Článek
Název AC/DC je jedním z nejlepších v rockovém byznysu. Je úderný, má jiskru a dokonale vystihuje to, co kapela už více než 50 let dělá. Příběh zrození tohoto jména je všeobecně známý. Bratři Malcolm a Angus Youngové ho objevili na adaptéru šicího stroje jejich sestry Margaret, když je na něj upozornila. V anglofonním světě se jedná o jednoduché provozní sdělení na elektrických spotřebičích – A. C. značí alternating current (střídavý proud), D. C. zase direct current (stejnosměrný proud).
Bratrům se název zalíbil, připadalo jim totiž, že skvěle vystihuje elektrizující energii, jíž vkládali do své hudby i živých výstupů. Se symbolikou elektřiny pracovali i na svém debutovém albu. Nazvali ho High Voltage a na obal umístili výmluvný obrázek skříně vysokého napětí, kterou si značkoval pes. Bylo to dokonalé zosobnění přisprostlé nekompromisní hudby, jež měla do několika let ohromit celý svět.
„Vy hrajete v gay barech?“
Když se ale v roce 1977 pětice vydala do Spojených států, zjistila, že jejich název se dá vykládat ještě jiným způsobem. Zkratka AC-DC byla totiž slangovým výrazem pro bisexualitu. Dnes už není zdaleka tolik známá, pro budoucí generace ji ale v roce 1974 uchovala kapela Sweet ve stejnojmenné písni. Hned v první sloce se výmluvně zpívá: She got girl, girls all over the Word. She got men, every now and then (Má holky po celém světě, má muže, tu a tam). Je to zajímavé propojení mezi těmito dvěma kapelami, protože AC/DC ve svých úplných začátcích anglické glam rockery znali a napodobovali.
A tak se jednou stalo, že australští bouřliváci během amerického turné nastoupili do taxíku a řidič se jich zeptal, jestli vystupují v gaybarech, když se jmenují AC/DC. Také Gene Simmons z Kiss měl nejprve ohledně kapely smíšená očekávání, protože si představoval nějaké travesti vystoupení. AC/DC nebyli zdaleka jediní, komu se tohle stalo: Dívčí rocková formace Fanny občas také narážela na nepochopení. Jejich název byl totiž mimo jiné slangovým výrazem pro dámské intimní partie, takže kapelu někteří pokládali za výstřední vokální kvarteto zpívající nahoře bez.
Původní zpěvák AC/DC Dave Evans k tomu později prohlásil: „Měl jsem několik kamarádů homosexuálů, ale nikdy jsem neslyšel, že by tu zkratku takhle používali. Pro nás (kapelu) to byl zkrátka elektrický proud. Byl jsem vlastně rád, že takhle máme zadarmo reklamu na všech elektrických zařízeních.“ Na sexuální konotace názvu upozornili na jaře 1976 i novináři britského týdeníku Sounds. Hudební vydavatelství Atlantic je tehdy pozvalo na promítání záznamu koncertu AC/DC, jejich tehdy nového objevu, a představilo je jako „punk rock od protinožců“.
Je vlastně ironické, že tato bisexuální interpretace se týkala právě AC/DC. V sedmdesátých letech, v době vrcholící sexuální revoluce, někteří hudebníci experimentovali s androgynním vzhledem nebo rozmělňováním vlastní identity. Naopak AC/DC se tímto směrem nikdy nepodívali a v jejich tvorbě se nenachází ani sebemenší náznaky něčeho takového. Asi nejblíže tomu byli, když se zpěvák Bon Scott převlékl pro jedno televizní vystoupení za Maxe Klingera. A i tehdy šlo jen o zábavu. AC/DC měli zkrátka jiná témata tvorby, byla to především pětice kluků, co měla ráda rokenrol ze staré školy.
A co satanismus?
Úplně jiná nepříjemnost s názvem se pro AC/DC objevila v osmdesátých letech. Tato éra byla typická nejen krizí starých rockových skupin, ale také mediálními štvanicemi pořádanými různými strážci morálky. S tím už si své užili například Black Sabbath nebo Judas Priest a kvůli čertovským rohům a veršům z Highway To Hell se pozornost stočila i k AC/DC, kteří byli obvinění ze satanismu. Chytré hlavy záhy rozklíčovaly i skutečný význam názvu. Žádný elektrický proud, ale Anti-Christ/Devil's Children (Antikrist/Ďáblovy děti).
Byla to podobná hloupost, jako když si lidé o generaci dříve pouštěli gramofonové desky pozpátku, aby v písních objevili podprahová sdělení, tajné pravdy o smrti Paula McCartneyho nebo prostě jen vulgárnosti. Nejlepší reakcí na toto obvinění AC/DC byla strohá odpověď Anguse Younga moderátorovi: „Název máme ze šicího stroje.“
Článek čerpá informace z bookazinu AC/DC: Kompletní příběh a z webových stránek kapely Fanny.
