Článek
Brouk z Colorada
Mandelinku bramborovou vědci v Americe popsali počátkem 19. století v Coloradu. Souvislosti s bramborami si však lidé všimli až roku 1859, kdy brouk začal decimovat bramborová pole u města Omaha v Nebrasce. Odsud se pak šířil na východ.
V roce 1874 dosáhl pobřeží Atlantiku. Odsud se i přes embargo na dovoz brambor poprvé dostal do Evropy. Nárazově se vyskytl v různých zemích Evropy. Po první světové válce se začal objevovat v blízkosti amerických základen ve Francii. Rozšířil se i v Belgii, Nizozemí, Španělsku a Německu. Československo pro něj bylo daleko.
Zelenou barvou původní rozšíření brambor. Ty odsud člověk dovezl do Evropy a z ní pak so Severní Ameriky. V Coloradu ukázalo, že brambory jsou ideální hostitelskou rostlinou pro tamního brouka. Ten se pak díky tomu postupně rozšířil všude tam, kde se brambory pěstují. Mezi kontinenty se mohly dostat se zbožím, na šatech lidí nebo s příznivými vzdušnými proudy.
Mandelinky u nás
Němečtí nacisté přesto měli velké obavy z napadení našich polí. Protektorát pro ně totiž byl mimo jiné i důležitým dodavatelem jídla. Proto již od počátku okupace organizovali pátrací akce po mandelince, do kterých jen v roce 1939 zapojili 39000 dětí. Žádné mandelinky zřejmě však pátrači během války nenalezli. První exempláře u nás zemědělci hlásili až v létě 1945.
Ve větší míře se však mandelinka do ČSR dostala až začátkem 50. let. Okamžitě způsobila kalamitu. Komunistická propaganda jej uchopila jako příležitost štvát obyvatele proti USA. V červenci 1950 mandelinku označila za „imperialistického amerického brouka“ nebo „šestinohého velvyslance Wall Streetu,“ kterého měla CIA shazovat z letadel nebo jej měli šířit diverzanti. Američané se proti tomu ohradili, ale marně. Brouk se dostal do všech novin, na plakáty i do filmového týdeníku.
Čelní komunisté samozřejmě dobře věděli, že mandelinka se Evropou šíří sama. Vždyť v sovětské okupační zóně působila velké potíže již od roku 1950, kalamity působila i v sousedním Polsku, stejně jako v zemích západu (video z Nizozemí, 1947).
Proti nepřátelskému brouku však bylo snažší mobilizovat sběrače a Amerika byla ze všech nepřátel tím největším. Hledání a sběr mandelinek se stalo způsobem, jak lidi do „boje proti Americe“ osobně zapojit.
Jelikož brouk byl americkou zbraní, neúčast na sběru nebo (údajné) šíření mandelinky mohlo být závažným prohřeškem. Minimálně v jednom případě bylo dokonce řešeno jako velezrada.
Pruhy mandelinky se výborně hodily karikaturistům, kteří ji na černobílých kresbách zhusta připodobňovali k americké vlajce. K tomu jí kreslili také americkou vojenskou přílbu nebo klobouk milionáře z Wall Streetu.
Karikatury kreslil i Ondřej Sekora. Mimo jiné šlo i komiks do Mateřídoušky, jak Ferda Mravenec zpozoruje nepřátelské parašutisty-mandelinky a pak je nadhání dětem, které je sbírají. (“Tu je máte, děti berte, jen je všechny posbírejte!”) Především však napsal knížku O zlém brouku Bramborouku, která vyšla v nákladu 120 tisíc výtisků.
Všechny země východního bloku realizoval obdobnou propagandistickou kampaň. Zde rumunská poštovní známka s koloradským broukem.
Když začala válka v Koreji, kampaň se o ni plynule rozšířila: my zde bojujeme proti imperialistickému brouku, naši korejští spojenci proti imperialistické armádě.
Plynuly roky, válka v Koreji skončila, ale americkému brouku se z našich polí stále nechtělo. Bylo stále patrnější, že se vyhubit nenechá. Nepřátelství s Amerikou jako motiv propagandy ustupovalo a Československo si na přítomnost „škůdce z Wall Streetu“ zvyklo — jeho likvidace se stala každodenní všedností.
V šedesátých letech už mu zas říkalo jeho vědeckým názvem: mandelinka bramborová.
