Článek
Na rozdíl od Jana z Patmu Ezechiel nepsal šifrovaně. Psal jmény a místy. Konkrétně. Góg ze země Magóg. Mešek a Túbal. Persia, Etiopie, Libye. Koalice národů přicházejících ze severu na izraelské hory, v době kdy se Izrael vrátil ze zajetí. Když jsem to četla poprvé, zarazilo mě, jak přesně ten text sedí do dnešních map.
Problém je ten, že v době, kdy Ezechiel toto psal, přibližně 590 před naším letopočtem, Izrael neexistoval jako stát. Byl v babylonském zajetí. A proroctví o Gógu mluví o útoku na Izrael, který se do své země teprve vrátí a usadí.
Izrael se vrátil. Usadil se. A otázka, zda útok Góga teprve přijde-to je diskuze, kterou dnes vedou akademičtí biblisté a izraelští stratégové zároveň, byť každý jinými slovy.
Kdo je Góg?
Jméno „Góg ze země Magóg“ se v celém Starém zákoně mimo Ezechiela nevyskytuje téměř vůbec. To je jeden z důvodů, proč jeho identifikace zůstává otevřená. V průběhu staletí byl Góg ztotožňován se skythskými kmeny (Josephus Flavius), s Alexandrem Velikým, s Rusy (kvůli slovní podobnosti Rosh-Rusko), s osmanskými Turky, se Sovětským svazem a v poslední době s Íránem.
Akademičtí biblisté jsou v tomto ohledu střízliví. Jak upozorňuje komentář k Ezechielovi ze studijní Bible CSP, výraz „přední kníže“ (nesi roš) bývá chybně čten jako geografické jméno „Rosh“, a z toho pak konstruována identifikace s Ruskem. Tento výklad není lingvisticky opodstatněný. Slovo roš zde znamená prostě „hlavní, přední“ a sám Ezechiel nikde Rusy nezmiňuje. Jinými slovy: Ezechiel neříká „Rusko“. Nikdy to neřekl. A kdo tvrdí opak, dává do textu něco, co tam není.
Přesto zbývá koalice národů, která je v textu zeměpisně poměrně konkrétní: národy ze severu a z jihozápadu, Persie (dnešní Írán), Kúš (Etiopie/severní Afrika) a Pút (Libye). Tyto zeměpisné souřadnice, nepřátelé Izraele přicházející z jihu a ze severu, koordinovaně, nejsou v moderní historii Blízkého východu bez paralely.
Ezechiel 38 — Staré názvy a jejich moderní čtení
Persia→ dnes
Írán Aktivní hráč
Přímé pojmenování v textu. Írán jako největší regionální sponzor nepřátel Izraele (Hizballáh, Hamás, Húsiové). Geopoliticky nejpřímější paralela z celé koalice.
Kúš→ dnes
Súdán / severní Afrika Částečně
Historicky etiopsko-súdánská oblast. Dnes: region s rostoucím vlivem islamistických hnutí a nestabilitou, která přetéká do blízkovýchodní rovnice.
Pút→ dnes
Libye Částečně
Všeobecně přijímaná identifikace. Libye po roce 2011 ztratila centrální vládu. Výsledkem je mocenské vakuum využívané různými zahraničními aktéry.
Gómer, Bét-togarmah→ dnes
Anatolie / Turecko Debata
Historická identifikace: národy severně od Černého moře a v Malé Asii. Turecko dnes balancuje mezi NATO a rostoucím napětím s Izraelem.
Magóg, Mešek, Túbal→ dnes
Oblast severně od Kavkazu Nejistá identifikace
Josephus je ztotožňoval se Skythy. Pozdější výklady přiřazovaly Rusko-lingvisticky neopodstatněně. Označují spíše symbolicky „vzdálené severní mocnosti“.
Symbolická mapka Blízkého východu
A teď přichází moment, kdy se to celé začne skládat dohromady.
Podmínka, která v dějinách dřív neplatila
Proroctví o Gógu obsahuje jeden velký časový háček. Ezechiel říká, že útok přijde v době, kdy Izrael „bydlí v bezpečí“ a „bez hradeb, závor a bran.“ (Ez 38,11)
Izrael jako moderní stát vznikl roku 1948. Po tisíciletích, kdy Židé žili v diaspoře. To samo o sobě je skutečnost bez historické analogie: národ se vrátil do země, z níž byl před 2 000 lety vyhnán, a obnovil stát se stejným jazykem a kulturní identitou. Nic podobného se v lidské historii nestalo.
