Článek
Taky si pamatujete, jak všichni „vlasteneci“ tepali do vládních stran, že se spojily do „slepenců“ a dopustily se podvodu na voličích? Nemusíte v paměti pátrat nijak hluboko — v diskuzích se tím ohánějí i dnes. Přitom se Spolu a PirStan spojily v duchu zákona, takže si zvýšily laťku pro vstup do sněmovny na 11 % a 8 %. O žádný volební podvod nešlo.
Ovšem „vlastenecká“ uskupení SPD, Trikolora, Svobodní a PRO teď šalamounsky hodlají vzít Sněmovnu útokem z jediné kandidátky tak, aby se jim hranice pro vstup do Sněmovny nezvýšila. Vysvětlují, že nejde o „koalici“, ale o „spojenectví“. Tváří se, jako by nevěděli, že „koalice“ znamená právě „spojenectví“.
Koalice (z lat. co-alescere, „srůstat“) obecně označuje spojenectví států, organizací, politických stran, frakcí nebo osob k prosazení určitých konkrétních cílů. Koaliční partneři podnikají některé společné kroky, ale každý zpravidla sleduje své vlastní zájmy, někdy dokonce i protichůdné.
Pokud se tedy někdo dopouští podvodu na voličích, jsou to právě naši „vlastenci“. Ne tím, že vytvářejí koalici, ale že o tom lžou. A je naprosto jasné, proč.
Okamurovi už teklo do bot
Dříve Okamura spolupráci s menšími představiteli „vlasteneckých sil“ odmítal. Měl strategii přebírat jejich voliče tím, že SPD udrží status největšího „vlasteneckého“ subjektu. Po minulých volbách však pochopil, že tato strategie přestává fungovat.
My jsme vyzvali vlastenecké strany, aby se spojily. Nemáme problém kandidovat sami. Já si myslím, že dělat koalice je špatně. Od nás je to reakce na vládní koalice. Ve sněmovních volbách budeme kandidovat samozřejmě zase sami.
Výsledek SPD totiž nenaplnil jeho očekávání a klesající preference v něm vyvolávají obavy. Půl roku před volbami se jeho hnutí pohybuje okolo pětiprocentní hranice vstupu do sněmovny, takže by se tam vůbec nemuselo dostat. Koalicí s ostatními „vlasteneckými“ stranami zajistí, že se do sněmovny dostane a nepřijde o cenná korýtka.
„Vlastenců“ není 11 %
Spojené „vlastenecké síly“ pětiprocentní hranici pokoří zcela určitě, ale téměř jistě nedosáhnou na hranici jedenáctiprocentní, což by podle volebního zákona potřebovali jako koalice. Tolik jich totiž není. Co teď?
Varianta získávat další voliče tak, aby na onu hranici dosáhli, se jim nelíbí, stejně jako varianta, že by se sjednotili do jediné strany, takže by jim stačilo 5 %. Proto volí střední cestu: koalici-nekoalici na kandidátce SPD.
Obchází zákon
Společná kandidátka pod hlavičkou větší strany u nás není novinkou, zejména na „vlastenecké scéně“. Naposledy jsme to viděli v podzimních volbách, kde SPD kandidovala s podporou Trikolory a PRO. Úplně poprvé ale vidíme, že menší strany dostávají místa volebních lídrů a otevřeně mluví o spojenectví.
Z toho je dost zřejmé, že v tomto případě ve skutečnosti jde o koalici ve smyslu volebního zákona, že se Okamura a spol pouze snaží zákon obejít, aby vůbec měli šanci se do sněmovny dostat. Snaží se v politické soutěži získat nefér výhodu a dobře to vědí. Pokud hovořily o podvodu nebo špatnosti v souvislosti s vládními stranami, co je potom podle nich toto?
Pokrytectví „vlasteneckých sil“ samozřejmě nespočívá pouze v jejich ohebném postoji ke koalicím. Začíná už ve slově „vlastenecký“, kterým původně měly na mysli nacionalismus. V průběhu války na Ukrajině se však SPD, Trikolora i PRO staly spíše hlasateli ruské propagandy a vypjatý český nacionalismus zůstává na pozadí. Pikantní je, že strana Svobodní se (mj. na svém webu svobodni.cz) v roce 2023 omluvila za koalici s hnutím Trikolora s tím, že Trikolora se hodnotově zcela změnila. Zdá se, že kdysi libertariánští Svobodní už na hodnoty zcela rezignovali.
Je to legální
Přestože jde o naprosto zjevnou koalici, zákon SPD a spol takto kandidovat umožňuje — uskupením stran nestanovuje povinnost podat kandidátní listinu jako koalicím. Nemůže se tedy stát, že by krajský úřad kandidátku nezaregistroval nebo ji zakázal soud.
Vypadá to, že „vlastenci“ objevili díru v zákoně. Jenomže tak jednoduché to není.
Okamurovi spojenci riskují
Na vlastní nebo koaliční kandidátce by členové Trikolory, Svobodných a PRO spadali pod své vlastní strany, ty by o nich rozhodovaly a dostaly za ně státní příspěvek. Jelikož však plánují kandidovat za SPD na její kandidátce, vše bude v režii Tomia Okamury.
Ten bude nejenom rozdělovat peníze od státu, ale především rozhodovat o kandidátech svých tří spojenců. Čistě hypoteticky by mohl na poslední chvíli (do 48 hodin před volbami) kandidáty z voleb stáhnout. A oni by s tím nemohli nic dělat, všechno by bylo v pořádku.
Co víc: krajský úřad by patrně neměl povinnost o tom kandidáta ani nikoho jiného informovat. Mohlo by se stát, že by ostatní strany „spojenectví“ a jejich voliči ani netušili, že SPD jejich kandidáty odvolala. Odvolili by a dali hlas SPD, která by se jako jediná ze „spojenců“ do parlamentu dostala.
Pokud by se Okamura rozhodl pro takovouto podpásovku, patrně by se všech tří „spojenců“ zbavil. Zůstali by bez mandátů a bez peněz, zato s pořádnou dávkou negativních emocí. Pro politickou stranu je to ekvivalent politické smrti.
Jenže vůdce SPD ani tak drsný být nemusí. Stačí mu přesvědčit voliče, aby kroužkovali kandidáty jeho hnutí. Jelikož má dva až třikrát více voličů než ostatní „spojenci“, výsledek by byl obdobný: ve sněmovně by skončili pouze espéďáci.
Přesně to ve volbách 2021 udělali někteří Starostové a z koaliční kandidátky „vykroužkovali“ politiky Pirátské strany. Ta byla do té doby silnější než všechny „vlastenecké síly“ dohromady, ale z pádu na pouhé 4 poslance se dosud nevzpamatovala.
Chystá Tomio Okamura podobný osud svým volebním partnerům?
Další zdroje: Archiv autora. Omluva za spolupráci s Trikolorou. Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0.
