Článek
Všude kolem něj propukla absolutní euforie. Čeští fotbalisté právě slavili postup na mistrovství světa, objímali se a užívali si okamžik, který se mnoha hráčům – možná všem, to ukáže až čas – povede zažít jen jednou za život. Martin Vitík stál uprostřed oslav a poskakoval s nimi. Jenže něco nesedělo. Zatímco kolem něj juchali spoluhráči, on se neusmíval. Pro ostatní byl ten chladný březnový večer na Letné splněným snem. Pro Vitíka měl ale nejspíš úplně jinou příchuť.
Už tehdy podle všeho velmi dobře tušil, že jeho šance na cestu do Ameriky jsou mizivé. Koubek ho koneckonců nezařadil ani do předběžné nominace. Oficiální důvody dávaly smysl – Vitík v Boloni nebyl dostatečně vytížený, a navíc ho zabrzdilo zranění. A v tom měl Koubek pravdu. Vitík by kvůli zdravotnímu stavu na šampionát nakonec stejně neodjel. Jenže podle Vitíkova pohledu to nebyl celý příběh. Už na březnovém srazu tušil, ne-li přímo věděl, že do Koubkovy koncepce nezapadá.
U předchůdce Ivana Haška byla jeho pozice výrazně lepší. V říjnovém večeru v Edenu proti Chorvatsku vedle bývalých spoluhráčů Ladislava Krejčího a Jaroslava Zeleného v obranné linii odvedl velmi solidní výkon. Teď ale stál na Letné, na stadionu, kde zažil největší okamžiky své dosavadní kariéry, a sledoval oslavy postupu. Stál na vítězné straně, na „svém“ stadionu, při oslavách, které se v našich končinách dějí jednou za dvacet let. Jeho spoluhráči právě získali letenku na mistrovství světa. Vitík tušil, že jeho vlastní sen se rozplývá a letenka na něj nezbyde.
A možná právě v tom je celý paradox. Koubek měl pro své rozhodnutí legitimní argumenty: Vitíkovo zranění i nedostatečnou minutáž. Vitík ale mohl mít pocit, že zdravotní stav pouze pojmenoval důvod, který byl pro veřejnost nejsnáze vysvětlitelný. Že i kdyby byl zdravý a pravidelně v Boloni hrál, stejně by v Koubkově výběru nefiguroval. Otázkou je, do jaké míry hrál Koubek s Vitíkem i veřejností férovou hru.
O to absurdněji pak působila Koubkova slova po zápase s Kosovem. Trenér tehdy mluvil o vyřazení tří hráčů, kteří do té doby prakticky nebyli součástí reprezentace a neodehráli prakticky nic, jako o jednom z nejtěžších okamžiků své kariéry. Úplně věřit mu to nešlo.
Martin Vitík svůj nejtěžší okamžik své kariéry toho březnového večera na Letné určitě nezažil. Nejrozporuplnější však určitě.
Zdroje:
www.livesport.cz
