Článek
Za okny je bílo, kam až oko dohlédne: domy, stromy, auta, ulice, prostě vše je přikryto nadýchanou bílou přikrývkou. Svět se ztišil, čas jakoby zpomalil svůj úprk, všude vládne čisto, lesk a klid. Všude?
Dlouho jsme po téhle ladovské idylce toužili. Vzpomínali jsme na doby, kdy sníh pravidelně napadal na přelomu listopadu a prosince a držel se více méně stabilně až do půlky února, někdy i déle. Ještě loni jsme kolem Vánoc nespokojeně komentovali zelenající se parky a nesmyslně brzy kvetoucí rostlinky. Toužili jsem po „pravé zimě“. Přání se plní. Pravá zima je tady. A jak ji lidé vítají? Mnozí vyjadřují velmi důrazně svoji nespokojenost. Ono je totiž něco zcela jiného vzpomínat na krásné obrázky zasněžené krajiny anebo v té krajině žít. Zapomněli jsme, že sníh je mokrý, studený a těžký. Pokud žijete v rodinném domě s pozemkem, musíte to vzít na vědomí zatraceně rychle při odklízení metráků bílé tuhé vody z příjezdových cest a cestiček. Pozitivní je, že si při té práci důkladně protáhnete celé tělo a nadýcháte se čerstvého vzduchu. Když to vezmete pěkně od podlahy, fyzická námaha vás krásně zahřeje a navíc ušetříte za návštěvu fitka. Hrnek horkého čaje, grogu nebo svařeného vína pak chutná úplně jinak než na sjezdovce nebo v kavárně.
Sníh také klouže. Na to rovněž rádi zapomínáme. Vzpomeneme si velmi rychle, když se překvapeně rozhlížíme sedíce nebo ležíce na chodníku. Pokud máme štěstí a padali jsme šikovně, vstaneme a pokračujeme v cestě, ovšem mnohem opatrněji. Když štěstí nemáme, odneseme vzpomínku na kluzkost sněhu kromě naražené kostrče a několika modřin i zlomenou končetinou nebo otřesem mozku. Je to nepříjemné, bolí to, ale za pár týdnů se všechno zhojí a my si následujících několik let pamatujeme, že sníh dokáže sice všechno zkrášlit, ale také zatraceně klouže.
Jiná situace je, když se nám klouzavost sněhu připomene za volantem vozu, který jsme uvedli do smyku, nebo se jím marně pokoušíme vyjet ze závěje. Horší chvilka nastane, když bezmocně sledujete, jak se vámi řízený, ale vlastně neřízený vůz zlomyslně svéhlavě sune k jakékoli pevné překážce v cestě. Víte, že srážka je nevyhnutelná a jenom se modlíte, byť ateisté, aby se nikomu nestalo nic vážného. Vůbec nejhorší variantou je, když sled událostí je tak rychlý, že se o nich v lepším případě dovídáte mnohem později na nemocničním lůžku.
Silničáři to v zimě nikdy neměli jednoduché. Kdysi proto, že k dispozici měli jen traktor, který ve srovnání s dnešními obry vypadal jako dětská hračka. Vpředu k němu připojili pluh nebo radlici, vzadu valník naplněný struskou či jiným tuhým posypovým materiálem. Na valníku stáli dva chlapíci s lopatami, kterými posyp rozhazovali na cestu, z níž radlice před tím odhrnula sníh. Nebyly k dispozici mobilní telefony (i pevné telefonní linky byly jen málokde!), nebyly k dispozici navigace a vysílačky, a přesto byla většina silnic i jen místního významu trvale udržena průjezdnými. Dnes je technické vybavení silničářů výrazně modernější, ale v kvalitě údržby silnic výrazná změna není. Mnozí dokonce tvrdí, že je její úroveň čím dál horší.
Je ovšem nutno přiznat, že i řidiči se změnili. Ještě před nějakými třiceti roky bylo samozřejmé, že v zimě vozili v autě sněhové řetězy, lopatu a zajišťovací klín, i když se zrovna nepohybovali v horských oblastech. Řidiči aut osobních, nákladních i autobusů, bez rozdílu. I kdyby jejich vůz dokázal vyvinout nadzvukovou rychlost - což pochopitelně nedokázal - na zasněžené silnici jeli tzv. krokem (chodec jdoucí vedle auta by se patrně pohyboval rychleji). Přesto, že to znamenalo nedodržet jízdní řád (autobusy) či zpozdit dodávku zboží (nákladní auta). Ostatně, kolegové na železnici si s tímhle nikdy nedělali hlavu. Zaváté koleje či větve nebo celé stromy ležící na trati vlak prostě nepřejede. Cestující si jednoduše na informační tabuli přečetli, že jejich spoj má 90, 263 nebo jiné libovolné množství minut zpoždění, a bylo vymalováno. Pokud vím, tuhle tradici dodržuje železnice dosud. Mám ráda tradice. Právě tuto bych však dokázala oželet. Jenomže ona se naopak rozmáchla a plynule přešla i do dopravy letecké. Příroda je prostě svrchovaná vládkyně. No, alespoň se pocvičíme v matematice, když se snažíme přepočítat minuty na hodiny. A někdy nám to dopravci ulehčí a spoj/let zruší bez náhrady.
Prostě - nasněžilo.
