Článek
Překonal i Chou Jou-ia (侯友宜), kterého podporuje nejsilnější Tchajwanská Pekingem spřátelená opoziční strana Kuomintang (KMT). Dobré výsledky TPP, strany stojící mimo hlavní politický proud na Tchaj-wanu, si zaslouží větší pozornost. Voliči na Tchaj-wanu jsou stále více nespokojeni se současným systémem dvou stran, jejichž hlavním rozporem je definice budoucnosti a vyhlídek tchajwanských vztahů s Čínou.
Zatímco tchajwanskému stranickému systému nadále dominují dvě strany, Demokratická progresivní strana (DPP) a Kuomintang (KMT), prezidentské volby v roce 2024 budou kláním tří stran. Podle nejnovějšího (20. června) průzkumu Tchajwanské nadace pro veřejné mínění je vedoucím kandidátem William Lai (賴清德) z DPP s podporou 36,5 %. Následuje Kche Wen-če z TPP s 29,1 % a třetí příčku zaujímá KMT s 20,1 %. Vzhledem k tomu, že do voleb zbývá téměř šest měsíců, nejsou zatím výsledky průzkumů definitivním indikátorem. Silný výkon TPP zároveň vyvolává otázku o odklonu od modro-zelené dichotomie, která definovala tchajwanskou politickou scénu od počátku demokratizace ostrovního státu.
Modrý tábor, vedený KMT, obhajuje užší vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, apeluje na čínský nacionalismus a údajné ekonomické výhody užší integrace mezi oběma stranami Tchajwanského průlivu. Zelený tábor, v němž je DPP dominantním aktérem, se mezitím snaží snížit závislost Tchaj-wanu na Číně, protože uznává národ jako de facto suverénní. V důsledku toho v národních volebních kláních představovaly postoje voličů na sjednocení či nezávislost hlavní politickou zlomovou linii na Tchaj-wanu. Tyto postoje se také jasně přepisují do stranických identit. Zahraničněpolitický postoj TPP však ještě nebyl definován. Podle Kcheo upřednostňuje většina Tchajwanců „žádné sjednocení, žádnou nezávislost a žádné použití síly“ – tato nejednoznačná charakteristika (ačkoli v souladu s výzkumem veřejného mínění, který ukazuje, že většina tchajwanských respondentů se snaží „na neurčitě dlouho udržovat status quo“), by mohla naznačovat, že voliči nyní během voleb upřednostňují jiné otázky, než vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou.
O nadcházejících volbách se mluví jako o „nejdůležitějších pro ostrov“, protože napětí v Tchajwanském průlivu zůstává velmi silné. Je proto obzvláště zajímavé sledovat, že Kche Wen-če, jehož názory na vztah s pevninou jsou nekonzistentní, si vede v současných průzkumech tak dobře. Zajímavé je, že svůj postoj „dvě strany Tchajwanského průlivu jsou jedna rodina“ hájil Kche vysvětlením, že je to přinejmenším lepší přístup než když „jsou dvě strany Tchajwanského průlivu nepřátelé“. Zároveň lze tvrdit, že tento sentiment je produktem stále více se ukotvující tchajwanské identity. Podle výzkumu Centra volebních studií na Národní univerzitě veřejné správy (Chengchi) se 62,8 % respondentů identifikuje výhradně jako Tchajwanci, ve srovnání s 30,5 %, kteří se hlásí k tchajwanské i čínské identitě. V důsledku toho, jak tchajwanská demokracie stále dozrává a tchajwanská identita je více a více asertivní, mohou voliči upřednostňovat domácí politiku před vztahy s Čínou jako hlavním faktorem jejich volebního rozhodnutí.
