Esej: Morální emoce, pocit viny a hanby

Před hlubšími úvahami o morálce a s ní přímo souvisejících emocích – tedy pocitech studu, viny a hanby by bylo vhodné si ji nejprve definovat. Velmi se mi líbí následující definice, která ji charakterizuje jako: „soubor hodnot, norem a vzorů chování pretendujících na regulaci vztahů mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a spol. skupinou i mezi spol. skupinami navzájem, které apelují na člověka…“(1). Lze ji tedy chápat, jako složitý soubor vnitřních hodnot jednotlivce, které jej vedou k činům a chování, které je s nimi zpravidla (ne však vždy) v souladu. Je tedy zřejmé, že je do značné míry morálka jednotlivce formována jak výchovou rodičů, tak i z části společností, ve které jedinec vyrůstá. Role výchovy rodičů (a logicky tedy i jejich vlastní morální hodnoty) promítající se do morálky dítěte je zřejmá – pokud budou rodiče svého potomka od útlého dětství vést k tomu, že „lhát a podvádět je špatné“, je pravděpodobné, že z něj jednoho dne vyroste čestná a upřímná osobnost (naneštěstí to však není jediný určující faktor). Stejně tak velmi intenzivně (ne-li intenzivněji) může morální hodnoty člověka poznamenat i absence jednoho (či obou) z rodičů. Jak? V lepším případě se na osobnosti projeví chybějící mateřský, či otcovský vzor, což se v budoucnu může projevit v partnerských vztazích a jejich nefunkčnosti. V horším případě si dítě z této rané zkušenosti odnese (mnohdy podvědomě), že je v pořádku opustit rodinu a děti, nebo obojí zanedbávat.

Podobně se na formování individuálních morálních hodnot podílí i společnost. Pokud osobnost vyrůstá v prostředí, kde je běžné páchání násilí, zneužívání návykových látek, či související trestná činnost (například v chudých oblastech třetího světa), těžko i přes snahu rodičů (pokud jsou vůbec přítomni) z takového člověka v budoucnu bude mírumilovná osobnost. Opačným extrémem pak může být dětství a dospívání ve velmi konzervativní společnosti – příkladem může být Japonsko, či odlehlejší venkovské oblasti Itálie. V Japonsku jsou dodnes jasně patrné snahy dbát o čest rodiny a to, jak je na rodinu nahlíženo jejím okolím. V souvislosti s Japonskem rovněž stojí za zmínku seppuku (nesprávně označované jako harakiri), která byla výsadou samurajů a jedná se v podstatě rituální sebevraždu ze cti(2). A co má Japonsko společného s venkovem Itálie? Překvapivě mnoho – mimo jiné třeba právě starost rodin tam žijících o svou čest (případně čest jejich dětí). Asi nejproslulejším je v tomto ohledu případ Francy Viola, která byla v roce 1965 unesena, opakovaně znásilněna a následně po osvobození policií odmítla tzv. reparativní manželství, které z Francy i jejího únosce Filippa Melodii mělo „smýt provinění“ a vrátit jim čest. Do té doby bylo totiž sexuální násilí na ženách v Itálii chápáno spíše jako přečin vůči obecné morálce, který lze napravit právě svatbou obou účastníků. Naštěstí však Franca měla štěstí, Filippa Melodiu si nevzala a její případ vedl ke změně zákonů v Itálii(3). V souvislosti s Itálií stojí za zmínku rovněž i nedávná vražda ze cti osmnáctileté Samán Abbásové z roku 2021(4,5). Zde je tedy ještě více než jinde zřejmé, že to co je pro určitou skupinu lidí nemorální a nepřijatelné (spáchat vraždu mladé dívky odmítající domluvený sňatek s vlastním bratrancem) je jinou skupinou lidí chápáno jako jediný způsob, jak napravit pošramocenou čest rodiny.

