Článek
Žena s havraními vlasy
V lednu roku 1338 prožívalo Skotsko těžké období. Po smrti legendárního krále Roberta Bruce se Angličané pod vedením Eduarda III. rozhodli opět podmanit si severního souseda. V zemi probíhala druhá válka za nezávislost a mnozí skotští šlechtici museli opustit svá panství, aby bojovali v terénu.
Mezi nimi byl i Patrick Dunbar, hrabě z March a Dunbaru. Svůj klíčový hrad Dunbar, ležící na strategickém skotském pobřeží, zanechal pod správou své manželky Agnes Randolph.
Agnes byla dcerou Thomase Randolpha, hraběte z Moray a slavného spolubojovníka Roberta Bruce. Byla to žena urozeného původu, mimořádného intelektu a nezlomné vůle. Pro její snědou pleť, tmavé oči a havraní vlasy se jí přezdívalo „Černá Agnes“.
Hrabě ze Salisbury táhne k branám
Dne 13. ledna 1338 dorazila k branám Dunbaru početná anglická armáda. V jejím čele stál William Montagu, 1. hrabě ze Salisbury, jeden z nejschopnějších a nejobávanějších vojevůdců krále Eduarda III.
Salisbury disponoval tisíci muži, těžkou mechanickou artilerií a podporou z moře. Domníval se, že dobýt hrad bráněný pouhou hrstkou strážných a služebnictva pod vedením ženy bude snadné.
Před hradbami vyzval Agnes ke kapitulaci. Místo strachu se však dočkal odmítnutí, které se nesmazatelně zapsalo do skotského folklóru a středověkých kronik.
Gaelština i skotská angličtina uchovaly přesný verš, kterým Agnes odmítla složit zbraně. Podle kronikáře Francise Grose a dalších dobových pramenů odpověděla Agnes Salisburyho poslům bez váhání:
„Of Scotland's King I haud my house, He pays me meat and fee, and I will keep my gude auld house, while my house will keep me.“
Což by se dalo volně nerýmovaně přeložit jako: „Od skotského krále mám svůj dům, on dává mi jídlo i plat a já svůj starý dobrý dům budu chránit, dokud dům bude chránit mě.“
Je zajímavé, že nejstarší dochovaná verze těchto slov pochází z tradiční skotské balady „Auld Maitland“, kde je pronáší bezejmenný šedovlasý rytíř bránící svůj hrad před Angličany. Teprve pozdější historická tradice je spojila s Černou Agnes a obranou hradu Dunbar.
Salisbury pochopil, že vyjednávání nikam nepovede, a nařídil připravit obležení. Angličané rozestavili těžké obléhací stroje, mangonely a katapulty, které na kamenné zdi Dunbaru den co den vrhaly obří balvany a kovové koule. Konstrukce hradeb pod neustálým ostřelováním praskaly.
Agnes však vymyslela psychologickou taktiku, která anglické vojsko přiváděla k šílenství. Po každém masivním ostřelování vyšla v doprovodu svých dvorních dam v nejlepších šatech přímo na hradby, kde ženy s neskrývaným výsměchem vyndaly jemné bílé krajkové kapesníky a začaly z kamenného zdiva nenuceně oprašovat prach zanechaný anglickými projektily. Pro Salisburyho vojáky to byla nesmírná provokace a potupa.
Středověký katapult
Souboj s „Prasnicí“
Když ostřelování nefungovalo, vytáhl Salisbury svůj trumf: obří krytý obléhací stroj zvaný Sow (Prasnice). Tento dřevěný přístřešek potažený kůžemi chránil desítky tesařů a vojáků, kteří se pod ním posouvali k branám, aby prorazili hradby.
Agnes sledovala přibližující se stroj z věže. Nechala si připravit obrovské balvany, které dříve na hrad naházely anglické katapulty. Ve chvíli, kdy se Prasnice přiblížila k patě hradeb, poslala na ni těžký balvan, který dřevěnou konstrukci roztříštil na kusy.
Bratr na provaze a záchrana Alexandrem Ramsayem
Angličané byli frustrovaní a uchýlili se k vydírání. V průběhu bojů se jim podařilo zajmout Agnesina bratra Johna Randolpha, 3. hraběte z Moray. Salisbury nechal Johna přivést před hradby v řetězech, s provazem kolem krku. Vzkázal Agnes, že pokud hrad ihned nevydá, bratra před jejími zraky oběsí.
Agnes se podívala z hradeb a provedla taktický manévr, který Salisburyho odzbrojil. Prohlásila, že pokud bratra zabijí, bude to pro ni vlastně výhodné. Bratr totiž neměl žádné potomky, a pokud zemře, připadne majetek hrabství Moray právě jí.
V květnu a červnu 1338 dosáhlo obležení kritického bodu. Zásoby uvnitř hradu docházely a Angličané hrad neprodyšně uzavřeli i z moře pomocí námořní blokády. V noci na 10. května však došlo k hrdinskému kousku. Skotský rytíř Sir Alexander Ramsay z Dalhousie vyplul s malou lodí napěchovanou potravinami a střelivem ze Skalnatého pobřeží. Pod rouškou tmy se mu podařilo proklouznout a dostat se k tajné mořské bráně hradu Dunbar. Druhý den ráno poslala Agnes dobyvatelům do Salisburyho tábora (jako projev naprostého pohrdání) čerstvě upečený chléb a láhev kvalitního vína.
Kapitulace anglického vojevůdce
Po pěti měsících marných pokusů, obrovských finančních ztrátách (obležení stálo anglickou korunu přes 6 000 liber) a poškození reputace se hrabě ze Salisbury rozhodl boj vzdát.
Dne 10. června 1338 anglická armáda sbalila svůj tábor a odtáhla zpět na jih. Obrana Dunbaru se stala pro Angličany totálním debaklem. Dobová anglická kronika Chronicon de Lanercost poznamenala, že obležení bylo „marné, bez cti a užitečné pouze pro Skoty“.
Příběh Černé Agnes rezonoval napříč celou Británií. Angličtí vojáci si dokonce o Agnes skládali znechucené, ale obdivné popěvky.
Agnes Randolph zemřela kolem roku 1369 a byla pochována v rodinné hrobce u Mordingtonu. Jejím odkazem se stala nezdolnost skotského národa v nejhorších obdobích válek za nezávislost.
Sami Angličané museli uznat, že hrad Dunbar byl pod jejím vedením nedobytný. Dnes z hradu Dunbar zůstaly pouze trosky na mořských útesech, avšak legendy o Černé Agnes a jejím krajkovém kapesníku se ve Skotsku vyprávějí dodnes.
Zdroje:
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofScotland/Black-Agnes/?hl=cs-CZ
https://www.scotsmagazine.com/articles/series/agnes-randolf/?hl=cs-CZ
https://en.wikipedia.org/wiki/Agnes,_Countess_of_Dunbar?hl=cs-CZ
https://www.undiscoveredscotland.co.uk/usbiography/r/agnesrandolphdunbar.html?hl=cs-CZ
https://www.wildernessscotland.com/blog/black-agnes/?hl=cs-CZ
