Článek
Sice si nepřipadám staře, ale z pohledu forem komunikace a jejích proměn si už trochu staře připadám… Za ta léta si myslím, že jsem toho zažila už opravdu hodně a jsem zvědavá, co dalšího mě ještě čeká.
Pevná linka
Abych to nějak shrnula. Narodila jsem se v devadesátkách. Můj děda hodně cestoval a hlavní forma komunikace s rodinou byly dopisy. Dopisy, které chodily přes půl světa, ale došly a do teď jsou uschovány jako nádherná vzpomínka. Dopisy a mluvené slovo, to byla dřívější forma komunikace. Když se řeklo v pět, přišlo se v pět. Vždy jsem milovala poslouchat historky z dob mých prarodičů. Ale dobře, už i v té době fungovala pevná linka. Ta funguje již od roku 1876.
Když jsem se narodila, byla pevná linka součástí každé domácnosti. Doma jsme měli Zlaté stránky, což byl podrobný telefonní seznam se všemi registrovanými čísly. Dnešní děti už pravděpodobně ani nebudou vědět, co nějaké Zlaté stránky jsou. Kromě toho jsme si doma vedli vlastní telefonní diář, kde jsme měli zapsaná telefonní čísla, která používáme a měla jsem i svůj telefonní diář, kam jsem si zapisovala telefonní čísla svých kamarádek. Některá čísla jsem dokonce znala nazpaměť, např. telefonní kontakt na moji kamarádku Lenku, se kterou jsem téměř každý den chodila ven. Když o tom píšu, cítím, jak se pousmívám, protože už mi to přijde jako opravdu dávno.
Mobilní telefon
Ač byl první mobilní telefon představen již v roce 1973, v České republice se mobily začaly rozšiřovat právě v devadesátkách.
Svůj první mobilní telefon jsem dostala někdy v páté třídě základní školy. Byl to Alcatel OneTouch, ze kterého jsem byla opravdu nadšená, už jen kvůli tomu, že jsem si mohla měnit přední kryt a byl to jeden z prvních telefonů s joystickem. Navíc byl maličký a dřív to bylo přesně naopak: čím menší telefon, tím lepší. První telefon mého taťky byl např. opravdu obří pádlo – Motorola. Nejvíce populárním telefonem v té době, kdy jsem se o mobily začínala zajímat, byla Nokia, a dost možná i díky snad nejproslulejší telefonní hře všech dob, hadovi 😊.
První komunikace mobilem
A právě tady to všechno začalo, všechny ty nové formy komunikace. Najednou bylo všechno jinak. Ano, musela jsem prosit rodiče, aby mi dobíjeli kredit, který jsem ale měla omezený na určitou dobu, tudíž jsem si ho šetřila, ale hodně se změnilo. Najednou jsem mohla zavolat a dokonce i napsat komukoliv kdykoliv. Nemusela jsem být zrovna doma, abych se s někým spojila. Byla to pro nás všechny velká komunikační revoluce. Co jsem neměla ráda, a do teď to ráda nemám, bylo to, když jsem se někomu nemohla dovolat a spadlo to „do hlasovky“, což samozřejmě něco stálo a každá koruna kreditu mi v té době byla vzácná… Pevné linky se využívaly méně a méně, protože postupem času je nahradily mobilní telefony. A to tak to vlastně zůstalo doposud.
Mobilní telefony začaly procházet velkou proměnou a bylo to znatelné rok od roku. V současné době má již téměř každý internet v telefonu a troufám si říct, že klasické smsky píše velmi zřídka. Místo toho tu máme nespočet sociálních sítí a aplikací, které nám je vynahradily. A tady se už konečně dostávám k samotnému tématu.
První hlasové zprávy
Samotnou by mě nikdy nenapadlo nahrát hlasovou zprávu, byla jsem zkrátka zvyklá převážně na písemnou formu komunikace a když už jsem s někým chtěla mluvit na dálku, tak jsem mu jednoduše zavolala. Postupem času se mi ale začalo stávat čím dál tím častěji, že mi začaly nahrávat hlasovky moje kamarádky. Vždy jsem si zprávu poslechla a odepsala normální psanou zprávou. Pak jsem si ale jednou řekla, že nebudu pozadu a zkusím tedy odpovědět stejným způsobem, jakým mi ony předávají zprávu. Jako první jsem zkusila nahrát hlasovku kamarádce, která žije v zahraničí. Ozývala jsem se jí po dlouhé době a kdybych jí chtěla odpovědět klasickou zprávou, byl by z toho už opravdový sloh. Zmáčkla jsem tlačítko a začala nahrávat… No, musím se přiznat, že mi to připadalo fakt zvláštní. Mluvila jsem do displeje telefonu a vlastně jsem tak trochu koktala a používala oblíbená slovíčka jako „ehm“, „tak“, „tedy“, „hmm“, „no“ atd. Když jsem si to po sobě poslechla, chtěla jsem se propadnout do země, ale připadalo mi to neskutečně nepřirozené mluvit do prázdného telefonu. Zajímalo by mě, jak jste to měli vy, když jste začínali s hlasovými zprávami. O své zážitky se můžete podělit do komentářů 😊.
Ve větší míře jsem začala používat hlasovky vlastně až na mateřské dovolené. Doma na odepisování nezbývalo moc času, a tudíž ten ideální čas na moje reakce byl během procházek s kočárkem. A protože s mojí malou rukou je celkem obtížné psát zprávy jednou rukou, začala jsem nahrávat hlasovky… I všechny další moje kamarádky s malými dětmi nahrávaly hlasovky. Troufám si říct, že tahle forma komunikace je pro maminky vynález století. Občas jsem se cítila divně, když jsem procházela kolem ostatních a mluvila do telefonu, obzvlášť postarší lidé na mě vždy koukali nevěřícně, ale zvykla jsem si…
Negativa hlasových zpráv
Řekla bych, že hlasové zprávy jsou v současné době určitě oblíbenou formou komunikace. Ten, s kým se chcete spojit, zrovna nemusí mít čas, a i přesto vás může slyšet. Minimálně pro maminky na mateřské je to ideální. Čím více jsem hlasovky ale využívala, začínala jsem si všímat i jejich negativních stránek. Často se mi stávalo, že mi kamarádka nahrála opravdu dlouhou zprávu, např. přes 20 minut, a začínala jsem mít problém si vše vyposlechnout. Byla ale ta zpráva celá informativního charakteru? Odpověď zní: „Určitě ne.“ Ano, kamarádka mi sice sdělila spoustu zajímavých informací, ale ty zabíraly třeba polovinu zprávy, zbytek zprávy napomínala svoje dítě, psy a během nahrávání zprávy ji napadaly další a další informace, které mi vlastně sdělit vůbec nechtěla… Začínala jsem se topit ve zprávách, na které jsem někdy neměla vůbec kapacitu odpovědět. Nebylo by přeci jen lepší si zavolat jako dříve? Nebo si napsat tu textovou zprávu, kde si sdělíme jen opravdu to, co chceme, a opomeneme ten ruch okolí?
Shrnutí
I přes všechna negativa hlasových zpráv je pořád využívám, ale není to jediná forma komunikace, která je mi blízká. Najdu si i čas na obyčejnou zprávu a s rodinou si převážně volám. Zároveň ale věřím, že žádný kontakt na dálku vám nikdy plně nevynahradí osobní setkání, proto pokud máte tu možnost se s vašimi blízkými vidět, myslete i na to.
Mějte se krásně a nahrávejte, ale s mírou 😊.
