Měl by se volební systém do Poslanecké sněmovny změnit?

Před hlubší úvahou nad výhodami, či nevýhodami poměrného a většinového systému, je třeba si tyto dva pojmy nejprve vymezit. Poměrný volební systém je definován jako „…kategorie volebního systému, ve které jsou mandáty na úrovni volebního obvodu rozdělovány poměrně, na základech rovného volebního práva. Při použití tohoto volebního systému, při volbách do zastupitelských orgánů, kandidáti či strany získávají počet mandátů či křesel v poměru, který se blíží poměru počtů hlasů získaných od voličů. Převod hlasů na mandáty se děje pomocí různých metod.“(1), zatímco většinový jako „… kategorie volebního systému, ve které jsou všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jedné kandidátce.“(2). Z definic tedy plyne, že poměrný volební systém je založen na přepočtu hlasů občanů, které vedou k zisku mandátů, zatímco většinový volební systém spočívá v principu „vítěz bere vše“.

Obdobně jako u všeho, lze i u poměrného a většinového systému najít jisté výhody a nevýhody. Začala bych Nejdříve výhodami. U poměrného volebního systému lze za výhodu považovat fakt, že má schopnost zajistit obdobné rozvrstvení názorů (například v parlamentu) jako je tomu ve společnosti občanů daného sátu(3). U poměrného systému je také poměrně nepravděpodobné, že by jedna strana (například opět u voleb do parlamentu) získala většinu hlasů. Nevýhodou v tomto systému je však tvorba koalic, která tyto výhody logicky mírně smazává. Mezi občany ČR existují dokonce názory, že by toto mělo být nelegální a jedná se svého druhu o „podvod na voliče“ a v podstatě způsob, jak jejich vůli vyjádřenou jasně pomocí voleb (resp. jejich výsledku) v podstatě „obejít“(4). Pochybnosti o správnosti (v tomto slova smyslu tedy především férovosti a morálnosti jejich formování), týkající se formování aliancí stran již PŘED volbami podpořil i fakt, že ÚS zrušil některé části volebního zákona(5), což vyústilo v překotnou úpravu volebního zákona týkající se volebních koalic krátce před říjnovými volbami v roce 2021(6).

Pokud jde o většinový systém, tady je výhodou především fakt, že může dojít k velmi zásadním změnám v parlamentu nebo vládě, pokud s nimi je veřejnost (tedy občané) nespokojena(3). Jakkoli se tento fakt může zdát jako nedůležitý, ve světle kauz, které se od roku 1989 na politické scéně ČR odehrály, dle mého názoru neustále nabírá na síle. Nevýhodou však je, že by tato forma voleb mohla vést k pokusům „usurpovat si moc“, či prosazovat „jednostranná řešení“, což by mohlo vyústit v pokusy o to se udržet u moci.(3) Většina českých politologů je tedy spíše proti tomuto volebnímu systému(3).

Ač mají oba systémy své výhody, mají rovněž i své nevýhody, které jsem taktéž předeslala výše v textu. U poměrného systému je tedy pestrost názorů kopírující pestrost názorů ve společnosti vykoupena tvorbou opozic, koalic (mnohdy i písemně podložených smlouvou(7)) obcházející vůli voličů. Zatímco u většinového je výhoda rychlé výměny nevyhovujících politiků vykoupena rizikem usurpování si větší politické moci. Těžko tedy říci, který z nich je lepší, spíše si lze vybrat jen ten, který je méně špatný (protože podle mého názoru jsou špatné oba). Co se týká rizika usurpování si moci, jeví se mi jako méně rizikový systém poměrný, nicméně jako občan státu, kde se volí do poslanecké sněmovny na základě tohoto systému se mi rovněž nelíbí, že se strany mezi sebou domlouvají a „kupčí“ mezi sebou, které normy si vzájemně schválí.