Teologové různých denominací se shodují alespoň na jednom: vznik státu Izrael v roce 1948 změnil kontext čtení Ezechielových proroctví. Proroctví o Gógu předpokládá existenci Izraele jako státu. Ten stát teď existuje. Podmínka, která dříve platila pouze hypoteticky, se stala historickým faktem.
Zda to znamená, že útok Góga přijde za naší doby-to nevím. Říkám pouze: před rokem 1948 tato otázka byla čistě abstraktní. Dnes už není.
Izajáš-prorok, který napsal jméno krále 150 let předem
Izajáš je jiný případ. Ezechiel psal především o politické budoucnosti Blízkého východu. Izajáš psal o všem. O politice, o mesiášském zaslíbení, o spáse, a přitom byl, jak ho nazývají biblisté, „starozákonním evangelistou“, protože jeho 53. kapitola je tak přesným popisem utrpení Mesiáše, že ji Nový zákon cituje jako hotovou biografii.
Ale pro účely tohoto dílu se zaměřím na věc, která je historicky ověřitelná bez jakýchkoli teologických předpokladů.
Ve 44. a 45. kapitole Izajáš jmenuje perského krále Kýra a říká, že tento král nechá přestavět Jeruzalém a propustí izraelské zajatce. (Iz 44,28–45,1)
Toto proroctví bylo vysloveno přibližně 150 let předtím, než Kýros nastoupil na trůn.
Historické ověření: případ Kýros
„O Kýrovi praví: Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. Řekne Jeruzalému: Budeš vybudován, a chrámu: Budeš založen.“ Izajáš 44,28 (podle tradičního výkladu psáno kolem roku 700 př. n. l.)
Kýros II. Veliký dobyl Babylon roku 539 př. n. l. a vydal edikt, jímž propustil všechny národy, které Babylón držel v zajetí, včetně Židů. Povolil jim návrat do Jeruzaléma a obnovu chrámu. Edikt je historicky doložen na Kýrově válci, který je uložen v Britském muzeu.
Proroctví obsahující jméno neexistujícího krále 150 let předem, bylo pro řadu kritiků nepřijatelné a stalo se jedním z hlavních důvodů teorie o „druhém Izajášovi“, který prý psal zpětně. Konzervativní i část liberálnějších biblistů tuto teorii odmítá jako způsob, jak se vyhnout závěru, který text sám vybízí.
Je fascinující, že jeden z nejdůležitějších archeologických nálezů potvrzuje přesně to, co Izajáš napsal o století a půl dřív.
Tohle je moment, kdy se historie a proroctví dotknou tak přesně, že to člověka prostě zneklidní.
Izajáš 17: Damašek jako trosky
A pak je tu proroctví, které je možná nejkontroverznější ze všech.
Sedmnáctá kapitola Izajáše začíná slovy: „Výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin.“ (Iz 17,1)
Prétaristé, a historický kontext jim dává za pravdu, říkají: Damašek byl těžce poškozen asyrským dobytím v roce 732 před naším letopočtem. Proroctví bylo naplněno tehdy. Konec diskuze.
Ale pak jsou tu dvě věci, které tuto interpretaci komplikují.
Za prvé: Damašek sice byl roku 732 dobyt a jeho obyvatelstvo deportováno, ale jako město nikdy úplně nepřestalo existovat. Dnes je Damašek nejstarší nepřetržitě obydlené město na světě. Nikdy nebyl „hromadou sutin“ v tom absolutním smyslu, jak text popisuje.
Za druhé: Syrská válka, která začala roku 2011, přinesla do Damašku a jeho okolí takovou míru destrukce, která nemá v moderní historii tohoto regionu obdoby. Části hlavního města a předměstí byly doslova srovnány se zemí.
Nevím, zda Izajáš 17 hovoří o naší době. Vím, že situace, která by toto proroctví naplnila v plném rozsahu, je dnes geograficky a politicky blíže než kdykoli předtím v historii.
Izajáš 19: Egypt a mír s Izraelem
A teď úplně jiný typ proroctví: žádná destrukce, ale smíření.
