Článek
Peklo na Šalomounových ostrovech
Na jaře roku 1943 se těžiště bojů v Pacifiku přesunulo k oblasti Šalomounových ostrovů. Po krvavém vítězství Spojenců na Guadalcanalu následovaly vyčerpávající hlídkové a konvojové operace. Americké námořnictvo se snažilo přerušit japonské zásobovací linie (tzv. Tokyo Express), zatímco japonské císařské námořnictvo nasazovalo své ponorky k napadání amerických lodí a k tajnému zásobování odříznutých pozemních posádek.
V této napjaté atmosféře operoval torpédoborec třídy Fletcher, USS O'Bannon DD-450, pod velením fregatního kapitána Donalda MacDonalda. Loď si již dříve získala pověst „šťastného plavidla“, což se mělo v noci na 5. dubna 1943 potvrdit tím nejnepravděpodobnějším způsobem.
Noční střet zblízka
V časných ranních hodinách 5. dubna 1943 prováděl USS O'Bannon hlídkovou plavbu severně od ostrova Russell. Okolo 02:18 zachytil radar torpédoborce kontakt. MacDonald se zpočátku domníval, že jde o nepřátelský torpédoborec, a nařídil plnou rychlost s cílem vrazit do nepřítele.
Když se však loď přiblížila, posádka vizuálně identifikovala cíl jako velkou japonskou ponorku plující na hladině. Podle poválečných analýz šlo o ponorku RO-34.
„V poslední vteřině kapitán MacDonald změnil názor. Uvědomil si, že náraz do ponorky by mohl poškodit příď jeho vlastního torpédoborce a případně odpálit zbývající japonská torpéda, což by pro O'Bannon znamenalo katastrofu," uvedl vojenský historik Samuel Eliot Morison.
MacDonald nařídil prudký obrat kormidla. Torpédoborec sjel z kolizního kurzu, ale setrvačností doklouzal přímo k boku ponorky. Obě plavidla se na okamžik ocitla bezmocně zaklesnutá vedle sebe, bok po boku.
Bramborová palba
Tato extrémní blízkost paralyzovala hlavní zbraně O'Bannonu. Pětiplacová děla ani protiletadlové kanóny Oerlikon ráže 20 mm nebylo možné sklopit pod tak ostrým úhlem, aby zasáhly trup ponorky přímo pod nimi.
Japonští námořníci na palubě ponorky se okamžitě probrali z letargie a rozběhli se k palubnímu dělu ráže 3 palce (76 mm). Američtí námořníci na palubě torpédoborce, kteří neměli po ruce žádné ruční palné zbraně, propadli momentální panice.
V tom okamžiku zasáhla náhoda. Poblíž paluby se nacházely velké bedny s potravinami, které byly připraveny pro ranní směnu – konkrétně bedny plné brambor.
Američtí kuchaři a námořníci, vedení instinktem sebeobrany, začali házet brambory na japonské dělostřelce. V černočerné tmě si japonští námořníci mysleli, že na ně Američané házejí ruční granáty s aktivovanou rozbuškou. Místo toho, aby Japonci odjistili a zaměřili své dělo, soustředili se na chytání brambor a jejich zběsilé házení zpět do moře, případně se kryli před domnělým výbuchem.
Tento bizarní chaos poskytl O'Bannonu drahocenné sekundy. Torpédoborec zvýšil rychlost, odpoutal se od boku ponorky a získal dostatečný odstup. Jakmile se vzdálenost zvětšila, dělostřelci O'Bannonu zahájili palbu z 20mm kanónů, kterými vyřadili japonskou obsluhu děla, a poškodili velitelskou věž ponorky.
Ponorka RO-34 se sice dokázala nouzově ponořit, ale byla těžce poškozena. Kapitán MacDonald okamžitě nařídil provést útok hlubinnými náložemi.
Následující ráno průzkumné zprávy potvrdily, že ponorka RO-34 byla v této pozici definitivně potopena se všemi členy posádky.
Závěr
Příběh se okamžitě stal senzací. Titulky novin hlásaly, že „USS O'Bannon potopil ponorku bramborami“. Asociace pěstitelů brambor státu Maine byla příběhem tak nadšena, že poslala posádce lodi USS O'Bannon pamětní plaketu, která byla dlouhá léta hrdě vyvěšena v důstojnické jídelně.
USS O'Bannon pak přežil celou válku bez jediného škrábnutí.
Zdroje:
https://www.usni.org/
https://en.wikipedia.org/wiki/USS_O%27Bannon_(DD-450)
magazines/naval-history-magazine/2005/june/depth-charges-rods-and-spuds
https://historyfacts.com/us-history/fact/potato-submarine-attack-wwii/
https://www.wearethemighty.com/popular/destroyer-won-battle-
https://en.wikipedia.org/wiki/USS_O'Bannon_(DD-450)-potatoes/
