Článek
Patti Smith je známou milovnicí knih. Většina jejích vzorů a hrdinů pochází právě z literárního světa. A sama na tomto poli není žádným nováčkem, v posledním půlstoletí vydala více než dvě desítky titulů. Přesto, když se v roce 2010 poprvé objevila na pultech obchodů její kniha Just Kids: Jsou to jen děti, znamenalo to pro ni vstup na neprobádanou půdu. Rozhodla se totiž sepsat memoáry, a to specifické memoáry svého celoživotního přátelství s Robertem Mapplethorpem.
Poznali se na konci šedesátých let v New Yorku a jejich umělecké začátky jsou úzce provázány s životem toho druhého. V tomto ohledu skýtá kniha jedinečnou možnost oba umělce poznat velmi specifickým pohledem autorky.
Bob? Mám pocit, že nevypadáš jako Bob. Můžu ti říkat Robert?
Patti Smith má velký vyprávěcí talent, jímž dokáže čtenáře lehce naladit na náladu a atmosféru, jež by ho měly obklopit. Stačí příslovečně zavřít oči a člověk ucítí v zátylku ostré slunce nad New Jersey, kde malá Patti vyrůstala. Nebo uslyší ruch newyorské ulice a života, který tam v šedesátých letech pulzoval. Nebo se ponoří do smutného ticha miniaturního hotelového pokoje při dlouhém čekání na uzdravení. Všechny tyto situace nastanou vždy lehce a přirozeně díky přirozenému toku slov.
Samotná Patti Smith se od začátku prezentuje jako člověk hloubavý a citlivý. Někdy snad chybující či podceňovaný kvůli neatraktivnímu vzhledu, zároveň však také vnímavý snílek se zálibou v knihách a neobyčejných předmětech. Stává se tak hlavní hrdinkou, jíž není těžké fandit a držet palce, aby svých snů dosáhla. Její citlivost se projevuje i při líčení jejího vztahu s Mapplethorpem, který rozhodně nebyl jednoduchý, počínaje dramatickým seznámením a konče objevováním vlastní identity.
Jestli mě opustíš, najdu si chlapa. Stanu se homosexuálem.
Mapplethorpe tehdy procházel složitým obdobím, kdy si teprve uvědomoval svoji homosexuální orientaci a hledal způsob, jak se s ní vyrovnat. Čtenář ho zde má možnost poznat ne jako autora kontroverzního nebo pobuřujícího umění, ale jako citlivého člověka s velkou fantazií a smyslem pro zodpovědnost. Společně s Patti Smith tvoří párek outsiderů živořících v malých newyorských bytech a snících, že jednou se z nich stanou uznávaní umělci.
Jejich cesta k tomuto cíli, respektive jejich život v New Yorku na konci šedesátých let, se v knize mění v dobrodružství problematických dnešků a nejistých zítřků. Díky odstupu mnoha desítek let získávají jejich trampoty romantický ráz, a byť by zjevně málokdo chtěl takový život skutečně žít, kniha ho několikrát ponoukne k tomu, aby oběma tuto bohémskou svobodu tak trochu záviděl.
Prohlásila jsem, že se nikdy nestanu ničím jiným než sama sebou, že jsem z klanu Petra Pana a že my nikdy nevyrosteme.
V pozdějších knihách Patti Smith jako M Train a zejména Rok opice bývá děj občas odsouván stranou na úkor fantazijních nebo snových pasáží, které mohou čtenáři připadat těžko uchopitelné, pokud není s autorkou na stejné vlně. V Just Kids se však stále něco děje, a tak tyto fantazijní výlety jsou menší a spíše děj dotvářejí, než že by ho rušily.
Jeho jeviště se jen hemží dalšími umělci, přáteli, hudebníky nebo podivíny. Vystřídá se jich mnoho, snad několik desítek. Další silnou stránkou literárního nadání Patti Smith je však umění popisu. Všímá si na každém jeho signifikantních znaků i nepatrných detailů. Díky tomu působí všichni aktéři velmi životně, a to i ti, kteří se příběhem jen mihnou a pak zase zmizí.
Nikdo nevidí to, co my, Patti.
Kniha detailněji popisuje život Roberta a Patti na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, po roce 1975 se děj stává více přehledovým, což je dáno mimo jiné i rozdělením cest obou aktérů, kteří začínají žít bez stálé přítomnosti toho druhého. Lze samozřejmě polemizovat s tím, do jaké míry jde o „objektivní životopis“ a do jaké o stylizované literární dílo. Pro pochopení významu knihy je to ale kupodivu jen málo podstatné, protože jejím skutečným jádrem jejích stran je hluboký a jedinečný vztah dvou lidí a v tomto ohledu Just Kids plní svou úlohu na výbornou. Celému příběhu schází k dokonalosti vlastně jen jedno – šťastný konec…
Uvedené citáty pocházejí z knihy Just Kids.
