Článek
Dětství plné bolesti
Narodila se 8. prosince 1966 v irském Dublinu jako Sinéad Marie Bernadette O'Connor. Její rodiče, John Oliver a Marie O'Connorovi, se rozvedli, když byla ještě malá. Rozpad rodiny ji silně poznamenal.
Jako dítě byla vystavena fyzickému i psychickému týrání ze strany matky. Ta ji bila, ponižovala a často zamykala mimo dům. Některé vzpomínky byly natolik otřesné, že je zpěvačka označovala za hlavní příčinu svých celoživotních psychických problémů. Po smrti matky při autonehodě v roce 1985 přiznala, že cítila směs smutku, úlevy i viny.
Jako dospívající dívka hledala únik z nešťastného domova. Začala se bouřit proti autoritám, vynechávala školu a dopouštěla se drobných krádeží. Kvůli opakovaným problémům skončila v nápravném zařízení An Grianán, instituci pro problémové dívky vedené jeptiškami. Přestože podobná zařízení byla později tvrdě kritizována za přísný režim, právě tam se odehrál okamžik, který jí změnil život.
Jedna z jeptišek rozpoznala její mimořádný hudební talent. Povzbuzovala ji ke zpěvu, půjčila jí kytaru a umožnila jí nahrát první amatérské nahrávky. Sinéad později mnohokrát říkala, že právě hudba jí v té době doslova zachránila život. Byla jediným ventilem, díky kterému mohla dát průchod bolesti, kterou v sobě nosila.
Po odchodu z ústavu se přestěhovala do Dublinu, začala vystupovat s kapelou Ton Ton Macoute a rychle si získala pověst výjimečné zpěvačky. Její syrový hlas, neobvyklý vzhled a schopnost zpívat s obrovskými emocemi neunikly hudebním producentům.
Roku 1987 vydala debutové album The Lion and the Cobra. Kritici byli nadšení. Album nabídlo směs rocku, keltské hudby i intimních zpovědí a ukázalo, že na scénu přišla výjimečná osobnost. Už tehdy bylo patrné, že Sinéad nebude ochotná přizpůsobovat se pravidlům hudebního průmyslu. Když jí manažeři doporučovali změnit vzhled a nechat si narůst dlouhé vlasy, oholila si hlavu. Nechtěla být prodávána jako sexsymbol, ale přála si, aby ji lidé poslouchali.
Dublin - rodiště Sinead
Celosvětová sláva přišla v roce 1990. Prince jí poskytl svou píseň Nothing Compares 2 U. Ve videoklipu nefigurovaly drahé kulisy ani efekty – jen její tvář a emoce. Závěrečná slza, která jí stekla po tváři, se stala jedním z nejznámějších záběrů v historii hudebních videoklipů. Singl obsadil první příčky hitparád ve více než dvaceti zemích a Sinéad získala světovou popularitu téměř přes noc.
Na rozdíl od mnoha jiných hvězd si však život v záři reflektorů neužívala. Sláva pro ni nebyla odměnou, ale spíše cenou, kterou musela zaplatit za možnost zpívat. Odmítala společenské konvence, otevřeně kritizovala pokrytectví a stále hlasitěji upozorňovala na témata, která ostatní raději přehlíželi – násilí na dětech, postavení žen nebo moc katolické církve v Irsku.
Provokace s fotkou papeže
Dne 3. října 1992 vystoupila v americkém pořadu Saturday Night Live. Místo očekávaného hudebního čísla zazpívala píseň War od Boba Marleyho, jejíž text upravila tak, aby odkazoval na zneužívání dětí. Na závěr vytáhla fotografii papeže Jana Pavla II., podívala se přímo do kamery, roztrhala ji na několik kusů a pronesla: „Fight the real enemy“ („Bojujte proti skutečnému nepříteli“).
Ve studiu zavládlo ticho. Diváci nevěděli, zda právě viděli promyšlený protest, nebo zhroucení slavné zpěvačky. Vedení televize o ničem nevědělo, šlo o spontánní gesto, které měla na svědomí sama O'Connor.
Následovala bouře. Americké rozhlasové stanice přestaly hrát její písně, některé obchody stáhly její alba z prodeje a před koncerty se konaly protesty. Mnozí fanoušci veřejně pálili její desky. Moderátoři i politici ji označovali za nevděčnou provokatérku.
Krátce poté vystoupila na koncertu věnovaném Bobu Dylanovi v newyorské Madison Square Garden. Jakmile přišla na pódium, desetitisíce lidí ji začaly hlasitě vypískávat. Nebyla schopna zazpívat připravenou píseň. Místo ní znovu zazpívala Marleyho War téměř a cappella, se slzami v očích. Byl to jeden z nejbolestnějších okamžiků její kariéry.
