Článek
Slade se na začátku sedmdesátých let stali jednou z ikon britského glam rocku. Jejich melodickou hudbu doplňovalo výrazné vzezření – křiklavě barevné kostýmy divokých střihů, třpytící se flitry. Těžko uvěřit, že původně to zkoušeli s nakrátko ostříhanými vlasy, kšandami a koženými botami.
V roce 1969 vydala mladá anglická skupina Ambrose Slade z Wolverhamptonu své debutové album originálně nazvané Beginnings (Počátky). Z dnešního pohledu se jedná o solidní debutovou desku, byť je znát, že se teprve rozkoukávali. Ve své době se z ní však stal komerční propadák. Svými koncertními výkony si však v téže době získali pozornost Chase Chandlera, bývalého baskytaristy Animals, který pár let předtím „objevil“ Jimiho Hendrixe. Rozpoznal potenciál dalších nadaných nováčků a nabídl se jim jako manažer.
Chandler soudil, že mládenci potřebují hlavně získat pozornost. Navrhl zkrácení jména na Slade a také, aby radikálně změnili image ve stylu tehdy se rozvíjející subkultury skinheads. Kapelu tím moc nenadchl, zejména kytarista Dave Hill a basista Jim Lea byli proti. „Jediný důvod, proč jsme souhlasili, byla snaha nevypadat stejně jako všechny tehdejší kapely,“ dodával k tomu Lea. Nakonec tedy souhlasili, že experiment vyzkouší. Napochodovali k holiči, oblékli se do patřičných kalhot a košil a vyrazili na narychlo domluvené focení.
Zpočátku se zdálo, že riskantní krok se skupině vyplácí. Hudební i široká veřejnost včetně tisku si jí skutečně začala víc všímat a brzy přišlo i její první televizní vystoupení, během nějž předvedla skladby Wild Winds Are Blowing nebo Martha My Dear. Tato krátká videa skýtají unikátní možnost vidět skinheadské Slade v akci. Je to kuriózní pohled. Čtyři „vylepaní“ kluci hrají v živém, ale jinak hodně minimalistickém představení, které v ničem nepřipomíná jejich pozdější okázalé show. Dojem ještě umocňuje černobílý film.
Slade brzy poznali odvrácenou stranu svého rozhodnutí. Jelikož se prezentovali jako skinheadská kapela, začali přirozeně přitahovat pozornost publika z této subkultury. Skupina sice hrála energický rock a jejich vystoupení mívala velký náboj, ale brzy se ukázalo, že jejich skinheadství je jenom póza. „Jednou jsme hráli v Bornmouthu a bylo to plné skinheadů. Šli jsme na pódium a hned nás prokoukli,“ vzpomínal bubeník Don Powell.
Skinheads navíc v tehdejší britské společnosti neměli moc dobrou pověst a členové kapely se podle svých slov báli chodit Londýnem kolem vlastních plakátů a čekání na koncert si krátili v šatně hraním šipek. Neodvážili se vyjít ven, aby je někdo nezmlátil. Nová image jim začala vadit, protože se v ní stylizovali do někoho, kým nebyli a nechtěli být. Tvrdí se, že jejich skinheadské období trvalo jen tak dlouho, dokud jim vlasy zase nedorostly.
Mezitím pracovali ve studiu na svém druhém albu. Fotografie na přebalu výmluvně charakterizuje toto část jejich kariéry. Hudebníci s už trochu povyrostlými vlasy, ale stále v dělnickém oblečení se nedívají do kamery. Ale jakkoliv nebývá skinheadská image Slade přijímána příliš pozitivně, jejich druhá studiovka Play It Loud představuje 34 minut velmi dobré muziky. Její hlavní předností bylo, že 11 z celkových 12 písní napsali členové skupiny, zatímco na debutovém albu zněly především covery. Nepůvodní kousky koneckonců předvedli i ve výše zmíněném černobílém televizním vystoupení. Bystrý čtenář si všiml Martha My Dear od Beatles a také Wild Winds Are Blowing napsal někdo jiný.
Manažer Chandler, vědom si schopností svých svěřenců, je proto přesvědčil k psaní vlastních skladeb a byl to dobrý tah. Už od našlapané úvodní stopy Raven je také zřejmé, že skupina oproti předcházející desce znatelně přitvrdila a začíná si osvojovat vlastní charakteristický styl. Zpěvák Noddy Holder už se nedrží zpátky a jeho řezavý vokál zní přesně tak, jak je pro Slade typické.
Název alba byl opět všeříkající. I když mu dominují tvrdší rockové věci jako See Us There, The Shape Of Things To Come nebo Know Who You Are, pohybuje se čtveřice i v pomalejších věcech jako Dapple Rose nebo Angelina s poetikou a lehkostí. Deska zaujme svou atmosférou, drží velmi dobře pohromadě a nemá slabé místo. Bohužel však nemá ani silné. Chyběl jí nějaký jednoznačný hit. Vyšly z ní sice dva singly, již zmíněné The Shape Of Things To Come a Know Who You Are, ale ani jeden se v hitparádě neumístil a propadlo i celé album.
Slade opustili předchozí image a přidali se do jiného právě se formujícího proudu – glam rocku. Obuli si boty na vysokém podpatku a oblékli křiklavé kostýmy. A po několika neúspěšných letech to byla konečně trefa do černého. V září 1971 získali svůj první hit číslo 1 za píseň Cuz I Love You, který odstartoval jejich hvězdou kariéru.
Odlesk jejich nově nabyté slávy nakonec padl i na opomíjené Play It Loud a v roce 1973 vyšplhalo na 40. místo kanadské hitparády a získalo stříbrnou desku.
