Díky snaze změnit mobilního operátora šetřím 50 % měsíčně a mohl bych i víc

Když jsem kdysi uzavíral smlouvu s operátorem na neomezený tarif, uvěřil jsem člověku na pobočce, že dostávám ty nejlepší podmínky. Byl jsem hloupý.

Když jsem později na dovolené v zahraničí na letišti bez potíží dostal třikrát nižší cenu za stejný tarif, došlo mi, že je něco špatně. A když mi pak operátor tarif ještě zdražil, rozhodl jsem se s tím něco udělat.

Několikrát jsem se pak vydal na pobočku vyjednat slevu na tarif. Jenže zaměstnanci operátora věděli, jak na mě.

Pokaždé jsem místo se slevou odešel s novou smlouvou na zařízení nebo na pojištění. A platil jsem pak ještě víc. Kvůli slevě na nový telefon jsem se navíc uvázal na dva roky. Připadal jsem si jako pitomec. Bál jsem se ještě něco s operátorem řešit.

Nedávno ve mně naději, že bych mohl ušetřit na tarifu, obnovila akce mojí banky. Z měsíční platby partnerskému operátorovi mi nabídla vracet 300 Kč. Poprvé jsem viděl jasný způsob, jak na účtu za telefon ušetřit.

A tak jsem se vydal na pobočku partnerského operátora banky.

Asistentovi jsem rovnou řekl, že chci platit míň. Přesto mi do první nabídky vedle slev zahrnul i „výhodné“ služby, o které jsem neměl zájem. A sdělil mi cenu ještě o něco vyšší, než jsem platil doposud.

V tu chvíli mi došlo, že to je u všech operátorů stejné. Ale nenechal jsem se. Asistent to zkusil ještě jednou, než se vzdal. A pak jsme se propracovali k nabídce, díky které bych ušetřil desítky procent.

S dalšími 300 Kč od banky to znamenalo, že měsíčně zaplatím o polovinu peněz méně. „Na to si plácnem,“ radoval jsem se.

Vysvětlil mi, že k převodu čísla potřebuji čtrnáctimístný OKU kód od starého operátora. „Vystaví vám ho hned na počkání,“ ujistil mě. „Pak se vraťte sem a dořešíme to.“

Šel jsem tedy na pobočku dosavadního operátora. Jako zázrakem tam nebyla fronta.

Když zaměstnanec zjistil, že po něm chci OKU kód, zvážněl. Ptal se, jestli mám lepší nabídku. A za kolik. Řekl jsem mu čísla a on si je zapsal. Pak mi sdělill, že OKU kód mi dát nemůže. Prý mi zavolají z výpovědního oddělení.

Moc se mi to nezdálo, ale další vývoj mě příjemně překvapil. Když mi pak volala paní „z výpovědního,“ ani jsem nemusel moc mluvit.

„Dobrý den, mám informaci, že jste dostal lepší nabídku než od nás. Jste u nás už opravdu dlouho. Proto navrhuji managementu, abychom vám dali slevu… A managment to právě schválil!“ Částka, se kterou ta paní přišla, se od té, kterou jsem sdělil jejímu kolegovi na pobočce, lišila asi o 10 korun. Přijal jsem. „Nová cena platí ode dneška. Potvrzení vám přijde v SMS. Nashledanou!“

A tak prozatím zůstávám u starého operátora.

Asistent na pobočce je vyškolený obchodník. Jeho úkolem je prodat vám služby. Slevy u něj nedosáhnete. Zato vás možná trikem nebo lží přesvědčí přijmout služby nebo produkty, které vůbec nepotřebujete.

Na druhé straně člověk „z výpovědního oddělení“ má za úkol zabránit vašemu odchodu ke konkurenci. Nejde mu o výši zisku. Zachraňuje zaměstnavateli klienta, udržuje podíl na trhu.

„Podpultovou“ udržovací nabídku stanoví tak, aby konkurovala ceně, kterou vám nabídla konkurence.

Míra jeho snahy odvisí od vaší historie u operátora: délce trvání vztahu, platební morálce a objemu čerpaných služeb.

Pokud se vám vyjednávání ani s těmito informacemi nezdaří, zkuste slevu vyjednat přes některý ze srovnávacích portálů.

Já dnes na jednom z nich zjistil, že kdybych se snažil, slevili by mi ještě o dost víc. Můžu se dostat až na pětinu původní ceny tarifu.

Brzy jim o to řeknu. A co vy?