Které události po roku 1989 považuji za nejvýznamnější?

Než se začnu hlouběji zamýšlet nad významnými obdobími z hlediska formování českého politického systému, je nejdřív nutné si jej na úvod definovat „Politický systém České republiky je charakterizován rozdělením politické moci a jejím institucionálním zakotvením ve státě. Česká republika je unitární stát, zastupitelská demokracie a parlamentní republika s vícestranickým systémem. Výkonná moc je delegována na prezidenta a vládu, v jejímž čele stojí premiér. Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament a soudní moc realizuje čtyřčlánková soudní soustava a Ústavní soud.“(1).

Vzhledem k tomu, že se od roku 1989 odehrála celá řada korupčních skandálů a kauz (které jsem částečně předeslala již v prvním článku a dále je budu rozebírat v další kapitole tohoto článku), logicky důvěra občanů v politický systém poměrně dost kolísala (a stále kolísá), ale z dlouhodobého hlediska je zřejmý postupný propad(2,3). Za vše tedy hovoří fakt, že v tuto chvíli vládě věří „jen“ celkem 25% občanů (3% vládě rozhodně věří, 22% jí spíše věří), prezidentovi věří 58% občanů, zatímco starostům 66%(4).

Co se týká událostí, které významně formovaly českou politickou scénu, dle mého názoru jsou to bezpochyby kauzy, které se od roku 1989 odehrály. Za vše pak hovoří fakt, že na internetu lze dohledat hned několik stránek, na kterých jsou alespoň v krátkosti popsány ty nejvýznamnější z nich(5). K dohledání jsou však i webové stránky, kde jsou chronologicky rozepsány VEŠKERÉ skandály (v tuto chvíli 139), které se na české politické scéně odehrály (a dokonce jsou rozděleny do tří období)(6). Vzhledem k tomu, jak obsáhlý je kompletní výčet polistiopadových kauz, rozhodla jsem se z nich vybrat především ty, které souvisí s nejvyššími politickými činiteli.

Prvním takovým příkladem může být kauza kolem Stanislava Grosse, který byl ministrem vnitra, místopředsedou ČSSD, později se stal dokonce předsedou strany i vlády ČR. Na konci roku 2005 MF Dnes zveřejnila článek, kde kritizuje nejasný zdroj financí S. Grosse, kterými financoval nákup bytu v Práce v hodnotě 4,3 milionů Kč. V téměř stejnou dobu časopis Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou (tehdejší manželkou S. Grosse) zakoupila dům v hodnotě 5,9 milionů Kč a za úvěr, kterým měla být koupě financována ručila kontroverzní podnikatelka Libuše Barková (později byl obviněna a trestně stíhána z pojistného podvodu). Na S. Grosse se tedy postupně zvyšoval tlak – a to jak od koaličních partnerů, tak i ze strany opozičních poslanců a české veřejnosti (v některých městech dokonce probíhaly demonstrace za jeho odstoupení z funkce). Koncem dubna pak S. Gross podal demisi a ve funkci jej nahradil Jiří Paroubek. Co se týká vyšetřování nákupu bytů a zdroje financí, ze kterých byl realizován v prosinci roku 2005 (a později v roce 2007) policie případ odložila, protože dospěla k závěru, že finance nepocházely z trestné činnosti (tedy nedošlo ke krácení daní, ani k jinému trestnému činu, nebo přestupku)(7). Nicméně důvěra veřejnosti byla nenávratně poškozena a jeho politická kariéra vyhasla, začal se tedy opět věnovat advokacii, kterou vystudoval.

Dalším zajímavým příkladem kauz vrcholných představitelů české politické scény může být Jiří Paroubek - svého času poslanec, premiér a předseda strany ČSSD. Po odstoupení Stanislava Grosse z funkce se stal předsedou vlády ČR. Týden před volbami v roce 2006 byla zveřejněna tzv. Kubiceho (tehdejší šéf útvaru pro odhalování organizovaného zločinu) zpráva, která informuje o prorůstání organizovaného zločinu do české státní správy(8). Pasáže z této zprávy unikly na veřejnost a mimo jiné v ní byl Jiří Paroubek obviněn z pohlavního zneužívání nezletilé dívky (mělo se jednat o dceru podnikatele Bohumíra Ďurička)(8). V této zprávě byl Jiří Paroubek obviněn rovněž z toho, že se snaží ovlivnit a omezit vyšetřování závažných případů zločinů (mimo jiné například neobjasněná vražda podnikatele Františka Mrázka, či vyšetřování kauzy biolíh(9)). Paroubek tato obvinění popřel a obvinil Kubiceho z pomluvy(8). Nicméně jeho reputace (a s ní i důvěra veřejnosti) byla opět poškozena, což vedlo k jeho postupnému konci politické kariéry.

