Článek
„Mám dalších třináct vnoučat. Pokud dnes zaplatím jedinou penny, budu mít zítra čtrnáct unesených vnoučat,“ prohlásil miliardář J. Paul Getty, když na něj novináři a veřejnost otázkami tlačily, proč nereaguje na požadavky únosců jeho vnuka.
Zlatá mládež a divoký Řím
Psal se 10. červenec 1973 a letní Řím dýchal uvolněnou atmosférou. Šestnáctiletý John Paul Getty III. (pro přátele Paul) zosobňoval vše, co tehdejší mládež přitahovalo. Byl to pohledný, dlouhovlasý mladík s rebelskou duší, který odmítal žít ve stínu svého legendárního rodu. Jeho dědečkem nebyl nikdo jiný než J. Paul Getty, zakladatel společnosti Getty Oil a tehdy oficiálně nejbohatší soukromá osoba na světě, jejíž jmění se odhadovalo na miliardy dolarů.
Paul však v Římě nežil jako multimilionářský dědic. Živil se prodejem vlastnoručně vyrobených šperků na ulici, kreslil karikatury pro turisty, pózoval jako model pro časopisy a vymetal bohémské večírky. Pro místní podsvětí jeho životní styl představoval snadný cíl.
Když se v noci na 10. července vracel z baru na náměstí Piazza Farnese, přijela k němu dodávka. Několik mužů ho bleskově spoutalo, přetáhlo mu přes hlavu pytel a odvezlo ho neznámo kam. Místní buňka obávané kalábrijské mafie ’Ndrangheta právě zahájila operaci, která měla otřást celým světem.
Únosci odvezli mladíka stovky kilometrů na jih, do odlehlých, nepřístupných hor v Kalábrii. Krátce nato dorazil jeho matce Abigail „Gail“ Harrisové dopis psaný rukou jejího syna a následoval telefonát s požadavkem na výkupné ve výši 17 milionů dolarů.
„Nemám žádné peníze,“ odpověděla zoufalá matka, která byla v té době již s Paulovým otcem rozvedená a žila z alimentů.
„Sežeň si je v Londýně,“ reagovali chladně únosci s odkazem na neuvěřitelně bohatého patriarchu rodu.
Z tohoto náměstí byl mladý Paul Getty unesen
Ticho v Londýně a mrazivá kalkulace
Zatímco se v Římě rozbíhalo rozsáhlé pátrání, J. Paul Getty seděl v bezpečí svého majestátního, neprodyšně střeženého sídla Sutton Place nedaleko Londýna. Místo okamžité pomoci se však od zástupců nejbohatšího muže planety ozvalo absolutní ticho. Když byl miliardář konečně konfrontován novináři a vlastní rodinou s dotazem, zda výkupné zaplatí, vydal prohlášení, které šokovalo mezinárodní veřejnost.
„Mám dalších třináct vnoučat…" zdůvodnil Getty svoje mlčení. Prohlášení zaznělo již v úvodu článku.
Pro veřejnost šlo o nepředstavitelný projev bezcitnosti a lakoty. Starý pardál Getty byl znám tím, že na svém panství nechal nainstalovat mincovní telefonní automat, aby návštěvníci i příbuzní nevolali na jeho účet. Únos vlastního vnuka vnímal jako pokus o finanční vydírání a odmítal se stát obětí „špatného obchodu“.
Matčina bezmoc a paralyzující skepse
Situace pro uneseného chlapce byla o to komplikovanější, že se zpočátku potýkal s obrovskou nedůvěrou ze strany policie i úřadů. Mladý Paul se totiž před svým zmizením v bohémských kruzích opakovaně chlubil tím, že pokud bude někdy potřebovat větší obnos peněz, narafičí svůj únos a vytáhne z lakomého dědečka miliony. Italská policie proto první týdny pracovala s hypotézou, že jde o pouhé fingované zmizení, jehož cílem je dostat z magnáta ranec peněz.
Gail Harrisová ale tušila, že její syn je v reálném a smrtelném nebezpečí. Bez finančních prostředků, bez podpory bývalého manžela (který v té době bojoval se závislostí na drogách v Anglii) a bez ochoty miliardáře pomoci zůstala na všechno úplně sama. Trávila týdny u telefonu, vyjednávala s anonymními hlasy na druhé straně linky a prosila o čas, zatímco se marně snažila prolomit ledy na panství Sutton Place.
John Paul Getty III. - skica
Peklo v kalábrijských horách
V novinách se vedly debaty o rodinné morálce Gettyových a šestnáctiletý Paul prožíval nepředstavitelné peklo. Únosci ho drželi v nelidských podmínkách v kalábrijských jeskyních nebo zamčeného v chýších. Byl přikován těžkým řetězem k posteli nebo ke zdi, terorizován neustálým strachem ze smrti a vystaven extrémním výkyvům počasí.
Měsíce plynuly a nadšení únosců z rychlého zisku se měnilo ve frustraci a zuřivost. Nerozuměli tomu, jak může mít nejbohatší muž světa osud vlastního krevního potomka tak těžce na háku. S příchodem podzimu a chladného počasí se chování věznitelů stávalo čím dál brutálnějším. Paul byl pravidelně bit, krmen jen minimálními příděly jídla a neustále mu bylo vyhrožováno popravou, pokud peníze nedorazí.
V drsném horském prostředí Kalábrie byl mladý Getty vězněn
Krvavý balíček s odříznutým uchem
V listopadu 1973, více než čtyři měsíce od únosu, došla mafiánům trpělivost. Rozhodli se poslat rodině a světu nepopiratelný a děsivý vzkaz. Do redakce římského deníku Il Messaggero dorazila zásilka. Kvůli tehdejší stávce italské pošty však trvalo celé tři týdny, než byla doručena a otevřena. Uvnitř našli redaktoři zapáchající zbytek lidské tkáně, pramen vlasů a dopis napsaný rukou únosců.
