Článek
Když se řekne hrozivá nehoda autobusu, většina lidí si vybaví neštěstí z roku 2003, které se odehrálo u Nažidel a zahynulo při něm 20 osob. To však nebyla jediná tragická nehoda autobusu na našem území. Dne 19. března 1982 došlo k hrozivé nehodě autobusu u Svojkovic. Tomuto neštěstí není v médiích věnován takový prostor, a jelikož příběh znám sama z vyprávění místních obyvatel a touto trasou jsem kdysi jezdila do školy, rozhodla jsem se, že ve svém článku zmapuji události onoho osudného dne.
Srážka autobusu s vojenskou cisternou
Jedna z nejtragičtějších autobusových nehod v naší historii se odehrála v pátek 19. března 1982. Událost dobře mapuje jeden z dílů dokumentární série Osudové okamžiky, který natočila Česká televize. V úvodu dokumentu mluví paní Věra Žáková, která měla to štěstí, že daným spojem toho dne nejela, jelikož byla v pracovní neschopnosti. Vzpomíná, že v den nehody bylo opravdu ošklivo, teploty se pohybovaly kolem nuly, a navíc padal déšť se sněhem. Jelikož sněžení během dne neustávalo, na silnici se tvořila klouzavá „břečka“.
Tou dobou se pomalu k Holoubkovu směrem od Svojkovic blížil autobus. Jednalo se o pravidelnou linku, která vyjížděla každý pátek směrem na Holoubkov a Mýto. V obci Svojkovice většina cestujících vystoupila. V autobusu zůstalo 9 pasažérů, kteří pokračovali v jízdě. V opačném směru se tou samou dobou vracela armádní Tatra, kterou nejprve řídil nováček, na kterého dohlížel vedle sedící instruktor. Armádní vozidlo mířilo na základnu v Líních. Vojenská cisterna převážela letecký petrolej. Není zcela jasné, co se cestou stalo, ale během jízdy došlo ke střídání řidičů, mladého nezkušeného nováčka nahradil znalejší instruktor.
Ačkoliv bylo špatné počasí, nejednalo se o žádný zrádný úsek. Silnice je kromě pár točitých zatáček a stoupání do kopce přehledná. Nicméně instruktor při řízení udělal jednu zásadní, osudovou chybu. Při jízdě z kopce dolů dupl na brzdu, následně cisterna dostala smyk. Události přihlížel svědek Miloš Herinek, který tou dobou jel v ředitelské 613. V dokumentu Osudové okamžiky líčil svou bezmoc, kdy mu bylo jasné, že dojde ke strašlivé nehodě. „Já jsem ještě v tom autě začal řvát povol brzdy. Ředitel se vyděsil a říká mi, co je. Já povídám, dívejte se. On to napálí do toho autobusu.“ Bohužel bylo tušení pana Herinka naprosto správné. Tatra se nekontrolovaně řítila směrem dolů, kde se střetla s linkovým autobusem, jehož řidič už nemohl nic udělat, kolizi již nešlo předejít.
Tragická nehoda si vyžádala 7 životů
„On se snad zbláznil, vždyť na nás narazí,“ křičeli lidé v autobuse dle jedné z cestujících, Jany Burešové – Valdhansové. Pak následovala obrovská rána a na více si svědkyně již nevzpomíná. Jako zázrakem se jí podařilo přežít. Cisterna se převrátila a začal z ní unikat její obsah, celkem vyteklo 19 400 litrů leteckého petroleje a 202 litrů nafty. Autobus byl po nehodě totálně zdevastovaný. Neštěstí si vyžádalo 7 lidských životů. Nejmladší obětí byla teprve tříletá holčička. Obětí této tragédie se stal i řidič autobusu. Zato viník nehody vyvázl takřka bez škrábnutí.
Pomník věnovaný obětem tragické nehody u Svojkovic
O nehodě se píše i v tehdejších protokolech, které konstatují, jak uvádí dokument Osudové okamžiky, následující: „Smrt byla milosrdná, neboť nastala v té osudné vteřině okamžitě, bez utrpení.“ V rámci vyšetřování bylo zjištěno, že největší škodu napáchal utržený přívěs vojenské Tatry. Viník nehody byl souzen u vojenského soudu v Plzni. Byl odsouzen k 6 letům odnětí svobody. Proti rozsudku se odvolal, ale odvolání bylo zamítnuto. Po třech letech strávených ve vězení však dostal amnestii a byl propuštěn. Po strašlivé nehodě se tomuto spoji začalo přezdívat „linka smrti“, říkalo se mu tak ještě dlouhá léta po tragédii. Dnes neštěstí připomíná pomníček, ke kterému lidé dodnes nosí květiny a zapalují zde svíčky.
Zdroje: Autorský článek, doplněný o informace z: Dokument ČT Osudové okamžiky, Dáme výlet