Jako další příklad se nabízí tzv. „toskánská aféra“ Mirka Topolánka. Ing. Mirek Topolánek je český politik a svého času druhý předseda ODS. V letech 2006-2009 byl předsedou vlády ČR. V létě roku 2009 byl spolu s dalšími politiky (z různě orientovaných stran v politickém spektru, tedy i s poslanci opozičních stran) přítomný na společné dovolené v Monte Argentariu, kam měla mj. přijet i celá řada dalších lidí napojených na ČEZ(10). Tato společná dovolená politiků a lobbistů se měla odehrát krátce poté, co vláda schválila zákon o emisních povolenkách, které ČEZu umožnily beztrestně a bezplatně vypustit o atmosféry velké množství skleníkových plynů. Mezi dalšími účastníky této společné dovolené měli být Marek Dalík (lobbista a asistent M. Topolánka), poslanec ČSSD Milan Urban, bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, poslanec za ODS Jiří Pospíšil, generální ředitel ČEZ Martin Roman, lobbista Vladimír Johanes, Roman Jurečko napojený na Plzeňskou teplárenskou, či ředitel Spolchemie a Setuzy Martin Procházka(10). Nabízí se tedy otázka, jak blízcí si ve skutečnosti jsou politici a lobbisté a zda lobbing ve skutečnosti nevede spíše k formování mocenských struktur mimo veřejný dohled, které sledují své vlastní (především finanční) zájmy. Topolánek byl postupně stažen svou domovskou stranou kvůli výrokům, kterých se však nedopustil. Skutečný (a pravděpodobnější) důvod je spíše ten, že strana jen pár týdnů před kauzou Toskánsko „hasila“ i další Topolánkův skandál(11) – do tisku prosákly kompromitující fotografie z Berlusconiho vily. M. Topolánek tedy po negativních ohlasech české veřejnosti ukončil svou politickou kariéru.

Jako „Největší aféru v české historii“ tisk svého času označoval aféru kolem J. Nagyové a českého premiéra Petra Nečase(12). Tento skandál začal v červnu roku 2013 zásahem maskovaných policistů z ÚOOZ na úřadu vlády (a v několika dalších budovách ve stejnou dobu), zajišťováním důkazů (především počítačů) a výslechy politiků a dalších zaměstnanců. Celá kauza je poměrně spletitá a postupně byl někdejší předseda vlády P. Nečas spolu s někdejší šéfkou jeho kabinetu J. Nagyovou obviněn z několika trestných činů – mělo jít o formy úplatkářství, vynášení tajných informací zájmovým skupinám a osobám (v této větvi figuroval i mediálně známý lobbista I. Rittig) a zneužívání vojenské rozvědky. Soudy s dvojicí dnes už manželů Nečasových se táhly roky a mnohdy rozporuplné rozsudky (některé zprošťující viny, jiné je uznaly vinnými) svědčí o tom, jak spletité větve tohoto případu ve skutečnosti jsou(13,14). Už tak chatrná důvěra voličů a české veřejnosti byla tedy dále narušena.

