Článek
Než Cimrman opustil Miláno, potkal svého kamaráda Marconiho, který ho požádal, jestli by mu nepomohl otestovat jeho telegraf vedený ještě po drátech, a to právě natažením kabelů aspoň na druhou stranu Středozemního moře. Této nabídce Cimrman nemohl odolat, a tak na druhý den nastoupil na vlak mířící do Janova, kde si na molu vybral loď domnívajíc se, že se vydává jen do Egypta. Ale až po třech týdnech plavby mu došlo, že se nalodil na špatnou palubu, v přístavu byl uvolněný šroubek, který držel čísla označující mola, proto se číslo 6 změnilo v číslo 9. A tak se plul místo směr Alexandrie až do daleké Austrálie, kde aspoň těšil může lépe zdokonalit svůj nápad na Den otevřených dveří ve vězení.
Během cesty si Cimrman všímal hvězd, protože se mu někteří cestovatelé, např. Holub, vyprávěli, že se výhled na souhvězdí mění v souvislosti s polohou na Zemi. A skutečně, po překročení rovníku začal mizet Malý vůz s Malou medvědicí a o Velkém vozí nemluvě, za to ho na nebi překvapil Jižní kříž. Proto se během plavby zabavil rekonstrukcí plánku na sestavení dalekohledu od jeho předchůdce Leonarda Da Vinciho, který si vypůjčil během návštěvy Milána. Není jisté, zda plánek Cimrman vrátil, ale to je jiný příběh na jiné bádání. Když loď úspěšně dorazila do Melbourne, kde byl Cimrman zklamán, že již Austrálie není trestaneckou kolonií a již to není vězení, takže si zde nemůže vyzkoušet svůj nový koncept Dne Otevřených Dveří. S teoretickou částí dalekohledu byl hotov a nezbývalo nic jiného, než ho dát dohromady. Pro jeho umístění si vybral kopeček u botanické zahrady královny Viktorie, která ještě byla v plenkách. Ta zahrada ovšem. Odtud pak sledoval několik měsíců noční oblohu a popisoval, co vše viděl. Na základě pozorování pak napsal učebnice pro první stupeň základních škol s názvem „Kam se poděla Malá Medvědice? Neodjela ve Velkém voze? Taženou Velkou medvědicí?“ Botanická zahrada se pěkně rozrostla, když se u Cimrmanovy hvězdárny, která dodnes stojí, rozsypaly vzorky afrických bylin, které měl pro svého kamaráda Vojtu Náprstka a vítr mu je rozfoukal po okolí. Během cesty si Cimrman všímal hvězd, protože se mu někteří cestovatelé, např. Holub, vyprávěli, že se výhled na souhvězdí mění v souvislosti s polohou na Zemi.
A skutečně, po překročení rovníku začal mizet Malý vůz s Malou medvědicí a o Velkém vozí nemluvě, za to ho na nebi překvapil Jižní kříž. Proto se během plavby zabavil rekonstrukcí plánku na sestavení dalekohledu od jeho předchůdce Leonarda Da Vinciho, který si vypůjčil během návštěvy Milána. Není jisté, zda plánek Cimrman vrátil, ale to je jiný příběh na jiné bádání. Když loď úspěšně dorazila do Melbourne, kde byl Cimrman zklamán, že již Austrálie není trestaneckou kolonií a již to není vězení, takže si zde nemůže vyzkoušet svůj nový koncept Dne Otevřených Dveří. S teoretickou částí dalekohledu byl hotov a nezbývalo nic jiného, než ho dát dohromady. Pro jeho umístění si vybral kopeček u botanické zahrady královny Viktorie, která ještě byla v plenkách. Ta zahrada ovšem. Odtud pak sledoval několik měsíců noční oblohu a popisoval, co vše viděl. Na základě pozorování pak napsal učebnice pro první stupeň základních škol s názvem „Kam se poděla Malá Medvědice? Neodjela ve Velkém voze? Taženou Velkou medvědicí?“ Botanická zahrada se pěkně rozrostla, když se u Cimrmanovy hvězdárny, která dodnes stojí, rozypaly vzorky afrických bylin, které měl pro svého kamaráda Vojtu Náprstka a vítr mu je rozfoukal po okolí.
V době, kdy Cimrman dorazil do Melbourne, Austrálie řešila dozvuky přemnožených lišek, které se na kontinentu nadměrně rozmnožily po té, co zde byly vysazeny za účelem vyhubení králíků, jejichž populace exponenciálně nabobtnala v důsledku nedbalého vypuštění jedním z prvním farmářů. Až Cimrman si uvědomil, že použít k vyhubení jednoho živočišného druhu, který v Australském prostředí nemá přirozené predátory, druhým druhém, který je na tom stejně, je vyloženě nerozumné. Přišel proto s nápadem, vybrat jeden z již přirozeně se vyskytujících tvorů. Ne snad náhodou se mu k tomuto účelu nejvíce líbili právě krokodýli, které dokázal bravurně vycvičit k lovu lišek. V době, kdy Cimrman dorazil do Melbourne, Austrálie řešila dozvuky přemnožených lišek, které se na kontinentu nadměrně rozmnožily po té, co zde byly vysazeny za účelem vyhubení králíků, jejichž populace exponenciálně nabobtnala v důsledku nedbalého vypuštění jedním z prvním farmářů. Až Cimrman si uvědomil, že použít k vyhubení jednoho živočišného druhu, který v Australském prostředí nemá přirozené predátory, druhým druhém, který je na tom stejně, je vyloženě nerozumné. Přišel proto s nápadem, vybrat jeden z již přirozeně se vyskytujících tvorů. Ne snad náhodou se mu k tomuto účelu nejvíce líbili právě krokodýli, které dokázal bravurně vycvičit k lovu lišek.
Dnes se již nedozvíme, jestli filmovou předlohou dnes již klasického díla Krokodýl Dundee byl právě Jára Cimrman a jak moc musel scenárista ubírat, aby byl film aspoň trochu uvěřitelný. Či se více blíží realitě scéna ze seriálu Červený trpaslík, kdy Eso Rimmer přilétává na zkráceném krokodýlovi. Jistě je jenom to, že po zkrocení posledního krokodýla a ušití vesty z jednoho náhodně zastřeleného krokodýla Cimrman zamířil do Sydney. Dnes se již nedozvíme, jestli filmovou předlohou dnes již klasického díla Krokodýl Dundee byl právě Jára Cimrman a jak moc musel scenárista ubírat, aby byl film aspoň trochu uvěřitelný. Či se více blíží realitě scéna ze seriálu Červený trpaslík, kdy Eso Rimmer přilétává na zkráceném krokodýlovi. Jistě je jenom to, že po zkrocení posledního krokodýla a ušití vesty z jednoho náhodně zastřeleného krokodýla Cimrman zamířil do Sydney.