Podle mého názoru by vůle občanů jasně vymezená výsledkem voleb (a tedy ziskem křesel) měla být pro poslance závazná – ostatně při skládání svého poslaneckého slibu přeci mimo jiné slibují: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“(8). Nabízí se tedy otázka, zda jsou tedy tyto předvolební dohody skutečně „v zájmu všeho lidu“? Ano, lze argumentovat tím, že pomocí koalic (někdy i opozic(9)) si politici zajistí pohodlnou většinu v poslanecké sněmovně, ale upřímně pochybuji, že je to v nejlepším zájmu jejich voličů. Pluralita názorů je přeci základem demokratického státu a pokud byl názor společnosti jasně vyjádřen volbami, jak může politický subjekt tuto vůli a názor beztrestně obcházet? Pokud nemá politický subjekt (strana) dostatečný mandát (počet křesel ve sněmovně), jasně to znamená, že veřejnost (voliči a občané) tomuto subjektu nedůvěřuje dost na to, aby jim ve sněmovně svěřila větší moc. Neznamená to, že by si ji měla získat „podvodem“ a vůli občanů takto obcházet. V ideálním případě by měla ze situace po volbách strana vyvodit personální důsledky a snažit se důvěru občanů znovu získat. Neměla by se spojovat s dalšími politickými subjekty a zcela určitě by neměla písemně deklarovat tuto spolupráci s dalším politickým subjektem.

Už jen fakt, že v tuto chvíli existuje písemná podoba Koaliční smlouvy pro subjekty figurující v poslanecké sněmovně vnímám jako velmi děsivý a při nejmenším nemorální. Jako ještě děsivější a o poznání nemorálnější pak vnímám fakt, že je podoba této smlouvy na webu k dispozici a obsahuje mimo jiné pasáže jako:

„Smluvní strany podpoří v Poslanecké sněmovně svým hlasováním personální a početní složení orgánů Poslanecké sněmovny tak, jak je uvedeno v Příloze č. 2 této smlouvy.“(7)

„Smluvní strany zajistí, aby se všichni jejich poslanci zúčastnili schůze Poslanecké sněmovny, na které bude hlasováno o důvěře vládě. Smluvní strany se zavazují, že po celé volební období budou postupovat jednotně a v plném počtu svých poslanců při sestavení Poslanecké sněmovny, hlasování o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě a hlasování o koaličně dohodnutých vládních návrzích.“(7)

„Smluvní strany se zavazují, že po celou dobu trvání této koaliční smlouvy nevyvolají na půdě Poslanecké sněmovny hlasování o vyslovení nedůvěry vládě nebo hlasování o rozpuštění Poslanecké sněmovny a ani se k takovému hlasování nepřipojí.“(7)

Jinými slovy tedy tato podoba koaliční smlouvy v tuto chvíli upravuje, jak mají poslanci jednotlivých subjektů hlasovat, po jakou dobu a jak hlasovat nesmí. A nejděsivější na tom je, že se tím tento koaliční subjekt ani netají. Ještě stále tedy můžeme s jistotou tvrdit, že je tento dokument v „zájmu všeho lidu“? Opravdu? Nevyznívají výňatky z tohoto dokumentu spíše jako snaha manipulovat poslance jednotlivých vládních stran k tomu, aby hlasovali dle předem určeného způsobu? Případně jako snaha stran udržet se v poslanecké sněmovně celé volební období za jakoukoli cenu? Jaký pak takové volby mají smysl? A čí zájmy pak taková vláda a poslanci reprezentuje? Zcela jistě to nejsou zájmy běžných občanů.

Výňatek, který mě z celého dokumentu šokoval asi nejvíce je tento: „Ustanovení odstavce Spolupráce na úrovni Poslanecké sněmovny se pro Senát použije přiměřeně. Senátorské kluby koaličních stran spolupracují při prosazování legislativy, která naplňuje programové prohlášení vlády. Na požádání kterékoliv koaliční strany může být vyvoláno jednání na úrovni koaličních předsedů senátorských klubů, případně zástupce senátorů koaliční strany.“(7). Z čehož plyne, že se politické subjekty podepsané pod aktuálně platnou koaliční smlouvou zavazují ovlivňovat nejen poslance, ale i senátory, aby hlasovali v souladu s jejich záměry.

