Článek
Když na podzim roku 1901 Jára Cimrman dokončoval vykopávky v Pompejích, všiml si několika hejn různých ptáků, kteří táhli směrem na Blízký východ. Což ho zaujalo natolik, že se vydal jejich směrem a od Středozemního moře se dostal až k Mrtvému moři. Cestou strávil tolik času, že již ptáci touto trasou nelétali, takže ztratil stopu a směr další cesty. Zlí jazykové tvrdí, že Cimrman založením baru na pláži Kalia u Mrtvého moře vyloženě zabil poklidnou přímořskou vesnici a tím ji proměnil v živé jezerní městečko oplývající čilým turistickým ruchem. Což ovšem neodpovídá Cimrmanově povaze a plánu, kdy jako vyložený samotář doufal, že právě sem, na nejníže položené suché místo na planetě u morbidně znějícího místě zcela jistě nenaláká hosty na oslavu svých narozenin. Jak se ukázalo, opak je pravdou.
Než se vydal na cestu do Betléma si tady v roztříštiti si zapomněl svoje poznámky a obrázky, které od Pompejí posbíral. Dokumenty zde odložil tak dokonale, že byly odhaleny až beduíny o desítky let později v roce 1947 a byly označeny za Svitky od Mrtvého moře a autorství bylo opět mylně přisouzeno jiným autorům.
V Betlémě a Jeruzalémě chtěl Cimrman uvést na pravou míru legendu o zmrtvýchvstání. Pro svůj příchod si nemohl vybrat lepší načasování, do Jeruzaléma přišel necelý měsíc před Velikonocemi, kdy zde nejen amatérský divadelní spolek zkoušel Pašijové hry.
Cimrmanovi nedalo žádnou práci sestavit i zde svůj ochotnický spolek, který pojmenoval „Nazareth“, aby se již na první pohled odlišil, pojal pašijové hry jako muzikál. Důsledek to určitě mělo o pár desítek let při zakládání rockové skupiny.
Ve svém pojetí Cimrman napravoval jednu historickou nepřesnost za druhou a neopomněl ani všechny postavy v sandálech nazout do ponožek. Pro jistotu sbor, jako pojistku, naučil i pověstný „Vichr z hor“, na který nakonec nedošlo, protože hra měla úspěch avšak kvůli až opernímu pojetí téměř nikdo nerozuměl textu.
Při samotné oslavě Velikonoc Cimrman až přes příliš s místními degustoval arak a další lihoviny, díky čemuž vyspával přibližně tři dny. Po této události připustil, že by o legendě z mrtvých vstání přeci něco jenom mohlo být.
Než Cimrman opustil Jeruzalém, dostal od starosty jednoho losa, byla to spíš z nouze ctnost, protože se místní chtěli tohoto starého kousku, s tvrdým masem, zbavit, ale každopádně ho i tam Cimrman mohl osedlat a zkrátit si tím cestu na západní pobřeží do města Jaffa. Cesta probíhala poklidně až do chvíle, než stádo hyen začalo při západu slunce výt a los se splašil a začal zběsilá utíkat k městu Jaffa, od kterého už byli jen pár stovek metrů. Naštěstí byl poblíž v osadě jemenských Židů Cimrmanův kamarád jistý Sherlock Holmes, který zde byl kvůli studií v šarlatové. Pohotově losa zaujal svým kostkovaným pláštěm určený na záplaty jeho horkovzdušné balónu a uklidnil ho lopatou s lokálními anestetickými účinky. Cimrmanovi přišlo líto, že by los zemřel bez většího využití, proto ho rozporcovali, nasolili a uzením vysušili.
Což se neobešlo bez incidentu. Při rozdělávání ohně pro uzení si místní děti na ohni opékali buřty a syn cukráře si zkoušel rozpustit cukr v karamel, ale v zápalu boje mu Cimrman u poslední dávky omylem místo cukru podal dózu se solí. Načež při ochutnavače zjistil, že právě vynalezený Slaný karamel vůbec není špatný. Protože Cimrman s Holmes všechno sušené maso, které místní pojmenovali „jerky“, nemohli s sebou unést rozdělili se s místními. Díky této pro přihlížející komické události, díky které se i dobře najedli, začali nejdříve jen jemenští Židé slavit svátek Purim, při kterém se bohatě najedí s odkazem na Cimrmanova losa a nosí veselé kostkované oblečení s odkazem na oblečení Holmese. I samotný název svátku je odvozen od této události, slovo pochází ze slova „los“. O pár let později při vymýšlení názvu města si místní vzpomněli na Cimrmanův příchod na jaře a pojmenovali město „Jarní pahorek“ čili „Tel Aviv“.