Poměrně hodně diskutována je také amnestie Václava Klause(15,16). Václav Klaus je český politik, ekonom, spoluzakladatel ODS a její bývalý předseda, premiér a prezident. 1. ledna roku 2013 u příležitosti 20. výročí samostatnosti České republiky vyhlásil dílčí amnestii. Tímto zkrátil roční a kratší tresty odsouzeným a obviněným osobám. Dále se amnestie vztahovala na tresty, jejichž trvání bylo kratší než dva roky a netýkaly se násilných, či sexuálně motivovaných trestných činů. Osvobozeni byli rovněž odsouzení nad 75let věku a rovněž byla zastavena vleklá trestní stíhání, u kterých uplynulo více než 8 let od jejich zahájení (tedy se mimo jiné dotkla například případů vytunelovaného H-systému). Celkem se tedy tato amnestie dotkla 90 000 právnických a fyzických osob, které byly trestnou činností poškozeny a finanční rozsah kriminality, která pod tuto amnestii spadá byl odhadnut na 18,6 miliard Kč (a dalších 3,4 miliard Kč týkajících se krádeží či podvodů, u kterých bylo zastaveno trestní stíhání). V reakci na to byl skupinou senátorů učiněn pokus o zrušení dílčího bodu amnestie týkajícího se zastavení trestního stíhání. Ústavní soud však tento návrh zamítnul. Kvůli amnestii (a čtyřem dalším důvodům) pak byla Senátem na V. Klause podána ústavní žaloba s obviněním z velezrady, nicméně později soud řízení zastavil z důvodu, že Klausův mandát krátce po podání ústavní žaloby vypršel(17). Už tak vratká důvěra veřejnosti tedy byla ještě více podlomena a na důvěryhodnosti nepřidaly ani úvahy policistů, že by motivací stojící za takto rozsáhlou amnestií mohly být i úplatky(15).

Relativně nedávnou kauzou je Čapí hnízdo Andreje Babiše. Andrej Babiš je politik, podnikatel, předseda vlády a poslanec. Podle státního zástupce měl A. Babiš prodat akcie své společnosti Farma Čapí hnízdo své manželce a dětem, což mu mělo umožnit získat dotace ve výši 50 milionů Kč(18). Byl tedy podezřelý z dotačního podvodu a poškození zájmů Evropské unie. Nicméně v této kauze byl zproštěn viny i s J. Nagyovou, která měla podklady pro dotace zpracovat(19). Přestože byl A. Babiš shledán nevinným v kauze Čapí hnízdo, v roce 2019 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci krácení daně(20). Z dalších kauz A. Babiše lze jmenovat i únos jeho syna A. Babiše mladšího, který byl na popud A. Babiše staršího zavlečen na Krym manželi Protopopovými. Lze tedy s klidem říci, že se i soudobí politici se podílejí na aktivitách hraničících s trestnou činností a nejedná se tedy jen o fenomén devadesátých let, jak bývá někdy v médích uváděno.

Valná většina zmíněných kauz se mne osobně přímo nedotkla, přesto jsem hrubě nespokojena s tím, jaký obrázek jsem si o českém politickém prostředí po prostudování ocitovaných zdrojů vytvořila. Množství skandálů, kauz a aktivit, hraničících s trestnou činností (či přímo trestných) je přímo ohromující. Ještě více šokující pak jsou vztahy, které politici mají s lobbisty a opravdu se nedivím, že slovo „lobbista“ vnímá valná většina české veřejnosti velmi negativně. Asi nejpřekvapivější je fakt, že jeden z českých prezidentů byl přímo obviněn z velezrady (a amnestie vyvolala dokonce úvahy o tom, že by mu mohl být výměnou poskytnut úplatek). Nelze se tedy divit, že je česká veřejnost politickou reprezentací spíše znechucena a dlouhodobě důvěra občanů v ni setrvale klesá. Nabízí se tedy otázka, jaké byly dopady těchto kauz na soudobou politiku. Podle mého názoru došlo k významnému posunu ve způsobu projevů politiků (množství vulgarit dle mého názoru výrazně kleslo, stejně tak i fyzické napadání politiků navzájem, byť nevymizelo úplně(21)) a v jejich komunikaci směrem k veřejnosti – problémy jsou dle mého názoru lépe a intenzivněji komunikovány.

1. Politický systém Česka. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 12. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Politick%C3%BD_syst%C3%A9m_%C4%8Ceska&oldid=24353793

2. KATEDRA SOCIOLOGIE [Internet]. 2018 [citován 14. prosinec 2024]. Seminárka: „Krize důvěry v politiku a dopady prvků přímé demokracie v zastupitelských systémech“. Dostupné z: https://ksoc.ff.cuni.cz/2018/07/18/seminarka-krize-duvery-v-politiku-a-dopady-prvku-prime-demokracie-v-zastupitelskych-systemech/

