Článek
Můj anglický protějšek byla studentka práv, funkcionářka konzervativní strany Julia Money; plnoštíhlá rozmazlená pravičačka žijící v londýnské čtvrti pro vyšší střední třídu. Její představu, že občané Československa jsou všichni do jednoho komunisti, se mi nepodařilo jí vymluvit.
Brala mě na velkolepé párty, které se konaly na střechách luxusních vil s bazény, kde se všichni radovali ze zavedení „poll tax“.
„Co to je?“ zajímalo mě.
„Daň z hlavy. Ať už obývá dům jeden boháč nebo deset Pákistánců, každý zaplatí stejně. Cool nápad, ne?“
Strašně cool nápad, který stál o rok později Margaret Thatcher premiérské křeslo.
Mejdany byly dost vyhrocené, chvílemi se i hajlovalo, místo „black“ všichni nazývali černochy „negroes“. Už mě to nebavilo, a tak jsem se zavřela ve svém pokojíku a začetla se do knihy Spolčení hlupců. Z mého pokoje se ozýval hurónský smích a ven jsem vycházela jen v nejnutnějších případech.
„Kdyby sis chtěla vyprat, tak program začíná písmenem ,C‘, jako ,communist‘, to zvládneš, ne?“ řekla Julia svou poslední větu.
Druhý den jsem se sbalila a odjela s kufrem na Trafalgar square. Prostě budu do konce zájezdu někde pinglovat. Prošla jsem všechny restaurace v okolí, ale všude měli plno. Ucházela jsem se dokonce o místo v obchodě se svítidly, kde jsem se marně snažila zručně obtočit tkaloun kolem kostry stolní lampy a dostat se do party tureckých přistěhovalkyň.
Nakonec jsem narazila na inzerát, že hostinec Waggon and horses, na konci Oxford Road, hledá obsluhu.
„V pase máte napsáno ‚work prohibited‘,“ řekl jeden z postarších majitelů.
„Než na to přijdou, budu zpátky v Praze.“
„A kde budete bydlet?“
„U vás.“
„Ale budete tu dělat všechno.“
„Ok.“
Dostala jsem komůrku, kterou jsem sdílela s vlčákem.
Vstávala jsem každý den ve čtyři, celý den obsluhovala, a ještě prodávala v přidružené trafice. Za měsíc jsem si vydělala docela dost peněz a vrátila se domů.
Pár týdnů nato přijela Julia Money návštěvu opětovat.
„Tak co, vezmeš mě na komoušskou párty? Chtěla bych si tu někoho nabrnknout. Odbarvila jsem se a naučila se jednu větu v češtině. ‚Kdó chcé spát s Angličánkou?‘.“
„Dneska je zrovna super párty v centru, pěkně se oblíkni,“ řekla jsem.
Na Václaváku se právě totiž konala demonstrace k výročí vzniku republiky. Než se Julie stačila vzpamatovat, kluci z armády nás natlačili do Vodičkovy ulice a tu zablokovali. Stáli jsme tam několik hodin tělo na tělo, všichni promočení od stříkanců z vodních děl včetně bledé Julie na jehlách se zplihlými vlasy.
Nakonec jsme vykličkovali pasáží, Julia okamžitě vykřikla „kdó chcé spát s Angličánkou“ a hned slízla jednu obuškem.
Doma jsme si oddechly.
„Kdyby sis chtěla něco přemáchnout v pračce, tak klidně. Program ‚B‘ - jako ‚blonde bitch‘.“
