Článek
Nicméně navzdory tomu, že EU znovu vyzdvihla svůj závazek vůči zemím Indo-pacifiku, jejich vztahy můžou být výrazně ovlivněny výsledkem nadcházejících prezidentských voleb v USA.
Dne 12. února 2024 šokoval Donald Trump Evropu svým prohlášením, že pokud se stane prezidentem, tak nebude chránit spojence NATO, kteří nesplňují závazek výdajů na obranu ve výši 2 % HDP ročně, a že by naopak podpořil Rusko v jeho agresivním chování. Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině a v Gaze, vyvolává potenciální Trumpovo vítězství otázky ohledně úrovně priority a množství zdrojů, které bude moci EU pro oblast Indo-pacifiku v budoucnu vyčlenit.
Jaké jsou širší souvislosti?
Společná strategie EU pro spolupráci v Indo-pacifiku byla poprvé představena v roce 2021. Lze ji považovat za reakci na přesun geopolitického těžiště a rostoucí hospodářský, bezpečnostní, politický a demografický význam regionu. Kromě toho se motivací EU posílit své strategické zapojení stalo také sílící soupeření mezi USA a Čínou spolu s rostoucí asertivitou Pekingu v regionu.
Implementace strategie však neprobíhala zcela hladce. EU doposud nepředstavila jednotný přístup a rozsah a míra implementace stále do značné míry závisí na jednotlivých členských státech. To brání zemím EU účinně řešit jejich vzájemné problémy a chránit jejich zájmy. Navíc zatímco EU označuje Tchajwanskou úžinu, Jihočínské moře a Východočínské moře za oblasti zásadního významu a zároveň za hlavní bezpečnostní výzvy, současná přítomnost EU se týká převážně Indického oceánu, což signalizuje značný rozpor mezi oblastmi s nejvyšší prioritou a oblastmi, na které jsou skutečně vynakládány zdroje.
Mimo vnitřní dynamiku EU se implementace potýkala i s dalšími komplikacemi, protože členské státy musely soustředit svou pozornost a finanční a materiální zdroje na válku v Ukrajině a postupně se zhoršující humanitární situaci v Gaze. Oba konflikty budou zřejmě trvat déle a budou nákladnější, než EU a USA očekávaly, což může značně ovlivnit schopnost EU posílit své postavení v Indo-pacifiku.
Tyto problémy se v případě vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2024 pravděpodobně ještě zhorší. Trumpovo nedávné prohlášení představuje pokračování jeho přístupu během jeho prvního prezidentství. Nicméně zatímco mnoho členů EU a NATO již začalo zvyšovat své vojenské a obranné výdaje, Trumpova agresivní rétorika, která se může brzy proměnit v realitu, by mohla EU dostat do nepříjemné situace. Ačkoli EU postupně získává zpět svou strategickou[1] [2] autonomii, Trumpovo druhé funkční období by mohlo představovat skok, na který EU není připravena. Státy EU tedy budou muset v určité míře vyvažovat a stanovovat priority tak, aby mohly dodržet všechny své povinnosti jak v bezprostředním sousedství, tak i v indopacifickém regionu.
Proč je to důležité?
Indopacifický region je pro EU důležitý jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska vlastní bezpečnosti. Pokud však Trump vyhraje své druhé funkční období, znamená pokračující válka na Ukrajině a v Gaze, že EU bude možná muset přeorientovat své úsilí na otázky blíže k domovu. Z tohoto hlediska se dá říci, že dokud bude v Evropě trvat válka, šance na hlubší a komplexnější spolupráci s Indo-Pacifikem bude malá.
Na druhou stranu by mohly ruská invaze na Ukrajinu a relativně vysoká šance Trumpova vítězství posloužit Evropě jako výzva k posílení strategické autonomie a diverzifikaci spolupráce – popřípadě i se zeměmi v indopacifickém regionu. Jinými slovy, větší angažovanost například členů ASEAN, Austrálie, Jižní Koreje nebo Japonska by mohla posílit strategickou autonomii a oživit globální multipolaritu. To je obzvláště důležité ve světě, kde sílící souboj mezi supervelmocemi a rostoucí počet konfliktů vyžadují, aby se země staly soběstačnějšími.
