Článek
Ačkoli astronomické léto začalo již 20. června, teprve rozdání vysvědčení školákům je pro většinu z nás jeho pravým začátkem. Horko, rybníky, dovolené, pláže, nemoci z klimatizovaných autobusů, vlaků, letadel i aut, zkažené žaludky přemírou dobrého (a nezvyklého) jídla i pití, úpaly, úžehy, odřená kolena a spálená ramena, to a ještě mnohé další k létu prostě patří. Především k němu ale patří odpočinek.
Odpočinek od obvyklého shonu ostatních dnů v roce. Mnoho z nás však jako by nedokázalo ten nepochopitelný vnitřní bič snažící se dohnat nedohnatelný čas vypnout ani o dovolené. Škoda.
Proč a za čím se vlastně celý rok ženeme? Co nás nutí žít setrvale v časovém dluhu? Proč nejsme schopni být cele přítomni danému okamžiku? Proč teď přemýšlíme o tom, co bylo včera, před chvílí, nebo co bude za chvíli, zítra? Uvědomme si, že svoji budoucnost vytváříme prožíváním přítomnosti. Teprve plně prožité okamžiky se stávají naší minulostí, vzpomínkami. Na co ale budeme vzpomínat zítra, za měsíc, za rok, když TEĎ myslíme na nesplněné úkoly nebo na ty, které ještě splnit máme? Jaké budou vaše vzpomínky na tento den třeba za rok? Vybavíte si ho? Co vlastně děláte právě TEĎ?
Život je sám o sobě moc krátký. Co nám z něj zbude, když se jím jenom proženeme. Jestli opravdu potřebujete spěchat, jděte si zaběhat. A dejte do toho celou svoji duši, srdce i mozek. Vnímejte svůj pohyb a nemyslete na nic jiného. Chytré hodinky hlídající uběhnuté kilometry, dech, tep, tlak, nechejte doma. Běžte tak dlouho, jak se vám bude chtít. Nenechejte se omezit časem. Ani vzdálenostmi.
Jestli si potřebujete sednout, posaďte se. Pohodlně se uvelebte na svém oblíbeném místě, uvolněte se a jen tak, bez myšlenek na cokoli jiného, uvolněte veškeré svaly svého těla. Vnímejte svoje pocity. Přestaňte sledovat televizi, telefon, počítač, tablet. Přestaňte sledovat hodiny. Nestarejte se o ostatní členy své domácnosti. Pro tuto chvíli buďte jen sami se sebou. Teď a tady. Že si to nemůžete dovolit? Vždyť máte DOVOLENOU! Kdy jindy byste měli mít čas na pozorné a vědomé prožívání přítomnosti?
Dovolená přece není o tom, kolik kilometrů denně nachodíte, najezdíte, uplavete, naběháte. Není - neměla by být - o počtu navštívených pamětihodností, festivalů, koncertů, množství vypitého alkoholu, snězených pochoutek, nakoupených věcí, navštívených zemí. Dovolená je od slova dovolit. Dovolte si tedy vystoupit z rychlíku ostatních dní, který vás veze od jedné povinnosti ke druhé, zahlcuje vás přemírou informací (často nevyžádaných) a úkolů (často zbytečných). Dovolte si prostě být. Být svobodný a žít přítomností.
Pozorujte události i věci, aniž byste je hodnotili nebo se k nim jakkoli vymezovali. Věci prostě jsou, události probíhají. Nezávisle na nás nebo na tom, zda se nám líbí či nelíbí. Je tomu tak po celý rok, ba po celý náš život. Pokud jste přesvědčeni, že se jimi musíte nechat ovlivnit, zkuste se jimi nezabývat alespoň o své dovolené. Jen tak. Jako ochutnávku jiného způsobu žití, jako dárek sobě samým.
Vždyť co je týden či dva v roce? Zklidnění a zpomalení na tuto dobu se významně projeví na vašem fyzickém i duševním zdraví. Mnoho zdravotních obtíží se zmírní nebo zcela zmizí. Získáte zcela jiný pohled na vše kolem sebe. Díky tomu si uvědomíte, že spoustu věcí můžete řešit úplně jinak, než jste dosud řešili. A že některé záležitosti vlastně nemusíte řešit vůbec. Váš klid a pohoda pozitivně ovlivní i vaše blízké a přátele. To všechno snad za pokus stojí! Vždyť na kvapík starostí a nebytí sám sebou vám přece zbývá ještě dalších padesát týdnů v roce. Pokud se ovšem nerozhodnete, že dovolenkový způsob bytí přenesete i do nich.
Krásné prázdniny a skutečně prožitou dovolenou.
