Článek
Co se děje?
Necelé dva týdny poté, co se ujal prezidentského úřadu, oznámil Donald Trump zavedení nových obchodních bariér v podobě plošných cel ve výši 25% na dovoz zboží z Kanady a Mexika a dalších 10% na dovoz z Číny (ČLR) nad rámec již stávajících cel. Mexická prezidentka a kanadský premiér obratem oznámili reciproční odvetná opatření, zatímco vedení čínské komunistické strany (KS Číny) na sebe s reakcí na kroky Bílého domu nechalo několik dní čekat. Neuběhlo ani 48 hodin a Trump po sérii rozhovorů s lídry obou sousedních států prohlásil, že souhlasí s odložením začátku platnosti nových celních bariér o 30 dní. Zavedením cel mezitím Trump pohrozil také Panamě, která se následně rozhodla neprodloužit v roce 2027 memorandum o Pásu a stezce s ČLR. Peking mezitím celé dění sleduje zpovzdálí.
Jaké jsou širší souvislosti?
Bílý dům uvádí jako důvod zavedení nových celních opatření ilegální migraci a pašování fentanylu do Spojených států. Obě země sousedící s USA proto s odkazem na odložení platnosti tohoto nařízení oznámily další posílení ochrany společných hranic. Je však přinejmenším sporné, jak reálný dopad by případná cla měla na ilegální migraci a obchod s drogami – koneckonců, drogové kartely ani ilegální imigranti přicházející do Spojených států cla při překocení hranice neplatí. Trumpův krok by tak svého cíle omezit tok fentanylu do Spojených států s největší pravděpodobností nedosáhl, zatímco ekonomické následky by pro všechny severoamerické státy mohly být závažné. Zdá se proto, že Trump hrozbu cly využívá spíše jako nástroj k vytvoření nátlaku na své protějšky a zostra tak rozehrává hru na kuře, ze které doufá vždy vyjít jako ten, který jako první neuhne. V sázce však nejsou pouze ekonomické vazby Spojených států s dalšími zeměmi, ale i reputace a kredibilita Washingtonu jakožto základního pilíře současného světového uspořádání založeném na pravidlech a na principech volného obchodu. Donald Trump tedy rozehrává velmi riskantní hru.
Současné kroky Bílého domu jsou totiž bedlivě sledovány nejen ze starého kontinentu, jemuž Trump rovněž hrozí zavedením cel, avšak zejména z Pekingu, který se zřejmě v dohledné době stane dalším Trumpovým terčem. Je proto velice důležité, jak současná severoamerická roztržka dopadne. Klíčovou otázkou je to, jak budou kroky jednotlivých stran interpretovány a jaké případné ústupky kdo udělá. ČLR, která je největším trnem v oku staronového amerického prezidenta, se na další kolo této obchodní války již několik let pečlivě připravuje, díky čemuž není vůči restrikcím volného obchodu ze strany Washingtonu již tak zdanitelná jako v minulosti. Navíc se zdá, že to byl právě Trump, který v této v severoamerické hře na kuře ucukl jako první.
Spojené státy už dávno nejsou jediným hlavním odbytištěm čínských výrobků. ČLR dnes ovládá podstatnou část světových dodavatelských řetězců, je největším obchodním partnerem více než 120 zemí světa, vyvíjí enormní snahu o diverzifikaci a rozvoj obchodu se zeměmi Asie, Latinské Ameriky i Afriky. Snaží se také přeorientovat svůj ekonomický model směrem k posílení domácí poptávky a spotřeby a tak i zlepšit odolnost své ekonomiky vůči vnějším otřesům. V poslední době se dokonce v rámci příprav na střet s Trumpovou administrativou snaží o zlepšení pošramocených vtahů se svými bezprostřednějšími sousedy – Indií, Japonskem či Austrálií.
Čínská odvetná opatření vůči nově zavedeným clům jsou odborníky považovaná spíše za mírná, avšak předem velmi dobře promyšlená. Tím si Peking zřejmě vytváří prostor pro další vyjednávání, aniž by ztratil tvář, jelikož nová celní válka by mohla i přes dlouholeté přípravy slábnoucí čínskou ekonomiku ještě více poškodit. Je však pravděpodobné, že se mezi dvěma největšími ekonomikami světa jedná teprve o první salvu výstřelů. Zalekl se čínský drak šílence v Bílém domě, nebo se dokázal z předchozích střetů poučit?
Proč je to důležité?
Je dobře známo, že si Donald Trump buduje pověst nepředvídatelného vůdce, který je schopný všeho a tudíž je od něj možné čekat naprosto cokoliv – což znamená, že jeho výhrůžky v rámci sporů mohou být myšleny vážně. Pokud se však ukáže, že Trump své výhrůžky zcela vážně nemyslí a nedonutí nyní Mexiko a Kanadu k výraznějším ústupkům, může být jeho pečlivě budovaná pověst vážně pošramocena. To by pak mohlo oslabit jeho důvěryhodnost při vyjednávání se státy představujícími mnohem výraznější strategickou výzvu – zejména s ČLR. Určité ponaučení si však pro budoucí vyjednávání může vzít také ČR a další státy Evropské unie, po kterých bude Trump s největší pravděpodobností požadovat maximalistické výdaje na obranu či různé další ústupky v ekonomických a bezpečnostních otázkách. Způsob, jakým se současná obchodní konfrontace bude vyvíjet, tak poskytne cenné informace o tom, jak by mohla dopadnout i další budoucí jednání.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