3. AV21 [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cvvmapp.soc.cas.cz/#question7

4. ČTK iDNES cz. iDNES.cz. 2023 [citován 14. prosinec 2024]. Vládě věří jen čtvrtina lidí, největší oblibě se těší starostové a zastupitelé. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vlada-pruzkum-cvvm-politicka-situace-cr.A231013_145332_domaci_svm

5. Dalík, Babišův syn i Kajínek. 30 největších kauz od roku 1989 - Seznam Zprávy [Internet]. 2019 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dalik-babisuv-syn-i-kajinek-30-nejvetsich-kauz-od-roku-1989-82832

6. Seznam politických afér v Česku. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_politick%C3%BDch_af%C3%A9r_v_%C4%8Cesku&oldid=24384552

7. Stanislav Gross. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanislav_Gross&oldid=24349076#Af%C3%A9ra_s_financemi_a_p%C3%A1d_vl%C3%A1dy

8. Jiří Paroubek. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ji%C5%99%C3%AD_Paroubek&oldid=24386665#Kubiceho_zpr%C3%A1va

9. ČT24. Poškodila Paroubka Kubiceho zpráva? Verdikt padne až po volbách [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/poskodila-paroubka-kubiceho-zprava-verdikt-padne-az-po-volbach-181165

10. Databáze polistopadových kauz: Topolánkovo Toskánsko - Seznam Zprávy [Internet]. 2019 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/toskanska-afera-kdy-se-nahodou-potkali-politici-s-lobbisty-82783

11. Dolejší VK Michal Musil, Václav. iDNES.cz. 2009 [citován 14. prosinec 2024]. Vyšly nahé fotky z Berlusconiho vily. Jsem to já, přiznal Topolánek. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/vysly-nahe-fotky-z-berlusconiho-vily-jsem-to-ja-priznal-topolanek.A090605_123704_lidicky_ved

12. Wirnitzer Č Jan. iDNES.cz. 2013 [citován 14. prosinec 2024]. Největší česká aféra v dějinách a Nečasův konec, píše se za hranicemi. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/tisk-o-ceske-afere-a-padu-necase.A130614_091930_domaci_jw

13. Po osmi letech končí případ Nečasové a zpravodajců. Tresty jim zůstaly - Seznam Zprávy [Internet]. 2021 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/podminka-pro-necasovou-plati-nejvyssi-soud-dovolani-odmitl-173607

14. Proč odsoudili Nečasovy? „Makám, aby svět zůstal náš,“ slyšel soud z nahrávky - Seznam Zprávy [Internet]. 2023 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-proc-odsoudili-necasovy-makam-aby-svet-zustal-nas-slysel-soud-z-nahravky-242066

15. Databáze polistopadových kauz: Klausova amnestie - Seznam Zprávy [Internet]. 2019 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/klausova-amnestie-plna-kontroverzi-82780

16. Policisté ji dodnes považují za zrůdnou. Deset let od amnestie Václava Klause z roku 2013 | PrahaIN [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.prahain.cz/krimi/policiste-ji-dodnes-povazuji-za-zrudnou-deset-let-od-amnestie-vaclava-klause-z-roku-2013-10923.html

17. Když žalovali Klause za velezradu… Senátorům se nelíbila amnestie a otálení - iDNES.cz [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vaclav-klaus-velezrada-prezident-amnestie-jmenovani-soudcu.A230303_081437_domaci_pitt

18. Andrej Babiš. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Babi%C5%A1&oldid=24452409#Kritika_a_kauzy_Andreje_Babi%C5%A1e

19. Prchalová B. iDNES.cz. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Babiše i Nagyovou v kauze Čapí hnízdo soud zprostil viny. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kauza-capi-hnizdo-soud-andrej-babis.A240213_093911_domaci_prch

20. Policie se vrhla na další kauzu Andreje Babiše. Možné daňové podvody kolem Čapího hnízda - Seznam Zprávy [Internet]. 2019 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/policie-se-vrhla-na-dalsi-kauzu-andreje-babise-mozne-danove-podvody-kolem-capiho-hnizda-75955

21. Dostaneš flákanec! Poslanci se poprali ve Sněmovně přímo u pultíku - Seznam Zprávy [Internet]. 2021 [citován 16. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dostanes-flakanec-poslanci-se-poprali-ve-snemovne-primo-u-pultiku-138820