou stranu vůbec pracuje. Předseda strany Bartoš byl donedávna neviditelný a problémy se zavedením elektronické občanky mu zrovna nepomohly. A to, že existuje ministr pro legislativu je fakt, který většina národa nikdy ani nezaregistrovala. Překvapivě tato situace není pro stranu úplně špatná. V průzkumech jsou stabilní a nespadl na ně prakticky žádný velký skandál. Do voleb budou hlavním liberálním konkurentem hnutí STAN, což bude vzhledem k vzájemné nevraživosti poměrně zajímavé na sledování.
A pak je tu samozřejmě opozice, která upřímně nemusí dělat prakticky nic. SPD do europarlamentu posledně dostala 2 kandidáty a jeden z nich promptně stranu opustil. Andrej Babiš má s europoslanci podobné problémy a případná porážka bude většině jeho voličů poměrně ukradená. Obzvlášť Babiš však přesto bojovat o vítězství bude už kvůli tomu, aby ukázal po prezidentských volbách, že stále dokáže vyhrávat. Bude zajímavé sledovat, zda volební mobilizace hnutí ANO v kombinaci s deziluzí vládních voličů přinese hnutí ANO vítězství. Vítězství opozice by však překvapivě mohlo být dobré i pro současnou vládu.
Vláda Petra Fialy potřebuje nakopnout. Řeči ministra financí o tom, že nikdo nechce nové reformy je dobrou ukázkou toho, že je nejvyšší čas na prudkou změnu směřování a také kompozice vlády. Jasná porážka ve volbách do evropského parlamentu by mohla být ideální motivací pro vládní strany, aby všechny konečně začali jednat s větší akčností a nepokračovali v současné spirále. Jisté známky změn myšlení se v posledních dnech už objevují (například reformní plány Mariana Jurečky), ale zatím to rozhodně není dost. Starostové nebezpečnost celé situace pochopili a je načase, aby se k nim v pochopení připojili i ostatní strany koalice. Nebo se utopí ve vlně modrých koblih.
Zdroje a další četba:
Video STAN k zahájení nového stranického kurzu: https://www.starostove-nezavisli.cz/info-a-media/tiskove-zpravy/prisel-cas-delat-radu-veci-jinak
