Článek
Už když jsem byla malá, tak mi říkával: „Není pravda, že se les ozývá, jak my do něho voláme – je to vždycky hlas lesa, co se vrací. Šlapeme po zemi, ale právě tak zem šlape po nás. Ubíjejíce čas, čas ubíjí nás.“
A protože jsem nechtěla být ubitá časem, začala jsem chodit za školu, což byl problém, který ještě vyvrcholil mou hláškou, že „učitelku učím já“.
Říkám si, jak by se daly popsat jednotlivé fáze letošních Vánoc z přehozené perspektivy strýce:
„Je předvánoční čas. Borovice jede sehnat tatínka, má už ale trochu naváto a tak upadne na schodech a zlomí tatínkovi špičku. Mezitím vanilkové rohlíčky vytahují maminku z trouby, na okrajích se trochu přichytila, ale to nevadí, obalíme ji v cukru a jen se po ní zapráší. Všechno nakonec dobře dopadne a jmelí se líbá pod rodiči.
Přichází Štědrý den – stromek ozdobí celou rodinu, jablíčko rozkrajuje maminku na tolik kousků, kolik je lidí u stolu, kapr zbavuje tatínka šupin, a vaří tatí polévku. Řízek mezitím obaluje babičku. Jídlo nás musí pořádně rozkousat, loni krk uvízl tatínkovi v kosti, a sanitka mě musela volat. Po večeři si nás zapíná televize a sleduje Tři Popelky pro oříšek. Blíží se slavnostní večer. Ježíšek ještě stále věří na děti. Dárky si rozbalují každého z nás, ponožky mě dostaly. Hasíme prskavku, která chytla od dědy. Pohovka si na nás ještě chvíli posedí a šup na kutě.
Druhý den se na nás vydá procházka, sněhulák staví tatínka, mrzne, všem tečou nosy z nudlí.
A co se děje kolem nás? Stromeček si přeje pod Agátu Hanychovou hlavně klid se svými otci všech ratolestí. Z šestého páru vypadl Stardance. Mrazy a kalamity varují před krutými meteorology. Mzdy se rozhodly navýšit Jurečku o 1600 Kč. Státní rozpočet schválil poslance se schodkem. Lékaři přidali Fialovi. Covid si stěžuje na opětovné řádění lidí. Roušky nás opět musí nosit. Možná máme prostě Vánocům připomenout, že je důležité, aby nás společné chvíle trávily co nejpříjemněji. Rozhodně si námi nic nesmí nechat zkazit svátky!"