„Toto je Paulovo ucho. Pokud do 10 dnů nedostaneme peníze, přijde druhé ucho. Jde o to, že vám ho pošleme po kouskách.“
Fotografie odříznutého ucha se okamžitě rozšířila do světových médií a vyvolala obrovský tlak veřejnosti. Titulní strany novin po celém světě odsuzovaly nejen krutost mafie, ale především nečinnost J. Paula Gettyho. Pro magnáta už bylo neudržitelné situaci dále ignorovat.
Daňový odpočet a půjčka na úrok
Teprve pod tíhou krvavého důkazu a špatné reputace souhlasil J. Paul Getty s tím, že se zapojí do vyjednávání. Do Kalábrie vyslal svého bezpečnostního experta Fletchera Chase. Mafiáni, vědomi si toho, že situaci vyhrotili na maximum, nakonec slevili z původních 17 milionů na 2,7 milionu dolarů.
Způsob, jakým starý magnát tuto částku uvolnil, se zapsal do dějin jako vrchol cynismu. 2,2 milionu dolarů poskytl přímo ze svého účtu — šlo o přesnou částku, kterou si podle svých daňových poradců mohl v tom roce právně odečíst z daní.
Zbývajících 500 000 dolarů odmítl darovat. Půjčil je svému synovi (otci uneseného chlapce) s 4% ročním úrokem, přičemž syn musel podepsat dlužní úpis a peníze postupně splácet.
Svoboda v dešti a chladné odmítnutí
Dne 15. prosince 1973, po pěti měsících temnoty a strachu, byl John Paul Getty III. konečně propuštěn. Únosci ho vyhodili z auta na zasněžené a deštěm promáčené dálnici mezi Římem a Neapolí. Zmateného, podvyživeného a zraněného chlapce s chybějící částí ucha našel po několika hodinách řidič nákladního auta.
Když se Paul zotavoval v nemocnici, jeho matka Gail mu navrhla, aby zavolal dědečkovi do Londýna a poděkoval mu za zaplacení výkupného, které mu zachránilo život. Sedmnáctiletý mladík to udělal, nechal se spojit, J. Paul Getty odmítl přijít k telefonu a hovor s vnukem nevzal.
Tragická dohra
Záchranou života z rukou mafie Paulovo utrpení neskončilo. Fyzické útrapy, ale především hluboké psychické trauma z únosu a odmítnutí vlastní rodinou mladíka doživotně poznamenaly. V následujících letech se marně snažil vrátit do normálního života. Své démony se snažil utopit v alkoholu a tvrdých drogách.
V roce 1981, ve věku pouhých 25 let, utrpěl po masivním předávkování směsi léků a alkoholu těžkou mozkovou příhodu. Ochrnul, částečně oslepl a zůstal do konce života upoután na invalidní vozík a odkázán na celodenní péči své matky. Zemřel v roce 2011 ve věku 54 let.
Starý J. Paul Getty zemřel v roce 1976 jako nejbohatší muž světa. Ve své závěti rodinu prakticky obešel – drtivou většinu svého obrovského majetku odkázal výtvarnému muzeu J. Paul Getty Museum v Los Angeles.
Mafiánští bossové unikli trestu
Výsledek několikaletého vyšetřování a soudních procesů zanechal v historii italského soudnictví hořkou pachuť. Ukázal totiž, jak hluboce byla mafie propletena s místní i státní strukturou.
Policie v souvislosti s únosem postupně zadržela 9 podezřelých. Mezi zatčenými nebyly jen malé ryby, které chlapce strážily v horských úkrytech, ale i vysoce postavení bossové kalábrijských klanů – například Girolamo „Mommo“ Piromalli nebo Saverio Mammoliti, obávaní šéfové klanů z oblasti Gioia Tauro.
Když však došlo na lámaní chleba u soudu, důkazní břemeno se pod tlakem zastrašování svědků a mafiánského kodexu mlčení začalo hroutit.
K trestu odnětí svobody byli nakonec odsouzeni pouze dva muži — Antonio Mancuso (řidič nákladního auta) a Giuseppe La Manna (jeden ze strážců v jeskyni). Ti odešli od soudu s několikaletými tresty.
Všichni vysoce postavení organizátoři včetně Piromalliho a Mammolitiho byli pro nedostatek důkazů kompletně zproštěni viny.
Z celkové částky 2,7 milionu dolarů (což v sedmdesátých letech představovalo obrovské jmění) se policii podařilo zachytit jen naprosto zanedbatelný zlomek. Drtivá většina zmizela v labyrintu mafiánské ekonomiky.
Spravedlnosti nebylo učiněno za dost. Zatímco organizátoři únosu a týrání dál volně podnikali a upevňovali svou moc v Itálii, oběť se potýkala s doživotními následky traumatu, jež vyvrcholily těžkou invaliditou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/J._Paul_Getty?hl=cs-CZ#Kidnapping_of_grandson_John_Paul_Getty_III
https://en.wikipedia.org/wiki/J._Paul_Getty?hl=cs-CZ#Kidnapping_of_grandson_John_Paul_Getty_III
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Paul_Getty_III?hl=cs-CZ
https://www.historicmysteries.com/major-crimes/john-paul-getty-ransom/28711/?hl=cs-CZ
https://allthatsinteresting.com/john-paul-getty-iii-kidnapping?hl=cs-CZ
