Sardinie: Evropský Karibik má nádherné pláže. Dojem však kazí italská nátura a nutné rezervace

Na Sardinii jsem toužila jet už dlouho. Středozemní ostrov je pověstný svými krásnými plážemi s průzračnou vodou hrající všemi odstíny modré. V tomto ohledu mě Sardinie absolutně nezklamala. Myslela jsem si, že fotografie, které jsem si našla před odjezdem na internetu, snad někdo musel „projet“ všemi možnými filtry – ale ne. Skutečně zde najdete nádherné pláže s bílým jemným pískem a azurovou křišťálově čistou vodou, které jsou opravdovým rájem. Mohu porovnat i s karibskými plážemi a musím říct, že ty na Sardinii se mi líbily snad ještě více. Ne nadarmo je někteří přirovnávají k Tahiti, Karibiku či je nazývají „přírodním bazénem“.

Často turisté váhají, zda se vydat na sever, nebo na jih. My zvolili jako výchozí bod severovýchod – a nelitujeme. V dojezdové vzdálenosti je plno krásných pláží – například Cala Sabina, Porto Istana, Sos Aranzos, o kousek dál pak Berchida či Spiaggia delle vacche. Hodně turistů se také vydává na výlet lodí na okouzlující souostroví La Maddalena či ostrovy Tavolara a Molara. Jmenovala jsem jen některé z malebných sardinských pláží a ostrůvků, troufám si říct, že prakticky nemůžete s výběrem šlápnout vedle.

Pokud jste se pro Sardinii nadchli, doporučuji, abyste si cestu pečlivě naplánovali. V platnosti je v hlavní turistické sezóně totiž dost nemilé opatření, a to je nutná rezervace místa na některých nejvyhlášenějších plážích. Jedná se například o populární pláže La Pelosa, Rena Bianca, Cala Goloritzé a další. Lístky jsou k dostání online 48 či 72 hodin před vaším plánovaným vstupem na pláž. Nejste samozřejmě sami, kdo se vstupenky na pláž snaží „ulovit“.

Nám se to za celou dobu pobytu nepodařilo, nutno dodat, že jsem se ani moc urputně nesnažila, prostě jsem to jen párkrát zkusila. Opravdu mě štve být na dovolené v určitý čas „nastoupená“ a snažit se vstupenku získat. Dle zkušenosti ostatních cestovatelů mnohdy například koupíte jen jeden lístek a na ostatní cestující už nezbude. Další možností je jet mimo hlavní sezónu, třeba v květnu, kdy by rezervace, alespoň co jsem se dočetla, už neměla být nutná. Rozhodně si vždy ověřte aktuální platné podmínky vstupu, ať nejste zklamaní. Suma sumárum, za mě je tento systém poměrně dost nešťastný, i když chápu, že se jedná o opatření v rámci overturismu. Také to dle recenzí dostupných na internetu není dobře komunikováno, mnozí cestovatelé byli rozčarováni, že na pláž dorazili, zaplatili poměrně drahé parkovné, a nakonec jim zbyly jen oči pro pláč, protože je na pláž nepustili.

Stejně jako jiná turisticky oblíbená středomořská místa, Sardinie rovněž ožívá až večer. Přes den je zde velké horko, teploty během našeho pobytu šplhaly až ke 40°C, proto vřele doporučuji návštěvu měst a promenád až ve večerních hodinách. A která konkrétní místa mohu doporučit? Moc se nám líbilo v přímořském letovisku Porto Cervo, které je vyhlášené z důvodu, že zde kotví luxusní jachty a lodě z celého světa. Můžete se projít po mole a následně si dopřát romantickou večeři v jedné z místních restaurací či si zajít na nákupy do butiků. Někdy se mu také přezdívá „letovisko miliardářů“.

Dalším místem, které rozhodně stojí za návštěvu, je Olbia, město na severu Sardinie, kde se nachází letiště i vyhlášená promenáda v blízkosti ruského kola, které je světelnou dominantou města. Každý si zde přijde na své, pro děti jsou zde připraveny dětská hřiště a trampolíny, dospělí mohou posedět v místních barech a restauracích nebo se vydat na nákupy suvenýrů. Výběr je zde však poněkud chudší, některé obchody jsou podobné jako u nás, jiné zase prodávají kýče. Na trzích je však k dostání výborný med ze Sardinie nebo tradiční šperky, kterými je Sardinie vyhlášená. Osobně se mi více líbilo město San Teodoro, a to i přestože sem v sezóně proudí doslova davy turistů. Místní uličky jsou skutečně kouzelné, najdete tu mnoho zajímavých krámků, nočních klubů a spoustu stánků.

Hádám, že teď se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale pokud mi opravdu něco nesedlo, je to italská nátura, která se propisuje do úrovně služeb i drobných nepříjemných incidentů. V první řadě mi vadí, že Italové se mnohdy chovají neslušně. Předbíhání je u nich asi něco jako národní sport. Děje se běžně, že čekáte ve frontě, najednou se „dovalí“ partička Italů, kteří si naprosto suverénně stoupnou před vás, jako by se nechumelilo. Nevím, zda je italská výchova nějak odlišná od té naší, ale mně to přijde neslušné a sobecké.

Dále jsem také vypozorovala, že Italové jsou mnohdy povýšení vůči jiným národům a výrazně upřednostňují své krajany. Zde chci zdůraznit, že dle recenzí to není jen můj dojem. V hotelu, ve kterém jsme byli, se běžně stávalo, že jsem si objednala například dvě kapučína, následně Italka za mnou také. První jsem je však nedostala já, ale právě Italka. Toto se dělo v takové míře, že se nemohlo jednat o náhodu. Potvrzují to i recenze ostatních hostů. Přijde mi to neuctivé vůči zahraničním hostům, kteří jsou bráni jako „hosté druhé kategorie“. Abych nebyla nespravedlivá, někteří Italové jsou i dobře vychovaní, a když viděli, že mě obsluha ignorovala a nejprve podala nápoj jim, bylo jim trapně a obsluhu upozornili, že jsem byla na řadě před nimi.

Obecně jsme se v Itálii ve službách setkali spíše s neochotou, což mě mrzí. Například když jsme řešili pronájem auta, nevyšli nám vstříc, a tak jsme si vůz nakonec museli půjčit od Čechů žijících na Sardinii – prostě Kocourkov. V neposlední řadě mě také zaráží, kolik Italů nemluví žádným cizím jazykem. Na české školství se neustále nadává, že se od doby Marie Terezie nikam nepohnulo, ale na rozdíl od Italů se naše děti mnohdy od první třídy učí dva světové jazyky. V Itálii je problém domluvit se jinak než italsky, což bych ještě chápala u běžné populace, ale v hotelu, kam jezdí lidé z celého světa, mi to rozum nebere. I když mi italská mentalita nesedla, klidně bych se na Sardinii vrátila znovu. Nádherné pláže a pulzující atmosféra nočních měst za to prostě stojí.