Článek
Vedení ženy ujistilo, že natírání hodinek radiem je neškodné
Za první světové války vznikaly ve Spojených státech amerických nové továrny na výrobu hodinek pro muže. Předtím byly hodinky spíše doménou žen, nosily se jako okrasa. Muži spíše preferovali kapesní hodinky, ty však nebyly praktické při zuřících bojích. V době první světové války začaly hrát prim náramkové hodinky, které úřady dávaly svým vojákům. Aby vojáci viděli čas na hodinkách i ve tmě, začaly se v té době potírat ručičky a číselníky hodinek speciální směsí sulfidu zinečnatého a radia. Prvek radium v roce 1898 objevila vědkyně a chemička Marie Curie-Skłodowská spolu se svým manželem Pierrem. Na počátku 20. století se radium používalo v lékařství, kdy si lidé slibovali, že by mohlo vyléčit dnu, nachlazení, impotenci, ale třeba i rakovinu. Dokonce se z něj tehdy vyráběly i krémy na obličej, o kterých se tvrdilo, že pokožku doslova rozzáří.
Negativní účinky radia byly odhaleny až později a na vlastní kůži je pocítily tzv. „radiové dívky“, jak se říkalo pracovnicím v továrnách, které natíraly hodinky směsí obsahující radium. Na tuto práci bylo najato více jak 3000 mladých žen a dívek. Jejich úkol spočíval v natírání číselníků a ručiček, což vyžadovalo přesnost a smysl pro detail. Vedení jim doporučilo postup, kdy nejprve lehce jazykem navlhčily jemné štětečky z velbloudí srsti a pak je ponořily do směsi obsahující radium, aby natřely jemné detaily hodinek co nejpřesněji – a takto stále dokola. Kvůli každému tahu štětcem tak do sebe dostávaly dávky radia. Některé ženy byly skeptické vůči nezávadnosti takového procesu, ale byly ujištěny, že se jim nemůže nic stát. To byl samozřejmě velký omyl s tragickými důsledky.
Radium jako pomalý zabiják
Dnes již víme, že tehdejší obavy některých žen byly naprosto na místě. Ačkoliv se kdysi věřilo, že radium by mohl být všelék, ve skutečnosti to byl pro pracovnice továrny pomalý zabiják. Hlavní riziko, kterému se dívky a ženy pracující s tímto radioaktivním prvkem tehdy vystavily, byla kostní nekróza a rakovina kostí. Jenže negativní důsledky se neprojevily hned, trvalo roky, než se dostavily zdravotní obtíže. Dívky si dlouhou dobu rizika neuvědomovaly, dokonce si do továrny oblékaly své nejlepší šaty a měly radost, když na ně dopadl třpytivý prach z barev, který oblečení rozzářil. Některé si barvou lakovaly nehty nebo ji používaly pro lesk zubů.
Časem však přišlo nevyhnutelné – dívky se začaly cítit unaveně, bolely je zuby a čelist. První úmrtí bylo zaznamenáno v roce 1922. Smrt dvaadvacetileté Mollie Maggia byla mylně připisována příjici. Vyskytla se u ní tzv. radiová čelist, kdy kosti byly natolik křehké, že se odlomily při pouhém zvednutí čelisti lékařem. Kromě problémů s kostmi a zuby se u pracovnic také objevily problémy s plodností, vynechání menstruace, vředy a chudokrevnost. O dva roky později už bylo nemocných žen z továrny celkem 50, některé zemřely. Je těžké udat konkrétní číslo žen, které postihly zdravotní problémy, ale odborníci odhadují, že jich byly tisíce. U některých se zdravotní problémy dostavily až po letech.
Radiové dívky společnost zažalovaly
V roce 1927 se jedna z dělnic, Grace Fryer, rozhodla, že to nenechá jen tak, a dala svého zaměstnavatele, společnost United States Radium Corporation k soudu. Časem se k ní připojily další pracovnice a o případ se začal zajímat i tisk. Nakonec z toho byla kauza, která obletěla svět a přispěla k zpřísnění podmínek pracovní bezpečnosti. Za spravedlnost musely ženy bojovat několik let, protože se společnost několikrát odvolala. Jejich argumentem bylo, že ženy už pro společnost v době podání žaloby několik let nepracovaly. Až nejvyšší soud rozhodl ve prospěch bývalých zaměstnankyň. Nařídil do úmrtních listů zapsat skutečnou příčinu smrti a poškozeným ženám a jejich rodinám náleželo odškodné. To činilo 10 000 dolarů na lékařské výlohy a rentu 600 dolarů ročně. Radiová barva se přestala úplně používat až v roce 1968.
Zdroje: Britannica, Science Museum Group, National Institute of Standards and Technology, CNN, Wikipedia – Radium Girls
