Článek
Pořídila jsem si nový mobilní telefon. Říkají mu chytrý. No, nevím. S předchozím modelem se domluvit neuměl. Potřeboval tlumočníka v podobě počítače. Ovšem díky propojení s internetem mne teď zásobuje spoustou informací, i když naprostou většinu z nich vlastně vůbec nepotřebuji. Je to projev chytrosti?
Je vcelku jedno, zda se jedná o informace ze sportu, politiky nebo společnosti. Zejména ty poslední bývají málokdy přínosné, spíše jsou z kategorie „jedna paní povídala“. Na tom ale není dosti. Prvotní sdělení často podnítí spoustu dalších pisatelů k rozmělnění jádra zprávy a jeho opentlení vlastní fantazií. Výsledek? Články připomínají do nepoživatelnosti ředěnou, už i za čerstva málo chutnou polévku. Jediné inovativní sdělení bývá nadpis. Dostatečně bombastický, vzbuzující zájem. A slibující informaci, kterou nakonec nepodá. Často se nachytám.
Pramalý užitek mi přináši i sdělení, že ta či ona známá osobnost měla těžký život, začala být aktivní na podezřelé sociální síti, opila se, pohádala se, změnila barvu vlasů nebo střih vousů, atp. A opět stejný postup: k přečtení zláká zavádějící nadpis, načež čtenář zjistí, že obsah je tak říkajíc o ničem, nebo je autor dalším z těch, kteří jen „mlátí prázdnou slámu“ událostí dávno známých a mnohokrát rozebraných ze všech možných i nemožných aspektů.
Zcela osobitou aktivitou chytrého telefonu jsou odkazy na různé sociální sítě. Obdivuji každého, kdo má tolik volného času, že jím může libovolně plýtvat na sledování života jemu zcela neznámých lidí nazývaných „přátelé“. Tedy vlastně známých, protože díky vytrvalému šmírování o nich ví i věci, které by měli zůstat naprosto soukromými. Také málo chápu nutkavou potřebu některých lidí sdílet každodenně svůj život v takřka přímém přenosu. A to i přesto, že je mi znám účel takového počínání: nezanedbatelné finanční ohodnocení. Naopak se mi líbí výrok prince Williama, který výčitky „veřejnosti“ ohledně informací o zdravotním stavu své ženy odbyl slovy, že se lidé mají starat o svoji práci a ne o sledování internetu. Vyjádřil tak zdravý smysl pro podstatné a nepodstatné. Má moje sympatie.
Chytrý telefon mne také prostřednictvím internetu zásobuje informacemi o počítačových hrách, které prý MUSÍM mít. Nemám ráda násilí v jakékoli podobě, nebaví mne nereálné (a nesmyslné!) animované budovatelské úsilí, nehodlám vydávat peníze za herní konzole. Tak proč mi to vnucuje, když je tak chytrý? Dost dobře nechápu, z jakého důvodu bych měla vyměnit živoucí bytosti hrající se mnou u jednoho stolu třeba piškvorky za podivné figurky na obrazovce. Nudu lze zahnat mnohem účinněji fyzickou námahou, četbou knihy, návštěvou výstavy, účastní na koncertu a spoustou dalších zajímavých činností.
Samostatnou kapitolou jsou i doporučení ohledně zdravého životního stylu. Kdyby byl můj telefon OPRAVDU chytrý, tak mi nedoporučuje naprosto nesmyslně preparáty, aparáty a pomůcky, jejichž účinky a působení se vzájemně potírají. Jeho chytrost spočívá pravděpodobně v tom, že si neústupně trvá na své nabídce a vytrvale odolává mým imperativům k jejímu ukončení nebo alespoň změně.
Na druhou stranu musím uznat, že mi mnohokrát pomohl s orientací v terénu, poskytl znalosti ze specializovaných oborů a má slušné „jazykové vybavení“. Občas mi sice paličatě nabízí odpovědi, které jsou na hony vzdálené poptávanému, ale to může být i chybou na mé straně: prostě jsem se ještě nenaučila správně všechny jeho dotazníkové algoritmy.
Telefon také zbavuje nutnosti používat vlastní paměť. Byly doby, kdy byl obtížně dostupný i telefon tzv. pevné linky. Pokud lidé patřili mezi ty šťastlivce, kteří měli přístroj ve své domácnosti, bývali při jeho instalaci vybaveni celkem objemným seznamem telefonních čísel všech dalších vlastníků telefonních linek. Listovat v něm bylo vcelku nepraktické, proto si většina lidí pořídila soukromý seznam těch, kterým volala nejčastěji. Navíc MUSELI volané číslo pokaždé osobně vytočit nebo vyťukat na číselníku, takže brzy si tato čísla zapamatovali a byli je schopni odříkat podle úsloví: kdybych se vzbudil o půlnoci, řeknu to správně.
Dnes žádné papírové seznamy nepotřebujeme. Nepotřebujeme ani vlastní paměť. Tu má telefon. Stačí vybrat jméno a on už si poradí. On ano. Ale co lidé? Schválně: kolik telefonních čísel svých přátel dokážete říci teď hned bez chyby? A jak rychle si dokážete vybavit znalosti, které nepotřebujete denně? Třeba datum historických událostí, matematické poučky nebo názvy rostlin? Je to těžké? A proč bychom se tím vlastně měli zatěžovat? Vždyť stačí zadat dotaz do vyhledávače a telefon nám to sdělí. Ano, telefon nás doslova poslouchá. A také nám „vlastním“ hlasem odpovídá. Prý umělá inteligence. Jakýsi AI.
Joo, telefony jsou čím dále chytřejší. Zato naše paměť je čím dále lenivější. Chybí jí pravidelný trénink. Netrénované orgány zakrňují. Bez výjimky. Nevím, jak to vnímáte vy, ale mne tohle otupování mysli dost děsí. Zřejmě bychom s tím měli zatraceně rychle něco udělat. Nebo se z nás brzy stanou nemyslící nemocné mátohy.
