Článek
Na Filipínském podnikatelském fóru von der Leyen prohlásila, že Čína „ještě musí plně převzít odpovědnost podle Charty OSN za zachování suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“. Varovala, že čínská demonstrace vojenské síly v jižních a východočínských mořích a v Tchajwanském průlivu může mít „globální dopady“, a zároveň zdůraznila, že EU posiluje svou angažovanost v Indo-Pacifiku. Projev je potřeba vnímat v kontextu prohlubující se propasti mezi Manilou a Pekingem za úřadujícího prezidenta Ferdinanda „Bongbonga“ R. Marcose mladšího.
Jaké jsou širší souvislosti?
Po nástupu bývalého prezidenta Rodriga Duterteho k moci nastalo ve vztazích mezi Manilou a Pekingem období líbánek. Populistický vůdce se odklonil od asertivního postoje vůči Číně svého předchůdce Benigna Aquina III. a provedl reset vztahů své země s ČLR, který byl zaměřen především na zajištění financování Duterteho vlajkového programu rozvoje infrastruktury Budujte, budujte, budujte za 160 milionů USD. Duterteho administrativa považovala čínskou iniciativu Pásma a stezky za atraktivní zdroj financování infrastrukturních projektů. Navíc k prohlubování vazeb s Pekingem došlo souběžně s odklonem od USA, což byl proces podpořený Duterteho protiamerickým sentimentem.
Přesto čínské sliby o lukrativních ekonomických obchodech zůstaly z velké části nenaplněny. Čína navíc pokračovala ve svém pronásledování filipínské pobřežní stráže, zejména v blízkosti mělčiny Scarborough. Rostoucí námořní napětí také vedlo k incidentu v oblasti mělčiny Reed Bank, při kterém podezřelá čínská námořní milice potopila filipínské rybářské plavidlo. Námořní napětí mezi Čínou a Filipínami eskalovalo naposledy 5. srpna, když filipínská pobřežní stráž obvinila čínskou pobřežní stráž z vniknutí do jejích vod a útoku vodními děly na její lodě. Duterte ke konci své administrativy obrátil směr zahraniční politiky zpět k Washingtonu, v důsledku čehož se Filipíny staly největším příjemcem americké vojenské pomoci v indopacifickém regionu.
Současná Marcosova administrativa tedy do značné míry pokračuje v trajektorii zahraniční politiky Filipín nastolené v posledním roce Duterteho vlády – obnovuje pozitivní vztahy s USA a distancuje se od Číny.
Proč je to důležité?
Evropská unie se snaží těžit z politického obratu v Manile, protože považuje Filipíny za důležitého partnera v indopacifickém regionu.
Během návštěvy von der Leyen v Manile bylo oznámeno zásadní obnovení rozhovorů o bilaterální dohodě o volném obchodu (FTA). Jednání o volném obchodu mezi EU a Filipínami začala v roce 2015, v roce 2017 však byla za Duterteho vlády zastavena kvůli porušování lidských práv a jeho krvavé protidrogové kampani.
Obnovení obchodních rozhovorů naznačuje, že Brusel, a konkrétně „geopolitická komise“ von der Leyen, stále více vnímá Filipíny jako klíčového politického a ekonomického partnera v Indo-Pacifiku. Prohloubení vazeb mezi Manilou a Washingtonem v kontextu ochlazení vazeb s Pekingem této změně pomáhá. Kromě toho jsou Filipíny druhým největším světovým producentem niklu, který je identifikován jako kritická i strategická surovina, ale jeho vývoz je málo diverzifikovaný, jelikož 90 procent míří do Číny. Přesměrování vývozu by mohlo snížit filipínskou zranitelnost a zároveň napomáhat EU v procesu snižování rizik díky diverzifikaci dodavatelského řetězce.
