Článek
Co se děje?
Dne 13. května odsoudil čínský soud japonského padesátníka k 12 letům vězení za špionáž. Do vazby jej vzali v Šanghaji již v prosinci roku 2021, samotný soudní proces pak začal v říjnu 2023. Japonským představitelům z generálního konzulátu v Šanghaji nebylo dovoleno se prvního soudního jednání zúčastnit. Minulé úterý jim sice sledování soudního jednání již umožněno bylo, kvůli ochraně osobních údajů však nemohli sdělit žádné podrobnosti. Tento případ však není nijak výjimečný. Od roku 2014, kdy Čína přijala protišpionážní zákon (中華人民共和國反間諜法), bylo zadrženo nejméně 17 japonských státních příslušníků. Zmíněný muž je již jedenáctou osobou odsouzenou k trestu odnětí svobody. Ke složitosti situace přispívá i to, že japonská vláda důsledně popírá, že by uskutečňovala jakékoliv špionážní aktivity, a zdůrazňuje, že Japonsko ani žádnou centralizovanou zahraniční zpravodajskou službu nemá.
Jaké jsou širší souvislosti?
Čínský protišpionážní zákon byl přijat v roce 2014 a následně revidován v roce 2023. Odráží se v něm to, jak zeširoka prezident Si Ťin-pching (習近平) interpretuje, co vše spadá pod národní bezpečnost, a zákon tak dává ministerstvu státní bezpečnosti rozsáhlé pravomoci k vyšetřování domnělých špionážních činů. Jeho cílem je špionáži předcházet, mařit ji a trestat a udržovat tak národní bezpečnost (článek 1). Vztahuje se nejen na území Číny, ale i na území cizích států, a to na základě mezinárodně právního principu ochrany, který Číně umožňuje uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy na trestné činy v zahraničí, pokud jsou považovány za škodlivé pro její existenci či pro jiné důležité národní zájmy. Ostatně i samotné Japonsko uplatňuje princip ochrany prostřednictvím takových zákonů, jako je například Zákon o ochraně speciálně designovaných utajovaných skutečností. Problém čínského protišpionážního zákona však spočívá v nejasných definicích toho, co konstituuje akt špionáže nebo jaké činnosti jsou považovány za škodlivé pro národní bezpečnost a zájmy. Například i shromažďování veřejně dostupných informací by mohlo být vykládáno jako špionáž, pokud by bylo považováno za porušování čínských národních zájmů.
Dobře to ilustruje případ z roku 2015. V Šanghaji byla během služební cesty zadržena Japonka, která se údajně dopustila špionáže tím, že dvěma japonským vládním úředníkům sdělila názory čínského diplomatana ostrovy Senkaku, které jsou sice pod kontrolou Tokia, ale činí si na ně nárok i Peking. Jednalo se o první známý případ, kdy se čin, ke kterému došlo v Japonsku, stal základem pro čínské trestní stíhání. V roce 2018 byla žena odsouzena k šesti letům vězení, přestože Nejvyšší lidový soud v Šanghaji rozhodl, že se dané informace národní bezpečnosti netýkaly. Nutno poznamenat, že zatímco stíhání dotyčné ženy v Číně bylo podle čínského vnitrostátního práva zákonné, shromažďování důkazů na japonském území by představovalo narušení svrchovanosti Japonska a porušení mezinárodního práva.
Další známý případ se týká zaměstnance japonské farmaceutické společnosti Astellas Pharma, který byl zadržen v Pekingu v březnu roku 2023 těsně před svým plánovaným návratem do Japonska. K tomuto případu je k dispozici nicméně jen málo podrobností, protože soudní řízení týkající se národní bezpečnosti Čína obvykle pořádá za zavřenými dveřmi. V jiné kauze z roku 2019 zase Čína pro podezření ze špionáže zadržela japonského profesora specializujícího se na moderní čínské dějiny. Ten byl však po dvou měsících propuštěn.
Proč je to důležité?
Od listopadu 2014, kdy čínský zákon o potírání špionáže vstoupil v platnost, bylo za údajné zapojení do špionážních aktivit zadrženo minimálně 17 japonských občanů. Pět z nich je stále ve vězení. Vágní definice zákona vyvolávají obavy ze zneužívání práva, což dále zhoršuje japonsko-čínské vztahy. V reakci na tento vývoj redukovaly japonské společnosti počet obchodních cest do Číny a omezovat své návštěvy země začali rovněž japonští akademici specializující se na Čínu (místo nich se raději účastní online sympozií). Japonská vláda se nadále zasazuje o propuštění svých zadržených státních příslušníků a naléhavě vyzývá Čínu, aby zajistila transparentnost soudních procesů.
Nutno dodat, že zákon se nevztahuje pouze na japonské státní příslušníky, ale na všechny zahraniční instituce, organizace a jednotlivce (článek 10). Proto by měl být obezřetný každý, kdo cestuje do Číny nebo přes ni, a případně se také seznámit s podrobným průvodcem organizace Safeguard Defenders o zadržování osob v Čínské lidové republice.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
