Článek
Co se děje?
Americký prezident Donald Trump se 14. května v Pekingu setkal s generálním tajemníkem Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingem (習近平). Obě strany summit prezentovaly jako krok směrem ke strategické stabilitě. Prohlášení Bílého domu zdůrazňuje ekonomickou spolupráci ve strategických sektorech, jako jsou vzácné zeminy, a politicky citlivých oblastech, jako je zemědělství, stejně jako společné úsilí při zvládání nestability v souvislosti s Íránem a Severní Koreou. Čínské prohlášení naopak staví do centra pozornosti Tchaj-wan a cituje Siho slova, že „tchajwanská otázka“ je nejdůležitějším bodem v čínsko-amerických vztazích a že její nevhodné řešení může vést ke „střetům nebo dokonce konfliktům“.
Kontroverze se dále prohloubila po Trumpových komentářích po summitu. V rozhovoru pro Fox News Trump uvedl, že „nechce, aby se někdo osamostatnil“, a dodal, že si přeje, aby se Čína i Tchaj-wan „zklidnily“. Zároveň se vyjádřil nejednoznačně ohledně dodávek zbraní Tchaj-wanu, když prohlásil: „Uvidíme, co se stane.“ Trump také uvedl, že o dodávkách zbraní Tchaj-wanu se Sim diskutoval „velmi podrobně“, což vyvolalo obavy ohledně potenciálního rozporu s obsahem tzv. šesti příslibů z roku 1982, v jejichž rámci se Washington zaručil, že nebude s Pekingem konzultovat prodej zbraní Tchaj-wanu.
Tchajwanské ministerstvo zahraničních věcí reagovalo zdůrazněním, že američtí představitelé opakovaně uvedli, že politika vůči Tchaj-wanu zůstává nezměněna. Zároveň zopakovalo, že Tchaj-wan bude i nadále zachovávat status quoa že Čínská republika (tj. Tchaj-wan) je suverénní a nezávislá demokratická země a jediným zdrojem regionálního napětí je vojenská hrozba ze strany Čínské lidové republiky.
Jaké jsou širší souvislosti?
Summit zatím nepředstavuje formální změnu americké politiky. Trumpova rétorika však vytváří strategickou nejednoznačnost destabilizující povahy.
Bezprostředním problémem není jen to, že se Trump ve vztahu k bezpečnosti Tchaj-wanu vyjadřuje transakčně. Jeho výroky zároveň odráží klíčové prvky preferovaného čínského narativu, který zní následovně: Tchaj-wan pod vedením prezidenta Williama Laie (賴清德) a jeho Demokratické pokrokové strany „směřuje k nezávislosti“, Tchaj-pej nese část odpovědnosti za růst napětí a stabilita v Tchajwanském průlivu závisí spíše na tom, jak bude Washington brzdit Tchaj-wan, než jak bude odrazovat Čínu od nátlaku.
Právě zde pak vstupuje do hry diskurzivní moc. V čínském politickém kontextu označuje pojem „diskurzivní moc“ (huàyǔ quán, 話語權) schopnost Pekingu formovat agendu, určovat politický jazyk a ovlivňovat, jak globální publikum chápe sporné otázky. V případě Tchaj-wanu je cílem normalizovat agresivní nároky Pekingu vůči této samosprávné demokracii: tzv. „tchajwanská otázka“ je prezentována jako vnitřní záležitost Číny, „tchajwanská nezávislost“ jako hlavní zdroj globální nestability a jakákoli podpora Tchaj-peje ze strany USA jako provokace.
Trumpovy výroky mohou právě takovýto narativ podpořit. Za prezidenta Laje neoznámil Tchaj-wan žádný krok směrem k formálnímu vyhlášení nezávislosti. Postoj Tchaj-peje spočívá v tom, že Tchaj-wan už suverénním demokratickým útvarem je a pouze usiluje o zachování statu quo v Tchajwanském průlivu. Pokud však americký prezident veřejně varuje Tchaj-wan před „směřováním k nezávislosti“, získává Peking diskurzivní vítězství: Washington přebírá jeho slovník, i když se americká politika formálně nezměnila.
Otázka dodávek zbraní problém dále prohlubuje. Tchaj-wan údajně čeká na významnou dodávku zbraní zahrnující rakety, systémy proti dronům a prostředky protivzdušné obrany. Pokud se takovéto dodávky stanou předmětem vyjednávání s Pekingem, hrozí oslabení jednoho z klíčových pilířů bezpečnostní spolupráce mezi USA a Tchaj-wanem. Zároveň to Číně poskytuje motivaci dále tlačit na Washington, aby proměnil obranné potřeby Tchaj-wanu v předmět politického vyjednávání.
Proč je to důležité?
Tchaj-wanu jde v první řadě o praktické záležitosti: zpožděné nebo zpolitizované dodávky zbraní mohou oslabit jeho schopnost odstrašení v době, kdy Čína zesiluje tlak ve vojenské a kybernetické doméně i v tzv. šedé zóně. Ještě větší riziko se však nachází v informační doméně.
Peking pravděpodobně využije Trumpovy výroky k posílení narativu skepticismu vůči USA (yí Měi lùn, 疑美論), tedy tvrzení, že Washington je nespolehlivý a transakční partner ochotný obětovat Tchaj-wan v rámci velmocenské dohody. Nejde přitom o nový způsob argumentace. Již dřívější zprávy ukázaly, že čínská státní média a vlivové operace online šíří narativy zpochybňující spolehlivost Spojených států a vykreslující Tchaj-wan jako pouhou figurku v americké strategii.
Právě proto mají slova strategický význam. I kdyby se oficiální politika USA nezměnila, rétorika, která stírá rozdíly v odpovědnosti mezi represivní Čínou a demokratickým Tchaj-wanem, pomáhá Pekingu vyhrocovat situaci. Pro Tchaj-wan a jeho partnery proto není důležité pouze zajistit dodávky zbraní, ale také bránit samotný jazyk statu quo: Čína je původcem nátlaku a Tchaj-wan není provokatérem.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