Specifickým faktorem, který má zásadní vliv na morálku jedince a její formování je pak víra. U nás, jakožto jednoho z nejateističtějších států na světě(6) sice nehraje takovou roli, jako tomu bylo v minulosti, přesto se však, dle mého názoru, dodnes podílí na formování morálních hodnot lidí zejména na venkově. Především na menších městech jsou dodnes lidé nuceni žít (v mnohdy již dávno nefungujících) manželstvích, zejména kvůli tlaku křesťansky orientované společnosti, která v maloměstech určuje, co je morálně správné a místní obyvatelé pak podléhají jejímu tlaku. Dalším příkladem vlivu víry na morální hodnoty společnosti (tentokráte v negativním slova smyslu) mohou být, podle mého názoru, čarodějnické procesy. Hrstka lidí zmanipulovala společnost k hledání a potírání čarodějnic jen proto, že o tom byli hluboce přesvědčeni, což vedlo k pravému opaku – odchýlení se od vlastních hodnot (tedy konkrétně jednoho z přikázání, a to nezabiješ) a smrti až 100 000 osob(7). Lze tedy s jistotou říci, že víra a církev (jakákoli) může mít zásadní vliv na morálku a to jak pozitivní, tak i negativní.

V případě, že tedy člověk poruší vlastní morální hodnoty (ať už je to z jakéhokoli důvodu), dochází logicky ke vzniku pocitů viny. Ty jsou přímým důsledkem rozporu mezi jednáním, které dotyčný považuje za „morálně správné“ a tím, které zvolil. Míra výčitek a pocitů viny je, dle mého názoru, závislá na tom, jak velký je nesoulad mezi správným chováním a tím, které člověk za daných okolností zvolil. V případě, že je toto jednání odhaleno společností, dochází ze strany společnosti k odsouzení chování daného člověka jako nesprávného, a dotyčný pak tedy pociťuje i hanbu. Lze tedy říci, že ač oba pocity pramení z nemorálního jednání, mají, dle mého názoru, různý zdroj – pocity viny pramení především z vlastního negativního hodnocení jednání, zatímco u hanby je spouštěčem negativního pocitu především společnost, ve které člověk žije. Na nastalou situaci pak plynule navazuje pocit studu, který pak zpravidla vede ke snaze nastalou situaci napravit a nějakým způsobem nemorální jednání odčinit.

Zajímavým myšlenkovým experimentem pak je úvaha, jestli veřejnost v případě Francy Viola byla schopna alespoň částečně empatie a s obětí soucítila, či zda ji spíše vinila z toho, že si za to, co se jí stalo, může (byť jen částečně) sama a neměla si zahrávat s city člena mafie. Cítila tehdy italská veřejnost alespoň nějakou vinu? Pokud ano, jak velkou? Filippo Melodia v podstatě spoléhal na to, že si ho nebohá dívka bude muset pod tlakem veřejnosti vzít. Připouštěli si tehdy Italové, že k této křivdě na mladé dívce svým dílem v podstatě přispěli tím, že léta tyto zločiny přehlíželi a institut reparativních manželství nadále považovali za řešení? Podle mého názoru ano, protože důsledkem bylo sjednání nápravy a změna legislativy.

Ještě zajímavější úvaha pak je, zda rodina zabité Samán Abbásové cítila alespoň nějakou vinu za její osud a jestli (případně jak) se jejich postoj změnil po odsouzení jejich násilného trestného činu italskou společností. Původně totiž vraždu dívky považovali jako morálně správné řešení situace a teprve přímá konfrontace s italskou společností je (snad) z jejich omylu vyvedla. Jak je možné, že cítili hanbu „jen“ z dívčina odmítnutí domluveného sňatku? A cítili stejnou emoci i ve chvíli, kdy je soud odsoudil k doživotním trestům za plánování její vraždy?