Jedna kapitola Izajáše dostala zvláštní pozornost poté, co Egypt podepsal mírovou smlouvu s Izraelem roku 1979. První arabská země, která tak učinila.
Izajáš 19 popisuje Egypt zasažený vnitřní roztržkou a nakonec, po velkém soužení, Egypt, Asýrii a Izrael jako tři národy, které budou žehnat světu: „Požehnán buď lid můj egyptský a dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael.“ (Iz 19,25)
Egypt a Izrael spolu teď mír mají. S přestávkami napjatý, ale existující. Asýrie jako politický celek zanikla. Ale Iráčané, Syřané, Libanonci, Turci, národy obývající přibližně stejné území, stále existují. Asýrie v tomto textu možná reprezentuje přeměnu nepřítele v bratra. Je to vzkaz, že ani ten nejbrutálnější národ (což Asýrie ve starověku prokazatelně byla) není mimo dosah Božího působení a budoucího pokoje.
Tohle není naplnění proroctví , ale je to zvláštní ozvěna, která stojí za pozornost.
Proč jsou tito dva proroci jiní než ostatní?
Daniel psal o říších. Matouš zaznamenal Ježíšova slova o konci věků. Jan z Patmu psal šifrovaně o moci a odporu. Ale Ezechiel a Izajáš psali o místech. O konkrétních zemích, jménech, zeměpisných souřadnicích.
A právě tato konkrétnost je tím, co z nich dělá nejriskantnější část celé série. Konkrétní tvrzení lze falsifikovat. Buď se stalo, nebo nestalo. Buď se stane, nebo nestane.
Izajáš jmenoval Kýra a Kýros přišel. Ezechiel předpověděl návrat Izraele do jejich země po zajetí a Izrael se vrátil. Tyto dvě věci jsou historicky doloženy.
Proroctví nejsou sudoku. Nejsou tu proto, aby uspokojila naši zvědavost, ale aby nás naučila dívat se na svět jinak. Ať už se další kapitoly naplní jakkoli, jedno je jisté: Ezechiel ani Izajáš nepsali mlhavě. Psali o konkrétních místech, jménech a událostech a dvě z nich se už staly. Co přijde dál, nevím. Ale pro člověka, který bere text vážně, je obtížné tvrdit, že sekvence, která zatím fungovala, se v určitém bodě zastaví.
Příští, závěrečný díl: o tom, co proroctví neříkají a proč je to možná důležitější než to, co říkají.
Předešlé díly série Biblická proroctví a současnost:
3. Biblická proroctví a současnost: Analýza Ježíšova proroctví z Matouše 24. Co se naplnilo a co přijde
Zdroje a další zajímavé čtení:
Bible, nyní knihy Ezechiel (zejména kapitoly 38 a 39) a Izajáš (zejména 17 a 19)
Wikipedie: Kniha Izajáš: struktura knihy (Proto/Deutero/Trito-Izajáš), debata o autorství, tematické celky, kumránský svitek.
Wikipedie: Izajáš (prorok): historické pozadí proroka, období působení (781–687 př. n. l.), vztah k asyrské invazi.
Apologet.cz: Kdo je autorem knihy Izajáš? : historicko-kritický rozbor teorie dvou autorů, historické pozadí Izajášova působení, geopolitická situace v 8. stol. př. n. l. (syrsko-efrajimská válka, asyrské tažení).
ČRo-temata.rozhlas.cz: Izajáš: rozhovor s RNDr. Ivanou Vlkovou (CMTF UP Olomouc) o teologickém poselství knihy, tématu spásy, deutero-izajášovské linii.
Muni.cz: Geografické aspekty vzniku Izraele: Masarykova univerzita, analýza geopolitické situace Blízkého východu od starověku, vznik moderního státu Izrael jako historický bod zlomu.
Enduring Word (David Guzik): Ezekiel 38-komentář: podrobný exegetický rozbor, odmítnutí identifikace Rosh = Rusko na lingvistickém základě, přehled scénářů naplnění (před Armagedonem, po tisícileté říši, symbolicky).
Yeshivat Har Etzion: Ézéchiel 38–39 - la guerre de Gog et Magog: výklad z perspektivy ortodoxního judaismu; otázka proč k válce dochází po vykoupení, komentáře Malbima a Abrabanela.
