Článek
Začátek rodinné tradice sahá do poválečných let, kdy Vladimír Beneš starší vstupoval do oboru, který teprve vznikal. Neurochirurgie tehdy nebyla samostatnou disciplínou, ale spíše odvážným rozšířením všeobecné chirurgie. Chyběly zobrazovací metody, které dnes lékaři považují za samozřejmé – žádná počítačová tomografie, žádná magnetická rezonance. Operatér byl odkázán na hlubokou znalost anatomie, intuici a zkušenost získanou praxí. Profesor Beneš starší v takových podmínkách operoval nádory i cévní anomálie, přičemž každé rozhodnutí bylo extrémně rizikové. Jak později připomínal jeho syn v rozhovoru pro Českou televizi, tehdejší medicína stála především na vynalézavosti: „Bez drahých přístrojů záleželo hlavně na kreativitě lékařů.“
Jeho působení se postupně pevně spojilo s Ústřední vojenskou nemocnicí, kde pomáhal budovat základy oboru. Později se zaměřil na dětskou neurochirurgii a ve Fakultní nemocnici Motol založil specializované pracoviště, čímž zásadně zlepšil péči o nejmladší pacienty. Pro jeho přístup byla typická nejen odvaha na operačním sále, ale i organizační schopnosti. Propojil československou medicínu se zahraničím a organizoval odborná setkání v době, kdy to vůbec nebylo samozřejmé a snadné. Operoval do úctyhodného věku, některé zdroje uvádějí, že až do 88 let. Profesor Beneš starší se dožil rovné stovky, což je při tak adrenalinovém a stresujícím povolání malý zázrak.
Jeho syn, profesor Vladimír Beneš mladší, vyrůstal v prostředí, kde byly rozhovory o operacích mozku běžné. Medicínu si nijak neidealizoval. Viděl únavu, tlak i nejistotu a právě to pro něj byla výzva. Když do oboru nastoupil, brzy se neurochirurgie začala dramaticky měnit. Operační mikroskop znamenal revoluci – umožnil pracovat s mnohem větší přesností, zejména při operacích cévních struktur hluboko v mozku. Beneš mladší patřil mezi ty, kteří tuto technologii u nás zaváděli. Díky zahraničním stážím, zejména ve Spojených státech, získal zkušenosti, které následně přenesl k nám. V čele neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice systematicky budoval pracoviště, které se postupně zařadilo mezi špičková evropská centra. Takto vzpomíná na své začátky v rozhovoru pro Radiožurnál:
Jaké to bylo operovat, aniž byste do té hlavy viděli?
To jsem zažil prvních pár let kariéry, než bylo první CT, protože ty mašiny nám umožnily vidět dovnitř a vědět, co budeme dělat. Ale předtím jsme to nevěděli a jenom z nepřímých známek, třeba při nástřiku tepen mozkových, jsme věděli, že nádor je na té straně, odkud je ta céva tlačená. Takže vrcholem operace tehdy bylo otevřít tvrdou plenu, a člověk teprve přišel na to, co jde operovat. Mnohdy ani to ne. A nebylo výjimečné, že tam nebylo vůbec nic. Takže to bylo opravdu dobrodružné. Tam to dobrodružství bylo, taky tam byla rizika a mělo to dva takové faktory. Jeden byl ten, že pacienti přicházeli v daleko horším stavu než dnes, začali být diagnostikováni teprve v době, kdy už jim něco bylo.
Profesor Beneš zdůrazňuje, že jednou z nejtěžších částí jeho práce je právě odmítnutí výkonu tam, kde by riziko převážilo nad přínosem. Stejně otevřeně mluví i o neúspěších, které podle něj formují lékaře více než úspěšné operace. Neurochirurgii popisuje jako obor, kde „falešná naděje je horší než nepříjemná pravda“. Tento přístup se promítá i do jeho vztahu k pacientům – důraz na srozumitelnou komunikaci a realistické očekávání je podle něj zásadní součástí léčby.
Popisuje to i ve své knize „Mé cesty do hlubin mozku“, která je svědectvím o tom, jak dramaticky se tento obor během několika desetiletí proměnil. V knize se objevují úvahy o tom, co vlastně znamená pracovat s lidským mozkem – orgánem, který je stále z velké části neprozkoumaný, přestože na něm závisí vše, co člověk je a prožívá.
Zatímco dříve byla operace do značné míry závislá na zkušenosti a orientační schopnosti chirurga „v prostoru mozku“, dnes se stále více plánuje dopředu a přesnost výkonu je výrazně vyšší. Profesor Beneš však opakovaně naznačuje, že technologie nikdy zcela nenahradí lidský úsudek – mohou ho podpořit, zpřesnit, ale ne odstranit potřebu rozhodování v reálném čase.
Kniha je i širším zamyšlením nad tím, co medicína dokáže a kde stále naráží na své limity. Mozek zůstává orgánem, který je fascinující svou složitostí a zároveň odolává úplnému pochopení.
Profesor Vladimír Beneš nejmladší přišel do jiného světa než jeho otec i děd. Dnes je neurochirurgie postavená na technologiích, které by jeho dědeček považoval za nepředstavitelné: navigační systémy, intraoperační magnetická rezonance nebo sofistikované zobrazovací metody umožňující plánovat a provádět zákroky s mimořádnou přesností. Základní princip však zůstává – odpovědnost za rozhodnutí.
Beneš nejmladší si zvolil vlastní specializaci, mimo jiné v oblasti dětské neurochirurgie a operací lební baze. Symbolicky se tak vrací do Fakultní nemocnice Motol, kde jeho dědeček kdysi obor zakládal. „Vyrůstat v takové rodině je inspirace i závazek zároveň,“ uvedl v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Zatímco jeho otec je vášnivý entomolog, on má své pracovně přednosty v Motole velké terárium s hadem Čendou.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/217411058090325/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/bez-drahych-pristroju-zalezelo-hlavne-na-kreativite-lekaru-lici-neurochirurg-vladimir-benes-38332?utm_source=chatgpt.com
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/zemrel-vladimir-benes-spoluzakladatel-ceske-neurochirurgie-31157?utm_source=chatgpt.com
https://www.lidovky.cz/relax/lide/treti-z-rodiny-vystup-na-osmitisicovku-opakovane-muze-urychlit-mozkovou-demenci-rika-neurochirurg-be.A210430_094401_lide_ape?utm_source=chatgpt.com
https://acr.mo.gov.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/vojenska-historie/17-klinika-c–1–-50-let-neurochirurgicke-kliniky-1–lf-a-uvn.pdf?utm_source=chatgpt.com
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zemrel-neurochirurg-vladimir-benes-nejstarsi.A210720_103117_domaci_wass/foto
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/benes-neurochirurg-byl-driv-jak-pilot-bojove-stihacky-dnes-litame-s-aerolinkami_2507181816_jho
Beneš, Vladimír: Mé cesty do hlubin mozku
