Článek
Venkovní teploty již dobrý měsíc dosahují téměř denně k více než patnácti stupňům, sluníčko nabírá na síle, zkrátka příroda se probouzí ze zimního spánku. Letos tedy nebyl nijak dlouhý, natož hluboký, ale přece jen: krátké dny a většinou podmračená obloha moc nelákaly k pobytu venku. Za to nyní se většina majitelů domů, zahrádkářů a chatařů s vervou pouští do údržby nemovitostí i pozemků. Zakládají záhony, staví bazény, skleníky i pergoly, opravují oplocení. A právě díky dočasně zrušeným plotům se náhodným okolojdoucím naskýtá málokdy přístupný pohled na soukromé pozemky. Ať už je jejich majitelé využívají jakkoli, obvykle jsou upravené a jednoznačně slouží k odpočinku nebo prozrazují zálibu majitelů v zahradničení, kutilství a spoustě dalších činností. Vypovídají ale i o lidech mimořádně shánčenlivých, kteří své zahrady, zahrádky, dvory a dvorečky, ba i celé oplocené louky proměňují ve skladiště všeho možného. Někdo sbírá papír, někdo staré železo, někdo vybourané dveře, okna, vrata, cihly, někdo si shromažďuje ohromné zásoby dřeva. A každý z nich dokáže svoji sběratelskou vášeň náležitě vysvětlit a zdůvodnit.
To samozřejmě platí i o sběratelích doslouživších automobilů osobních i nákladních. (Občas se ve sbírkách dají zahlédnout i různé typy autobusů a traktorů.) Nemám teď na mysli sběratele veteránů nebo nadšence pro zachování raritních kousků. Mluvím o lidech, většinou mužích, kteří nedokáží nechat auto s dávno prošlým technickým osvědčením, auto havarované nebo prostě jen momentálně porouchané stát ladem. Ujmou se ho jako zatoulaného pejska a poskytnou mu nový domov na svém pozemku. Automilové, chtělo by se říci. No dobře. Ale jakou budoucnost svým chráněncům chystají?
Opuštěného psa si lidé obvykle přisvojí proto, že si vzájemně poskytnou přátelství a společnost. Člověk se postará o obživu, přístřeší a péči, pes se odměňuje ochranou svého pána a příchylností k němu. Ale jak je to s auty?
Možná se jedná o automechaniky, kterým je líto vyhozovat peníze za nové součástky. I kdybychom přijali teorii, že ne každý opravář aut má výuční list v tomto oboru, že se často jedná o samouky a nadšence, i tak jsme v tom případě státem s nejvyšším počtem automechaniků odhadem na sto obyvatel. Možná jsou velmi šetřiví anebo mají poněkud zvrácenou představu o ekologické likvidaci doslouživších automobilů, ale přesto je málo pochopitelný počet vraků na jejich pozemcích. Jsem laik, domnívám se však, že náhradní díly, když budeme trvat na levnějších použitých, lze získat rozebráním motoru a podvozku, uložit je do polic v dílně a zbytek vozu předat k likvidaci firmě, která se na tuto činnost specializuje. Nebo odvézt jako železný šrot. I když - současné automobily v sobě moc železa nemají. Třeba právě zde je onen příslovečný zakopaný pes: ve sběrně kovového odpadu auto nepřijmou a likvidace není zdarma. Proto je možná spořivému opraváři milejší mít pozemek zahlcený rezavějícími nepojízdnými ani jinak použitelnými auty, než dát dvorek k dispozici dětem nebo zahradu využít k odpočinku nebo louku prostě nechat loukou.
Obdivuji, že někomu nevadí dívat se denně z okna svého domu na rezavějící smutné vraky, kterými prorůstá plevel, kopřivy a někdy dokonce už i břízky, černý bez, javory… Že někomu nevadí denně chodit do svého domu cestou lemovanou nevzhlednými troskami aut a pyramidami pneumatik. Že někomu nevadí, když si jeho děti hrají na vrakovišti. Nebo že by to byl nový trend v zahradní architektuře a životním stylu?