Neméně zajímavá je také úvaha, jakým emocím čelili obyčejní lidé v období čarodějnických procesů. V tomto období byla víra (a tedy i církev) velmi důležitá a byla všeobecně považována za hlavní instituci, která určovala, co je správné a co nikoli. Jak se tedy asi obyvatelé Šumperku a okolí vyrovnávali s řáděním Jindřich Františka Bobliga z Edelstadtu(8)? Byli opravdu tak skálopevně přesvědčeni o tom, že jejich sousedé (se kterými se znali léta) jsou přisluhovači ďábla? Cítili alespoň nějakou vinu? Měli výčitky svědomí za to, že takovéto procesy ve svém městečku dopustili (a mnozí na své sousedy dokonce inkvizici donášeli)? Jak se vyrovnali s tím, že církev považuje za správné takto kruté mučící praktiky a vraždy? Odpověď se naneštěstí asi nikdy nedozvíme. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že si všichni na nějaké úrovni museli být vědomi, že je jednání inkvizitora špatné. Přesto však mlčeli a spolupracovali.

Podle mého názoru je téma morálky a faktorů, které se podílejí na jejím formování, stále aktuální. Především s ohledem na fakt, že se za dobu samostatného fungování ČR odehrálo na české politické scéně více než 100 skandálů(9) a mnoho z nich souviselo s podezřením z úplatků a korupce (tedy objektivně nemorálního jednání). Nabízí se tedy otázka, zda politici, kteří figurují v těchto kauzách mají vnitřní morální kompas nějakým způsobem narušený, nebo zda výše zmíněné pocity viny, hanby a studu nemají (či je v horším případě ignorují). Jedna z teorií (ke které se v tuto chvíli přikláním i já) je, že se v politice selektují lidé s psychopatickými osobnostními rysy (což by vysvětlovalo chybějící pocity viny a zeslabené vnímání ostatních pocitů)(10,11). Rovněž by tyto osobnostní rysy vysvětlily i snahu politiků mít co největší moc.

1. Morálka – Sociologická encyklopedie [Internet]. [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Mor%C3%A1lka

2. Seppuku. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seppuku&oldid=24426199

3. Reflex.cz [Internet]. 2018 [cited 2024 Dec 16]. Prominutí znásilnění za svatbu s obětí. Příběh ženy, která se vzepřela a změnila italské zákony. Available from: https://www.reflex.cz/clanek/historie/86133/prominuti-znasilneni-za-svatbu-s-obeti-pribeh-zeny-ktera-se-vzeprela-a-zmenila-italske-zakony.html

4. Vražda ze cti v Itálii došla trestu. Rodiče dostali doživotí, vrah 14 let - iDNES.cz [Internet]. [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/italie-vrazda-ze-cti-saman-abbasova-soud-dozivoti-rodice.A231220_142330_zahranicni_kha

5. Havlická K. iDNES.cz. 2021 [cited 2024 Dec 16]. Vražda ze cti v Itálii. Dívka si nechtěla vzít bratrance, strýc ji uškrtil. Available from: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/italie-vrazda-ze-cti-saman-abbasova-pakistan-stryc.A210611_113833_zahranicni_kha

6. ČT24. Česko je třetí „nejateističtější“ země na světě [Internet]. [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/cesko-je-treti-nejateistictejsi-zeme-na-svete-294129

7. Čarodějnické procesy. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy&oldid=24435293

8. Čarodějnické procesy na losinském panství. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy_na_losinsk%C3%A9m_panstv%C3%AD&oldid=24474679

9. Seznam politických afér v Česku. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [cited 2024 Dec 14]. Available from: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_politick%C3%BDch_af%C3%A9r_v_%C4%8Cesku&oldid=24384552

10. Preston OC, Anestis JC. Psychopathic traits and politics: Examining affiliation, support of political issues, and the role of empathy. Personality and Individual Differences. 2018 Sep 1;131:142–8.

11. PhD PPDF. Psychopati v politike [Internet]. Politická psychológia. 2021 [cited 2024 Dec 16]. Available from: https://www.politickapsychologia.sk/psychopati-v-politike/