Jak by tedy měly vypadat „ideální“ volby do poslanecké sněmovny? Zcela jistě bych nesouhlasila se změnou systému na většinový – už tak je mezi politiky poměrně dost pokřivených charakterů (což lze soudit mimo jiné z kauz, které uvádím v prvním ze svých článků) a svěřit jim takto velkou moc by dle mého názoru vedlo k postupnému úpadku státu a snahám si postupně zvyšovat pravomoci a prodlužovat funkční období. Zachovala bych tedy stávající poměrný systém, ale přiklonila bych se k tvorbě dodatků k aktuálně platným zákonům upravujícím volby (v tuto chvíli především „zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů“ (10), Ústava České republiky (článek 16-20) a další vyhlášky upravující dílčí aspekty voleb). Jeden z nich by mohl upravovat tvorbu koalic (případně opozic, či jiných forem spolupráce) jako trestnou. Za zvážení by rovněž stálo i trestní stíhání jakýchkoli subjektů, které se snaží s poslanci jakkoli manipulovat či je přímo ovlivňovat aby hlasovali nějakým konkrétním způsobem. Dalším dodatkem, který by stál za zvážení je okamžité ukončení mandátu poslanců (a senátorů), kteří jsou byť jen podezřelí z trestné činnosti související s výkonem jejich politické funkce. Ač je presumpce neviny stále platným principem, dle mého názoru je při výkonu politické funkce nutné jednat maximálně transparentně a pokud na konkrétního politika padá byť jen stín podezření z trestné činnosti, měl by z toho okamžitě vyvodit osobní odpovědnost (což se v minulosti několikrát neukázalo jako reálně fungující předpoklad). V případě shledání nevinným by pak mohl být rehabilitován a mohla by mu být vyplacena kompenzace ušlé mzdy.

Aktuální frekvenci voleb (řádné volby do PS jednou za 4 roky) nevidím v tuto chvíli jako problematickou, ale možná by zkrácení periody mezi volbami mohlo politické subjekty motivovat k tomu, aby vykonávaly svou funkci svědomitěji. Přesto chápu, že volby samy o sobě jsou finančně (i organizačně) velmi nákladný proces a je tendence je tudíž nerealizovat příliš často. Za zmínku rovněž stojí, že nejbližší volby do Poslanecké sněmovny se budou konat příští rok (na přelomu září a října 2025)(10).

1. Poměrný volební systém. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 11. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pom%C4%9Brn%C3%BD_volebn%C3%AD_syst%C3%A9m&oldid=24397058

2. Většinový volební systém. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 11. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C4%9Bt%C5%A1inov%C3%BD_volebn%C3%AD_syst%C3%A9m&oldid=24262502

3. Plus [Internet]. 2010 [citován 14. prosinec 2024]. Volební systém: poměrný, nebo většinový? Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/volebni-system-pomerny-nebo-vetsinovy-7807048

4. Volební koalice jsou podvod, tvrdí Zeman. Sám bude volit ANO Andreje Babiše - Aktuálně.cz [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/volebni-koalice-jsou-podvod-tvrdi-zeman-sam-bude-volit-ano-a/r~38136156d73311eb8fa20cc47ab5f122/

5. Saitzová H. ÚS zrušil část volebního zákona porušující rovnost volebního práva - Judikatura. Advokátní deník [Internet]. 3. únor 2021 [citován 14. prosinec 2024]; Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2021/02/03/us-zrusil-cast-volebniho-zakona-porusujici-rovnost-volebniho-prava/

6. ▶ Volby 2021 | Koalice dvou stran bude nově potřebovat 8 procent, tří stran 11 procent - iDNES.cz [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovna-mimoradna-schuze-pravidla-voleb-volebni-zakon-ustavni-soud.A210407_053916_domaci_kop

7. Koaliční smlouva [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni-smlouva-193771/

8. Seznam slibů v českém právu. In: Wikipedie [Internet]. 2021 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_slib%C5%AF_v_%C4%8Desk%C3%A9m_pr%C3%A1vu&oldid=20674154

9. Opoziční smlouva. In: Wikipedie [Internet]. 2024 [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Opozi%C4%8Dn%C3%AD_smlouva&oldid=24334335

10. Volby do Poslanecké sněmovny - Volby [Internet]. [citován 14. prosinec 2024]. Dostupné z: https://mv.gov.cz/volby/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny.aspx