Článek
Nesl se totiž v duchu projednávání a schvalování série dvaceti pěti zásadních právních předpisů na ochranu Američanů před zvýšenými vojenskými, ekonomickými, ideologickými a technologickými hrozbami ze strany Komunistické strany Číny (KS Číny), které se v kontextu strategického soupeření mezi Spojenými státy a Čínou (ČLR) dostávají stále více do popředí americké veřejné debaty. Nové návrhy zákonů byly z velké části předloženy americkými republikány a členy Sněmovního výboru pro strategickou soutěž mezi Spojenými státy a KS Číny. Velká část z nich však díky konsenzu mezi republikány a demokraty v daných otázkách získala velmi širokou, až ohromující podporu a nemusela se tak v dolní komoře Kongresu opírat o úzkou republikánskou většinu.
Jaké jsou širší souvislosti?
Nové návrhy zákonů, které v tuto chvíli putují do amerického Senátu, se věnují velmi široké škále sektorů a dimenzí vztahů mezi oběma strategickými rivaly, od biotechnologií a zemědělství až po ekonomicko-technologickou soutěž, špionáž nebo snahu odstrašit ČLR od jakýkoliv jednostranných snah změnit status quo v oblasti Indo-Pacifiku. Jedním z těchto zákonů je například tzv. Taiwan Conflict Deterrence Act, který má za cíl odradit vedení KS Číny od jakékoliv vojenské akce namířené proti Tchaj-wanu skrze přesně cílené, selektivní sankce proti nejvyšším představitelům země, jejich rodinným příslušníkům a blízkým osobám. Pokud bude zákon nakonec schválen a uveden v platnost, bude mít americký ministr financí povinnost zveřejnit seznam nezákonně nabytých aktiv, majetku a korupčních vlastnických struktur vybraných vysokých čínských představitelů, zmrazit tento majetek a omezit přístup těchto osob k americkému finančnímu systému. Tím by byli daní lidé de facto nuceni Spojené státy opustit. Zákon by mohl být účinný zejména proto, že příbuzní a děti vedoucích představitelů KS Číny často žijí či studují ve Spojených státech nebo jiných západních zemích – a to díky finančním prostředkům, které by čínští politici ze svých oficiálních platů jinak nebyli schopni nahromadit.
Dalším příkladem, který stojí za zmínku, je tzv. Countering CCP Drones Act, který má za cíl zamezit všem budoucím modelům čínských dronů v přístupu k americké telekomunikační infrastruktuře. Zákonodárci věří, že čínští technologičtí obři, včetně státem podporované společnosti Shenzhen DJI Sciences and Technologies Ltd (DJI), představují ohrožení národní bezpečnosti kvůli svému úzkému napojení na KS Číny, Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu (ČLOA), jakožto i vzhledem ke své roli v probíhající genocidě Ujgurů v oblasti Východního Turkestánu. V případě, že bude tato legislativa ve své současné podobě schválena, bude to po sérii několika dalších vládních omezení z minulých let znamenat konec veškeré činnosti DJI ve Spojených státech.
V neposlední řadě můžeme zmínit zákon Hong Kong Economic and Trade Office (HKETO) Certification Act. Ten se snaží reflektovat novou realitu v Hong Kongu, jež nastala zejména po implementaci Zákona o národní bezpečnosti znamenajícího zásadní zásah do občanských, politických a ekonomických svobod. Díky tomu Spojené státy přestaly Hong Kong vnímat jako svobodné a nezávislé město, jako tomu bylo v minulosti. Tento nový zákon má proto zbavit představitele Hongkongských ekonomických a obchodních kanceláří (HKETO) diplomatické imunity a dalších výsad a případně otevírá Spojeným státům i cestu k jejich úplnému zavření.
Proč je to důležité?
Zatímco napětí mezi Pekingem a Washingtonem zůstává nadále vysoké, „čínský týden“ umožnil americkým zákonodárcům schválit rozličné zákony týkající se americko-čínských vztahů. Tyto zákony se věnují mimo jiné čínské technologické a ekonomické špionáži, nebezpečnému vlivu Pekingu v mezinárodních organizacích, spolupráci Spojených států se spojenci v oblasti Indo-pacifiku nebo využívání Konfuciových institutů jako nástrojů zhoubného vlivu. Budeme si však muset počkat, která z legislativních opatření projdou v následujících měsících také Senátem a Oválnou pracovnou. S tím, jak Spojené státy pokračují ve své cestě směrem k odluce od ČLR, zůstává na stole několik klíčových otázek, na které zatím neznáme odpověď. Ty se týkají zejména vyhlídek na lepší transatlantickou koordinaci politiky vůči Číně, neboť celková reakce Evropské unie (EU) na rostoucí zhoubný čínský vliv po celém světě přináší zatím pouze rozporuplné výsledky. Vzhledem k institucionální povaze EU, která stále poskytuje jednotlivým členským státům významný vliv na Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a Společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), a také vzhledem k často neslučitelným zájmům těchto členských zemí je zřejmé, že se evropské verze amerického „čínského týdne“ nejspíše jen tak nedočkáme.
