Článek
Zjevení v Norimberku
Vše začalo na Svatodušní pondělí 26. května 1828 v Norimberku. Místní švec si všiml podivně se potácejícího mladíka v hrubém oblečení, který vypadal dezorientovaně, neuměl pořádně chodit a vydával jen neartikulované zvuky.
Mladík u sebe měl dva dopisy. První dopis byl adresován kapitánovi 4. eskadrony 6. jezdeckého pluku. Anonymní pisatel v něm tvrdil, že chlapce převzal do péče v roce 1812, naučil ho číst a psát, ale protože je sám chudý dělník a má deset dětí, nemůže se o něj dál starat. Navrhoval, aby z něj udělali vojáka, nebo ho oběsili.
Druhý dopis byl údajně od chlapcovy matky, psaný o 16 let dříve, který tvrdil, že jeho otec byl voják pluku a již zemřel. (Pozdější analýza ukázala, že oba dopisy pravděpodobně napsala stejná ruka).
Když chlapce odvedli na policejní stanici, jediné, co dokázal opakovat, byla věta: „Chci být takovým jezdcem, jako byl můj otec.“ Jakmile mu dali do ruky papír a brko, napsal jedno jméno: Kaspar Hauser.
Kašparovo svědectví
Poté, co se naučil mluvit (což mu šlo překvapivě rychle, protože měl fenomenální paměť), popsal svůj dosavadní život. Podle jeho slov strávil celou pubertu a dětství v izolované, temné cele, která byla sotva dva metry dlouhá a metr široká.
Žil pouze o chlebu a vodě. Každé ráno našel jídlo vedle sebe. Pokud byla voda někdy hořká, tvrdě usnul – pravděpodobně mu do ní přidávali opium, aby mu mohli vyměnit prádlo a ostříhat mu nehty a vlasy.
Společnost mu dělali pouze dva dřevění koníci. Krátce před propuštěním ho navštívil tajemný muž, jehož obličej nikdy neviděl. Tento muž ho naučil napsat své jméno, mechanicky opakovat frázi o jezdci a donutil ho chodit. Poté ho odvedl k branám Norimberku a zmizel.
Příjezd Kašpara Hausera do Norimberku
Kašpar měl zpočátku extrémně vyvinuté smysly. Viděl perfektně ve tmě (jako kočka), maso či alkohol mu způsobovaly těžkou nevolnost a byl schopen na dálku vycítit kovy nebo přítomnost lidí.
V záři reflektorů a pokusy o vraždu
Z divokého chlapce se stala celoevropská senzace. Ujal se ho pedagog Georg Friedrich Daumer, který ho vzdělával a integroval do společnosti. Kašpar se proměnil v citlivého, inteligentního mladíka se zálibou v kreslení.
Brzy se však objevily problémy. O Kašparův osud se začal zajímat podivný anglický šlechtic, lord Stanhope, který chlapce finančně podporoval, ale zároveň ho izoloval od jeho dosavadních přátel a přestěhoval ho do Ansbachu pod dohled přísného učitele Meyera.
S rostoucí slávou přišlo i nebezpečí. První útok se odehrál v roce 1829. V domě profesora Daumera byl Kašpar nalezen ve sklepě s krvácející ranou na čele. Tvrdil, že ho napadl maskovaný muž – ten stejný, který ho držel v cele.
Druhý útok o rok později: V domě jiného opatrovníka padl výstřel. Kašpar byl nalezen s ranou na hlavě, tvrdil však, že šlo o nehodu, kdy neopatrně sundával pistoli ze zdi.
Podivná tragická smrt
Dne 14. prosince 1833 se Kašpar vrátil z ansbašského dvorního parku s hlubokou bodnou ranou v hrudníku. Tvrdil, že ho pod záminkou předání dokumentů o jeho původu vylákal k fontáně cizinec, který ho bodl a utekl. V parku byla skutečně nalezena fialová hedvábná peněženka a v ní zrcadlově psaný vzkaz:
„Hauser vám bude schopen přesně popsat, jak vypadám a odkud jsem. Abych ušetřil Hausera námahy, chci vám sám říct, odkud pocházím… Jsem z… bavorské hranice… Moje jméno je M. L. O.“
Zranění bylo příliš vážné. O tři dny později, 17. prosince 1833, Kašpar Hauser zemřel. Jeho poslední slova prý zněla: „Monstrum se stalo příliš velkým…“ Na jeho náhrobku v Ansbachu stojí latinský nápis: „Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby, jehož narození bylo neznámé, jeho smrt záhadou.“
Kdo byl Kašpar Hauser
Záhada kolem jeho původu zrodila dvě hlavní protichůdné teorie:
Princova teorie (Bádenská stopa)
Nejpopulárnější teorie tvrdí, že Kašpar byl bádenským princem, synem velkovévody Karla Bádenského a Stephanie de Beauharnais (adoptivní dcery Napoleona Bonaparte). Princ se narodil v roce 1812 a oficiálně zemřel po několika týdnech.
Podle této teorie dítě unesla hraběnka Hochbergová, aby uvolnila cestu na trůn pro své vlastní syny. Skutečného prince (Kašpara) pak nechala uvěznit v izolaci. Když hrozilo prozrazení, byl propuštěn a nakonec odstraněn.
Teorie podvodníka
Kritici (včetně jeho posledního učitele Meyera) tvrdili, že Kašpar byl geniální patologický lhář a podvodník. Podle nich si celou historku o dětství v cele vymyslel, aby získal soucit a peníze. Když zájem o jeho osobu začal upadat, pokusil se v roce 1829 i 1833 o demonstrativní sebevraždu (nebo sebepoškození), aby opět upoutal pozornost, ale v druhém případě se bodl příliš hluboko a nešťastnou náhodou se zabil.
Moderní výzkum a analýza DNA
Záhada fascinovala i moderní vědu. V průběhu let byly provedeny testy DNA ze stop krve na Kašparově oblečení uchovaném v muzeu.
V roce 1996 laboratoř v Oxfordu srovnala DNA z krve na oblečení s DNA žijících potomků bádenského rodu. Výsledek byl negativní – shoda byla vyloučena, což nahrávalo teorii podvodníka.
V roce 2002 však došlo ke zvratu. Testovaly se jiné vzorky (vlasy a další kousky oblečení) a výsledky ukázaly vysokou pravděpodobnost shody s bádenskou linií. Ukázalo se, že vzorky z roku 1996 nemusely patřit Hauserovi nebo byly kontaminované.
V roce 2024 mezinárodní tým vědců provedl dosud nejmodernější analýzu DNA s využitím pokročilých metod sekvenování. Výsledky opět vyvrátily, že by byl bádenským princem. Zjistili sice shodu v mitochondriální DNA s bádenským rodem, ale ta byla tak obecná, že odpovídala velké části tehdejší západoevropské populace. Vědci došli k závěru, že Kašpar Hauser bádenským princem nebyl, byť záhada jeho identity jako takové zůstává nevyřešena.
Označení „vlčí dítě Evropy“ z Hausera ve své době udělalo senzaci. Dobová média a veřejnost fascinovalo, že se přímo v srdci civilizovaného kontinentu 19. století objevil člověk, který byl lidskou společností naprosto nedotčený a choval se jako „přírodní úkaz“.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-vyvratili-200-let-stary-mytus-zahadny-kaspar-hauser-nebyl-princ-351681
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1par_Hauser
Leteux, J. a kol. (2024): Genetická analýza DNA Kašpara Hausera a bádenské dynastie
Radon, J.: Případ Kašpar Hauser
