Středověké hry: Ovčinec, schovka a obdoba „plácané“, která se stala lechtivou zábavou šlechty

Kdo si hraje, nezlobí – toto staré rčení platilo i ve středověku. Už tehdy existoval nespočet her, které zabavily děti i dospělé. Pojďme se podívat blíže na ty nejčastější a také nejzajímavější z nich. Ve výčtu nechybí tradiční hra na schovávanou, zkráceně „schovka“, sportovní klání i jedna obyčejná hra, která se v rukou šlechty proměnila v lechtivou zábavu.

Ve středověku byly velmi populární jednoduché hry, ke kterým nebyly potřeba žádné zvláštní rekvizity. K tomuto typu her řadíme například hru na schovávanou či na slepou bábu. Pravidla byla stejná jako v dnešní době. Nadstavbou těchto her pak byla hra nesoucí název „Vězňova základna“. Bylo zapotřebí deset hráčů, kteří se rozdělili na dva týmy. Z každé družstva byl vybrán jeden, který byl označen jako „vězeň“ druhého týmu. Poté týmy střídavě vysílají osoby, které se z vězení snaží vysvobodit svého vězně. Někdy to však skončí špatně a tyto osoby jsou rovněž uvězněny. Vyhrává ta strana, která má na konci hry nejvíce vězňů.

Dále se sem řadí také hra, kterou bychom mohli česky nazvat „Kruh kolem Rosie“, kdy se děti chytí za ruce, utvoří kruh, tancují a zpívají přitom písničku, která se týká inspirace hry. Jméno Rosie totiž odkazuje na růžovou kruhovou vyrážku, která se tvořila při morové epidemii.

Jedna z těchto jednoduchých her, kterou si zamilovala chudina i šlechta, se nazývá „Hot Cockles“, v češtině pro ni nemáme přesný ekvivalent, ale jedná se o jakousi formu „plácané“. Hra spočívá v tom, že jeden hráč je vybrán jako kajícník, který se zpovídá ze svých hříchů. Jsou mu zavázány oči a je položen na klín „zpovědníka“. Poté je plácán a bit, přičemž musí uhádnout, od koho plácnutí bylo.

Pokud uhodne správně, stane se kajícníkem osoba, která jej plácla. Pokud neuhodne, následuje plesknutí od někoho dalšího. Tato původně dětská hra se dostala i do vyšších kruhů, urození si ji zamilovali. Stala se z ní lechtivá zábava, která byla oblíbenou součástí večírků šlechty od středověku až do viktoriánské éry. Někdy se ale hra zvrhla natolik, že účastníci mohli končit i s nepěknými modřinami.

Pak zde byly oblíbené hry, které už ovšem vyžadovaly, abyste prokázali určitý um, ať už bystrost, sílu či šikovnost. Také už jste si nevystačili jen se spoluhráči, ale ke hře bylo potřeba i nějakých předmětů. Her byl opravdu nespočet, ale jmenujme ty nejznámější. Víme, že sem rozhodně patřily kuličky, které hrají děti dodnes. Neznáme tehdejší pravidla, ale velmi pravděpodobně jsou stejná jako dnes, tj. hráči se snaží kuličky cvrnknout do důlku či kruhu nakresleném v hlíně. Další hrou, která vyžadovala šikovnost, bylo házení kroužků, tato zábava je často vyobrazována v historických filmech či v pohádkách. Spočívala v hodu osmi kroužků vyrobených z konopných lan na dřevěný kolík. Házelo se však tehdy i kladivem, koňskými podkovami či kameny.

V oblibě byly i hry, kde jste mohly prokázat bojové dovednosti, jako střelba z luku na terč, zápasení holýma rukama či boj s dřevěnými tyčemi. Už v té době také existovaly sportovní hry podobné fotbalu, ale neměly téměř žádná pravidla, povoleno bylo kopání, boxování i strkání do soupeře. Z tohoto důvodu docházelo k opakovaným zákazům tohoto sportu.

Existovaly samozřejmě i hry, kde vítězili ti hráči, kteří měli logické myšlení, byli bystří a přemýšliví. Už ve středověku lidé hráli spoustu deskových her, které známe dnes – mlýn, šachy, dámu, matematickou hru zvanou Nim, vrhcáby či různé karetní a kostkové hry. Středověká hra, která tou dobou byla velmi známá, nesla název Ovčinec. Lidé ji hráli už v 12. století. Tehdejší pravidla se nedochovala, ale dnes spočívá v tom, že hrají dva hráči s herní plochou ve tvaru kříže a pěti polí. Je zde 16 kamenů představujících ovce a dva „vlčí“ kameny. Ovce se snaží přejít herní plán, v tom jim brání vlci, kteří se je snaží ukořistit. Vyhrává ten z hráčů, který má na konci ve svém držení více ovcí.

Zatímco dnes je zde snaha o to, aby si děti hrály s čím uznají za vhodné bez ohledu na to, zda je hračka společností vnímána jako „klučičí“, nebo „holčičí“, ve středověku bylo rozdělení mnohých her striktní. Dívky si často hrály s šálky a talířky na hostitelky, chystaly fiktivní svatbu nebo také oblékaly panenky či loutky. Zato chlapci spolu obvykle zápasili, pořádali turnaje a hráli si na vojáky. Stále však bylo dost her zmíněných výše, kterých se účastnily děti ve středověku bez ohledu na pohlaví.

Zdroje: Lions and Lilies, Top Tenz, Eastern Illinois University, The History Market London,

DVOŘÁKOVÁ, Radka. Středověké hry a jejich odraz v archeologických pramenech. Plzeň, 2015. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, dostupné zde.

FEJTKOVÁ, Bc. Ludmila. Středověké hry pohledem dětí 21. století. České Budějovice, 2019. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, dostupné zde.