Článek
Moderátoři
Prvním moderátorem Videostopu byl Josef Dvořák. Ten byl ale příliš časově vytížený. Moderátor Armádního uměleckého sboru Václav Tulis u diváků příliš nebodoval. Nakonec Videostop jako moderátora vyzkoušel Jana Rosáka. Se svým šoumenstvím, dikcí a knírem se na moderování skvěle hodil. Nejenže už ve Videostopu zůstal, ale taky se díky němu stal nejvýznamnějším moderátorem přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nejspíš si ho pamatujete z pořadů jako Studio Rosa, Bingo a Riskuj.
Spolumoderátorem a porotcem Videostopu byl od počátku Karel Čáslavský. Ten se díky Videostopu u diváků zapsal jako fenomenální filmový historik. Od své práce v televizním archivu si pak díky tomu mohl odskakovat k natáčení dnes už legendárního pořadu Hledání ztraceného času.
Publikum
Diváci ve studiu vždy pocházeli ze stejného podniku, který měl účast ve Videostopu za odměnu. Na začátku každého dílu byli vylosování tři (v prvních letech čtyři) z nich, aby ve Videostopu soutěžili. Každému z nich režie tajně přiřadila jednoho poradce z řad celebrit. Soutěžící a celebrita tak tvořili soutěžní pár, kterému se na konci body sečetly. Nikdo z nich ale nevěděl, ke komu patří.
Pravidla soutěže
Soutěžící mohli tlačítkem zastavit ukázku z filmu nebo pořadu (video, stop!) a odpovědět na otázku. Ta byla jednoduchá, takže na ni dokázali odpovědět i diváci u televizních obrazovek.
V případě správné odpovědi Rosák položil druhu otázku. Na tu odpovídal poradce, kterého si soutěžící zvolil. Poradce znal správnou odpověď a mohl ji říct. Mohl však také blafovat a odpovědět nesprávně.
Bylo na soutěžícím poznat, zda je odpověď poradce pravda nebo blaf. Pokud to poznal, připsal si bod. Jinak bod obdržel poradce. Toto byla nejzábavnější část celého pořadu. Diváci váhali, jak to je doopravdy. Snažili se číst chování poradce.
Odpovědi posuzoval Karel Čáslavský, často je doplňoval o další výklad a také rozhodoval sporné situace.
Poradci soutěž vyhrát nemohli. Na konci soutěže své body odevzdali příslušným soutěžícím a Rosák vyhlásil vítěze. Ten se pak snažil tlačítkem zastavit stejné symboly na kostkách, sbíral body a soutěžil o věcné ceny od deskové hry až po televizor.
Popularita skončila s přelomem století
Do dnešní doby už se Videostop nehodí. Zkoušela ho oživit Česká televize i Soukupova TV Barrandov, ale marně. Důvody jsou především finanční. Za ukázky televize platila licenční poplatky. Tehdy stály okolo 90 tisíc na díl, dnes by se možná vyšplhaly k milionu! Vysoká cena za vysílání by se nevyplatila.
Také znalostní podstata Videostopu už není atraktivní. V době, kdy se původní Videostop vysílal, bylo televizi pouze 30 let, měli jsme pouze dva kanály a znalost pořadů patřila ke všeobecnému přehledu. Dnes je filmů a pořadů mnoho a mnoho tisíc. Jejich znalost není zásluhou, ale postižením.
Samotný koncept zastavování videa ztratil punc magie. Ve dvacátých letech jednadvacátého století dokáže video zastavit i malé dítě.
Nejvíce ale novým pokusům o Videostop chyběl zesnulý Karel Čáslavský. Za oblíbeného znalce televizní historie není náhrada. A tak si milovníci Videostopu musí vystačit s díly z televizního archivu. Je poetické, že se nakonec soutěž s Karlem Čáslavským nalézá právě tam.
