Článek
Na většinu PROČ lze najít odpověď. Proč sněží, proč je léto. Dokonce i na otázky proč jsou války, proč existují teroristé, proč má někdo potřebu týrat jiné, lze najít odpověď: touha po moci, po majetku, nesnášenlivost, závist, zloba. Odpovědi lze najít i na otázku, co je příčinou těchto pocitů, postojů. Ale najít odpověď na otázku, PROČ se mladý, inteligentní a úspěšný člověk rozhodne vzít životy jiným lidem, to je zatraceně těžké.
Ano, víme ze zkušenosti, že člověk, mající pocit ohrožení, nedoceněnosti, zneuznání, ponížení, cítící závist či nenávist, se rozhodne svoji frustraci řešit likvidací protivníka. Popadne cokoli, co má po ruce: nůž, sekeru, auto, pistoli, a vyrazí si to se svým nepřítelem vyřídit. Jeho cíl je jasný: jedinec nebo skupina lidí, kteří jsou podle něho zdrojem jeho neúspěchů. Čin je neomluvitelný, důvody bývají pochopitelné.
Proč ale člověk žijící ve společnosti, která sice má spoustu chyb, nicméně je tolerantní, respektuje lidská práva, neomezuje lidi v rozhodování o vlastním životě, člověk patrně hmotně nestrádající, proč má potřebu pečlivě se vyzbrojit, usmrtit vlastního otce a pak mířit na náhodné cíle? Co ho k takovému rozhodnutí vede? Na to se hledá odpověď velmi obtížně.
Můžeme se před takovými událostmi ochránit? Co se dá dělat?
Minimálně se můžeme ze všech sil snažit takovým situacím předejít. To nemá v popisu práce jen policie nebo vláda, to je v možnostech každého člověka. Začít můžeme třeba tím, že si budeme pozorně naslouchat. Naslouchat druhým i sami sobě. Mluvme o svých citech a pocitech a věnujme pozornost tomu, co nám říkají ostatní. Uberme na rychlosti a nárocích na výkonnost, úspěšnost a materiální výdobytky, a naopak přidejme na laskavosti, trpělivosti a pochopení. Mluvme spolu. Mluvme - NE štěkejme: úsečné odpovědi, zkomolené SMS zprávy, výsměšné a uštěpačné poznámky na sociálních sítích. Buďme k sobě ohleduplní a pozorní. Nikdy nevíme, jak se cítí, jakým způsobem prožívá bolest či smutek druhý člověk. Stejně tak nikdy nevíme, kdy my sami svůj pobyt na téhle planetě budeme muset ukončit. Tak si ho tu vzájemně neztrpčujme. Snažme se naslouchat si. A podporovat se. Projevujme sounáležitost stále, nejen až ve chvílích tragických. Nikdo by neměl žít s pocitem nepochopení nebo vyvrženosti ze společenství ostatních. Svojí pozorností a trpělivostí můžeme předejít nejen mnoha prostým nedorozuměním, ale mnohdy i zabránit tragickým činům s dalekosáhlými důsledky.
Je naivní myslet si, že zlo zmizí mávnutím kouzelného proutku. Většinou je však v našich silách odhalit ho a nedovolit mu rozbujet se. Někdy stačí k zamezení tragédie málo. Naslouchejme. Naslouchejme včas, abychom se nemuseli marně ptát: PROČ.