Ironií osudu bylo, že o mnoho let později začala vycházet najevo rozsáhlá zneužívání dětí v katolické církvi, zejména v Irsku. Vyšetřovací zprávy potvrdily, že mnoho případů bylo skutečně desítky let utajováno. Mnozí novináři i veřejnost se proto po letech k jejímu činu vrátili s úplně jiným pohledem. To, za co byla v roce 1992 téměř zničena, začalo být vnímáno jako odvážné varování, které výrazně předběhlo svou dobu.
Jenže pro samotnou Sinéad už bylo pozdě. Její kariéra se nikdy plně nevzpamatovala. Nadále vydávala alba, koncertovala a měla věrné fanoušky, ale masová popularita byla pryč. K profesním problémům se navíc přidávaly stále vážnější psychické potíže. Sama opakovaně mluvila o depresích, traumatech z dětství i myšlenkách na sebevraždu.
Sama v levném motelu
V létě roku 2017 zveřejnila na Facebooku dvanáctiminutové video, které působilo jako volání o pomoc. Seděla sama v levném motelu v americkém New Jersey, bez make-upu, se slzami v očích a mluvila naprosto otevřeně o své psychické nemoci. Říkala, že je úplně sama, že jediným člověkem, který jí pomáhá, je její psychiatr, a že každý den svádí boj o přežití. „Bojuji, bojuji, bojuji, abych zůstala naživu,“ opakovala. Zdůrazňovala přitom, že video netočí proto, aby vzbudila lítost, ale aby lidé pochopili, jaké je žít s těžkým duševním onemocněním a jak ničivá může být osamělost. Mluvila také o tom, že společnost lidi s psychickými nemocemi často opouští právě ve chvíli, kdy pomoc potřebují nejvíce. Video během několika hodin obletělo planetu a vyvolalo obrovskou vlnu obav i podpory. Krátce nato bylo oznámeno, že je v péči lékařů a dostává potřebnou pomoc.
Zpěvačka v roce 2015
Smrt syna, osamělost a tichý konec
V roce 2018 přijala islám a začala používat jméno Shuhada' Sadaqat. Zdůrazňovala však, že hudby ani své minulosti se nevzdává. Pro jedny šlo o další kontroverzi, pro druhé o upřímné duchovní rozhodnutí.
V lednu 2022 spáchal její sedmnáctiletý syn Shane O'Connor sebevraždu poté, co utekl z nemocnice, kde byl pod dohledem lékařů. Sinéad jeho smrt nesla nesmírně těžce. Na sociálních sítích psala, že ztratila smysl života, a veřejně vyjadřovala hluboký žal. Syna označovala za „lásku svého života“ a opakovaně říkala, že bez něj už nic nebude jako dřív.
Přesto se ještě pokoušela pokračovat. Dokončila své memoáry Rememberings, plánovala nové nahrávky a občas komunikovala s fanoušky. Ti si však všímali, že její příspěvky jsou stále smutnější.
Dne 26. července 2023 byla Sinéad O'Connor nalezena mrtvá ve svém londýnském bytě. Bylo jí pouhých 56 let. Její náhlá smrt vyvolala obrovský ohlas po celém světě.
Vyšetřování britského koronera později uzavřelo, že zemřela přirozenou smrtí. Nebylo zjištěno cizí zavinění ani sebevražda. Pozdější soudní dokumenty uvedly, že příčinou byla kombinace chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), bronchiálního astmatu a plicní infekce.
Po její smrti se ozývaly pocty z celého světa. Hudebníci, herci i politici připomínali nejen její mimořádný hlas, ale také odvahu říkat věci, které ostatní vyslovit nechtěli. Mnozí připouštěli, že se jí svět za života často nezastal a že byla za své postoje odsuzována dlouho předtím, než se ukázalo, že v mnohém měla pravdu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Sin%C3%A9ad_O%27Connor
https://www.theguardian.com/music/2023/jul/26/sinead-oconnor-dies-aged-56
https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-67917973
Kniha memoárů Rememberings (2021)
https://www.nbcnewyork.com/news/local/facebook-video-singer-sinead-oconnor-living-alone-in-nj-motel/237862/
https://wave.rozhlas.cz/vyhruzky-sinead-oconnor-konspirace-o-courtney-love-proc-media-v-devadesatkach-9047686
https://youtu.be/9eRwmNlnCio?si=B9dNRfH1GxBr078i
