Článek
AC/DC dnes patří k nejrozpoznatelnějším rockovým kapelám. Jejich zvuk tvořený jednoduchým, ale výrazným rytmem, divokou kytarou a exaltovaným zpěvem je tak charakteristický, že ho lehce identifikují nejen fanoušci, ale i široká veřejnost. Než ho však našli, chvíli to trvalo. A podobně spletitě začínala i kariéra jejich současného frontmana Briana Johnsona.
Charismatický zpěvák s typickou bekovkou vtrhl do hudebního světa už v době, kdy bratři Youngové své AC/DC teprve dávali dohromady. Na začátku roku 1972 založil společně s kytaristou Vicem Malcolmem, basistou Tomem Hillem a bubeníkem Brianem Gibsonem v severoanglickém Newcastlu skupinu Geordie. Kapela měla velmi dobrý start – podařilo se jí podepsat smlouvu s vydavatelstvím EMI a hned se svým úvodním singlem pronikla do první čtyřicítky britské hitparády. Jejich debutové album Hope You Like It přineslo další úspěšný zářez a jedna z jeho skladeb – All Because Of You – se dostala dokonce mezi deset nejprodávanějších singlů. Také dvě další elpíčka nabídla několik líbivých a úspěšných hitů. Jedním z nich byla i Goodbye Love z roku 1976:
V kontextu Johnsonova budoucího účinkování v AC/DC může tato záležitost působit jako z jiného světa. Je uhlazená, má skoro popový charakter a především zpěv je na hony vzdálený pozdějšímu řezavému vokálu na Back In Black. Johnson netlačí na pilu, jeho projev je uměřenější a víc cílí na emoce. Když přitvrdí, jsou to spíše chvilkové záblesky, jimiž chce svůj výkon ozvláštnit. Je nasnadě, proč píseň ve své době uspěla, její „rádiový“ charakter je velmi výrazný.
Zároveň je však třeba dodat, že Goodbye Love nepředstavovala Brianovu typickou polohu ani v Geordie. Stačí si pustit již zmíněnou All Because Of You. Nadšená hymnická dupárna už nabízí klasického Johnsona, jehož hlas jeden kritik nazval „mlhovou sirénou na řece Tyne“. V podobném duchu se nese i většina desek Geordie, byť sem tam Jonna, jak se mu přezdívalo, zpívá decentněji. Například ve skladbě Oh Lord, které je obvyklé představě o Brianu Johnsonovi vzdálená ještě víc než Goodbye Love.
Ve druhé polovině sedmdesátých let začal zájem o Geordie upadat. Při poslechu kterékoliv jejich desky není těžké pochopit proč. Kapela naskočila na módní vlnu glam rocku, který tehdy válcoval hitparády i hudební pořady. Podobně jako AC/DC ve svých úplných počátcích. A zatímco australská parta napodobovala Sweet, Geordie tíhli ke Slade, především díky hlasové podobnosti jejich zpěváka Noddyho Holdera s Johnsonem. Jenže Geordie nebyli Slade. Neměli takový sex appeal ani tak zajímavý repertoár. Nehledě na to, že se pokoušeli prosadit v segmentu, který byl sice populární ale také už dost přeplněný.
Zajímavý pohled nabízí možná trochu překvapivé srovnání s Joem Strummerem. Než tento legendární punker nastoupil do Clash účinkoval po londýnských klubech s vlastní kapelou 101’ers. Hrál jednoduchý hospodský rock, melodický a úderný, který musel obecenstvo spolehlivě bavit. Ale svět by s ním nikdo nedobyl a při srovnání s pozdější tvorbou Clash působí jako včerejší noviny – neaktuální a vlastně už nezajímavý. Podobně je to s působením Geordie. Jejich písně nikoho neurazí a některé se budou líbit. Ale oproti AC/DC postrádají něco specifického navíc, co by je odlišilo od ostatních natolik, aby se na jejich tvorbu nezapomnělo.
„Když jsem odešel z Geordie, byl jsem úplně švorc. Měl jsem jen dvě děti a hypotéku na barák. Jezdil jsem ve čtrnáct let starým Broukovi,“ vzpomínal Brian Johnson. Místo toho si otevřel malou autodílnu, kde přestavoval sportovní auta. Po čase sice kapelu Geordie obnovil, šlo ale spíš o popracovní legraci. „Bylo mi dvaatřicet, byl jsem už starej, prošlý datum spotřeby.“
Jeho štěstím bylo, že si jej při australských koncertech Geordie všimnul Bon Scott, na nějž udělal Johnsonův výkon velký dojem a upozornil na něj ostatní členy skupiny. A když původní frontman AC/DC náhle zemřel, ostatní si na jeho slova vzpomněli a Briana pozvali na konkurz. A tam nakonec dostal přednost i před původně zvažovaným Noddym Holderem…
Zdrojem článku je bookazin AC/DC - Kompletní příběh
