Známe jeho písně, ale autora ne. Hitmakera Russe Ballarda proslavili jiní

Rockových hitmakerů není tolik jako v jiných hudebních stylech. Neoddělitelnou součástí tohoto žánru je totiž rebelovat a to i proti populárním nebo společensky všeobecně přijatým věcem. A tato tendence v něm, navzdory spletité více než padesátileté historii, zůstává platná. Skalní rockeři často velmi dobře vycítí jakýkoliv náznak komerce a okázale jím opovrhují. Pohybovat se v tomto prostředí není z pohledu skladatelů jednoduché. Russ Ballard není v tomto ohledu výjimkou. Na kontě má mnoho hitparádových písní, spokojené interprety, nadšené fanoušky… stejně jako tábor odpůrců.

Anglický rodák původně sám začínal jako hudebník. Už v šestnácti letech vstoupil do první kapely a pozornost si získal na konci šedesátých let jako kytarista a zpěvák skupiny Argent, kterou založil bývalý člen The Zombies Rod Argent. V roce 1974 z ní odešel a od té doby se pohybuje na sólové dráze. Prakticky od začátku také začaly přicházet první skladatelské úspěchy.

Nelze říct, že by Ballard měl tak výrazný rukopis, že jeho skladby okamžitě poznáte. To by vzhledem k množství interpretů, kteří jeho výtvory hráli, byl spíš zázrak než cokoliv jiného. A možná ne úplně pozitivní. Platí to však opačně – když víte, že ta konkrétní skladba pochází od Ballarda, okamžitě v ní poznáte typické prvky – střední tempo, výrazné řezané kytarové riffy a především okázalé vokální výkony.

Píseň opěvující podmanivou atmosféru New Yorku napsal Ballard při cestě letadlem do Ameriky. Ještě nedokončenou ji nabídl britské kapele Hello, pro niž už napsal její debutový singl. Dodělali ji až při samotném nahrávání a píseň zdobila debutové elpíčko skupiny. Byla to dobrá volba, protože se stala hitem v Británii i Německu.

Světovou proslulost jí však zajistil až Ace Frehley o tři roky později. Na radu producenta ji kytarista Kiss zařadil na svou první sólovou desku. I díky ní se jeho nahrávka stala ze všech čtyř sólovek členů Kiss nejúspěšnější a píseň byla s Frehleym neodmyslitelně spjatá. Zněla jak na koncertech kapely, tak na jeho vlastních.

Sám Ballard později řekl: „Úspěch té písně mě vlastně překvapuje, protože je neuvěřitelně jednoduchá.“

Tuto skladbu Ballard napsal v roce 1976 a vydal ji na vlastním albu. Na desce mexické kytarové legendy Carlose Santany se o čtyři roky později ocitla ze stejného důvodu jako New York Groove – Santana potřeboval pro své album hitovou píseň. Jeho hudební experimenty v průběhu sedmdesátých let byly sice chváleny kritikou a náročnými fanoušky… ale prodeje alb klesaly.

Volba přímočarého songu od hitmakera Ballarda se ukázala opět jako správná a píseň se za oceánem vyšplhala až na druhé místo hitparády. Původní jednoduchá anglická kostra má díky Santaně neobvyklý, ale slušivý latinskoamerický spirit, vedle nějž Ballardův originál vypadá chudě a obyčejně. Přesně se tak splnil požadavek manažera Billa Grahama žádajícího rockovější hit s charakteristickým pojetím Santany.

S frontmanem The Who Ballard spolupracoval prakticky od začátku jeho sólové kariéry. Hrál na jeho prvních albech, doprovázel ho na turné a na mnoha albech se alespoň jedna jeho skladba nachází.

Největší zářez se jim povedl s písní Free Me. Tu Ballard napsal speciálně pro Daltreyho a jeho album McVicar. Úzce totiž souvisela s hlavní myšlenkou desky. Jejím hrdinou byl slavný britský lupič John McVicar, který byl mnohokrát zatčen, a vždy se mu podařilo uprchnout z vězení. Když byl v roce 1978 propuštěn, napsal o sobě knihu a podílel se i na vzniku filmu. V něm ho hrál právě Daltrey. Píseň je ukázkovým ballardovským dílem v typickém halasném podání zpěváka The Who. Umístila se v hitparádách na obou stranách Atlantiku.

Jedná se o jeden z největších Ballardových hitů, v jehož odlesku se vyhřívalo hned několik kapel a zpěváků. Tím nejzajímavějším ale podání Briana Maye.

May proslul primárně jako kytarista Queen, proto řadu lidí překvapil jeho působivý vokální výkon. Na něj, jak sám přiznal, musel trénovat, „protože rozsah písně je ohromný“. Nahrávka skladby pochází z roku 1993, kdy May vystupoval s vlastní kapelou ve snaze setřást ze sebe smutek ze smrti Freddieho Mercuryho. Ironií bylo, že v této kapele za bicími seděl legendární Cozy Powell, který Since You’ve Been Gone nesnášel.

Také Rainbow nahráli Since You’ve Been Gone na své čtvrté album Down To Earth a toto rozhodnutí fanoušky rozdělilo. Kapelník Ritchie Blackmore se rozhodl vydat komerčnějším směrem a nahrávka Ballardova hitu byla jedním ze způsobů jak dosíci větší popularity. Podařilo se to, přestože armáda původních fanoušků zvyklých na hutné a tajemné hard rockové opusy, to Blackmoreovi nemohla odpustit. Hlasitým odpůrcem byl i Cozy Powell, jež tehdy v Rainbow bušil do bicích. Umlčel ho až výrazný úspěch písně v hitparádě.

Před natáčením další desky však odešel a skupina se rozhodla natočit další Ballardův song – I Surrender. Byl to ještě kontroverznější krok a přinesl ještě silnější vlnu kritiky (například od bývalého zpěváka Ronnieho Jamese Dia).Vedle tohoto už vyloženě pop rockového zpracování vypadala Since You’ve Been Gone málem jako Stargazer.

Čtveřice pomalovaných rockerů z New Yorku vždy sázela především na autorský materiál. Coverů na jejich deskách moc nenajdete, výjimky přesto ukazují, že se dokázali dobře chopit i převzatých písní. Tato konkrétní skladba se proslavila už dávno před nimi. Poprvé ji nahrála už Ballardova kapela Argent a o pár let později i američtí rockeři Petra.

Kiss s předělávkou tohoto hitu přispěli do soundtracku filmu Bill & Ted's Bogus Journey z roku 1991 a o rok později ji překvapivě přidali na své album Revenge, kde mezi hutným a tvrdým materiálem doslova nepatřičně ční. Protože lehce změnili text, přidali do názvu číslovku II. K písni vznikl i klip, kde ji Kiss předvádějí se svou typickou, trochu kýčovitou okázalostí. Video má však i svůj smutný kontext – bylo to poslední vystoupení bubeníka Erika Carra. Oslaben bojem se smrtelnou nemocí už nedokázal nahrát part na svůj nástroj. Podílel se pouze na zpěvu, a protože mu po chemoterapii vypadaly vlasy, musel účinkovat v paruce.

Mimo internetových zdrojů čerpal článek z knihy Deep Purple & Rainbow: všechny skladby, všechna alba a bookazinu Kiss: kompletní příběh