Článek
Kdy vlastně začíná „stáří“? Vybavuji si příhodu z dětství. Bylo mi tak deset let, když zemřel náš pětašedesátiletý soused. Doma se o tom pochopitelně mluvilo a já před svojí, tehdy pětapadesátiletou, pratetičkou řekla: „No, je to smutné, ale už byl hodně starý.“ Pratetička se na mne káravě podívala a rezolutně pronesla: „Jaký starý? Bylo mu TEPRVE pětašedesát. Byl MLADÝ na umírání. Ten tu mohl klidně ještě patnáct, dvacet let být.“
Nedávno mi student prvního ročníku vysoké školy líčil své dojmy ze studia. Zmínil jméno docenta, které mi bylo povědomé z dob vlastních studií. Zeptala jsem se tedy, kolik je docentovi let. „Noo, ten je už hodně starý,“ přemýšlel devatenáctiletý student. „Fakt jako hodně. Nejmíň tak ČTYŘICET.“ Tak odkdy jsme vlastně staří?
Pak je tu ta bolest.
Nevěřím, že je samozřejmým doprovodem vyššího věku. Znám spoustu lidí 20+, kteří trpí bolestmi zad, kloubů, mají sníženou hybnost, nemocné ledviny. Spousta třicátníků je stižena infarktem, trpí nespecifikovanými chronickými bolestmi břicha, rozvíjí se u nich CHOPN. Čtyřicátníci jsou velmi často stiženi žlučníkovými či ledvinovými kolikami, musí podstoupit výměnu kolenního nebo kyčelního kloubu, někdy obou. A pak jsou lidé, kteří ve svých pětašedesáti přijdou ke svému praktickému lékaři s omluvami, že předchozích dvacet let vážně neměli důvod k jeho návštěvě, ale teď že opravdu potřebují jeho dobrozdání k oprávnění řídit motorové vozidlo. Existuje tedy souvislost mezi věkem a bolestí?
Bolestivé obtíže jsou obrazem naší ignorance vůči sobě samým. Všechny ty přechozené chřipičky, rýmičky, rozchozená vymknutí, frajerské oblečky nedostatečně chránící před chladem, amatérské sportovní výkony za hranicí momentálních dispozic, neventilované stresy, nezpracované smutky, přemáhané únavy a spousta dalších prohřešků proti vlastnímu tělu a mysli - každý si může doplnit dle vlastní zkušenosti - to vše se jednoduše sečte a projeví fyzickou zdravotní potíží. Je jedno, zda nám je patnáct, dvacet nebo sedmdesát. KAŽDÝ VĚK je totiž STÁŘÍ. A v každém věku lze žít tak, aby se nám bolest obloukem vyhýbala. Bolest chronická, bolest jako projev nemoci. Braňme se radostí ze života, snažme se v každé situaci najít její pozitivní stránku a nepřetěžujme své tělo ani mysl. A nevěřme, že „stáří bolí“.
