Článek
Můj přítel měl ještě vždycky na čelovce připnutou vysokorychlostní kameru, celý výstup točil, večer o něm napsal reportáž, ze které vyrobil koláž, tu také natočil a prolnul do filmu z čelovky.
Když jsme jeli vlakem domů a vlak zastavil v mezistanici, zadíval se směrem k lesu a prohodil:
„Pět jehličnanů a pět listnáčů, z toho tři smrky, dva modříny a pět dubů.“
I když jsem si myslela, že některá místa – například rybník – jsou nízkopodnětová, vždycky se něco našlo:
„Směrem tam jsem udělal tři sta temp a zpátky tři sta dvacet, to znamená, že cestou zpět jsem byl hodně unavený a dělal jsem tempa kratší…“
Díky archivování jsem bohužel přišla i na jeho nevěru, jelikož jsem na zemi našla papírek se seznamem dívčích jmen, kde moje jméno figurovalo jako předpředposlední. Šla jsem se vybrečet ke kamarádce.
„Najdi si cizince, jako já,“ radila Jana. „Nedávno jsme se k sobě s Johnem vrátili. Taky jsem pak hned sice našla papírek, nějakej ten jejich ‚tudů list‘, ale úplně neškodnej.“
„Ukaž,“ hořím zvědavostí.
Jana vytáhne papírek, který obsahuje několik bodů:
„Za prvé – vrátit se k Janě. Za druhé – dokoukat Lucifera. Za třetí – naučit se česky (trochu). Za čtvrté – před návratem k Janě zmáknout Tinu.“
„Cože?“ vykřiknu.
„No ale všimni se, že je to přeškrtnutý, takže to neudělal. Kdyby to udělal, tak by to bylo odfajfkovaný. V Anglii odfajfkovávaj. Hele, zrovna se vrací z nákupu…
„Ahoj Johne, máme návštěvu! Koupils tu lahev vína, co jsem připsala?“
„Sure, vždyť jsem ji přeškrtnul…“
