Článek
Přestože byl článek z minulého týdne o čtvrté desce Led Zeppelin neúměrně dlouhý, nepadlo v něm ani slovo o její vizuální stránce. A přestože ani obal, ani žádná z vnitřních částí nejsou tak klíčové jako hudební obsah, doplňují (a spoluvytvářejí) obrazové materiály tajemnou atmosféru obklopující celou kariéru Led Zeppelin. Vezměme tedy toto elpíčko společně do rukou a podívejme se, co jeho jednotlivé „vrstvy“ ukrývají.
Obal bezejmenného alba, jak už zaznělo minule, byl hrozný. Bez velkého přehánění patří k nejhorším v rockové historii. Na rozdíl od většiny jeho souputníků ho ale jeho autoři do této společnosti umístili úmyslně. Kapelník Jimmy Page už měl dost narážek a posměšků, že desky a koncerty jeho kapely se vyprodávají jen díky slavnému jménu. Chtěl proto z Led Zeppelin sejmout cejch popové senzace, který si vysloužila s úspěchem své druhé studiové desky v roce 1969. Toužil dokázat, že album se prodá díky své zajímavé hudbě a navzdory nulové reklamě.
Výsledek byl obdivuhodně nezajímavý: fotografie starého muže ohnutého pod mohutnou otýpkou klestí pověšená na zdi. Rámeček je oprýskaný, tapety se loupou. Spíše je to momentka ze zanedbaného staromódního pokoje než část image největší rockové legendy. Originální snímek objevil zpěvák Robert Plant, když společně s Pagem prolézali zastrčená vetešnictví a pátrali po zajímavých starožitnostech.
Rozložený vnější obal nabízí zajímavou kontrastní podívanou.
Identita shrbeného staříka nebyla dlouho známá, až později se ho podařilo identifikovat jako Lota Longa, tehdy devětašedesátiletého doškař z Wiltshire. Snímek vznikl v roce 1892, rok před Longovou smrtí. Původně byl pochopitelně černobílý, pro potřeby alba ho bylo nutné ručně kolorovat. Letos v únoru byla z originálního negativu vytvořena zvětšenina o rozměrech 61 × 44,4 centimetrů a jeden přemotivovaný fanoušek Led Zeppelin za ni neváhal zaplatit 16 tisíc liber.
Fotografie ale byla součástí širšího záběru. Když se vnější obal rozložil, ukázalo se, že ze zdi s fotografií v rámu zbyla jen část a zbytek obrazu odkrývá výhled na předměstí s dominantou věžáku v pozadí. Jedná se o Salisbury Tower v Birminghamu. V podobném žil bubeník John Bonham se svou ženou a synem, když v kapele začínal. Jimmy Page tvrdil, že výjev symbolizuje kontrast mezi městským a venkovským životem a jeho pomíjivost. „Staré baráky uvolňují místo novým,“dodával. John Bonham měl zemitější vysvětlení. „Znamená to, že bych radši bydlel v baráku než v paneláku,“ prohlašoval Bonzo, ve volném čase nadšený farmář.
Uvnitř obalu se věci začínají komplikovat. Ani tam se totiž nenacházejí žádné informace o skladbách, žádné doplňující informace nebo vysvětlivky, obvyklé v rozevíratelných obalech. Místo nich zabírá obě strany jednoduchá tmavá kresba. Zobrazovala starého poustevníka s berlí a lucernou, jak stojí na skalním ostrohu vysoko nad vesnicí, odkud ho sleduje osamělá postava.
Poustevník? Světlonoš? Kdo ví…
Autorem díla by měl být jistý Barrington Coleby, kamarád Jimmyho Page. Taková je kytaristova verze. Kromě něj se však s Colebym žádný další člen kapely nesetkal. Objevily se proto dohady, že Barrington Coleby nikdy neexistoval a jedná se pouze o pseudonym Jimmyho Page, pod nímž kresbu sám vytvořil. Právě on je také autorem oficiální interpretace: Jedná se o poustevníka z tarotových karet – symbolu důvěry a moudrosti. Jeho zdvižená lampa září coby světlo pravdy.
Toto vysvětlení ale mnohým opět nestačilo. Minimálně od doby, kdy Jimmy Page nechal vyrýt do drážek třetího alba Led Zeppelin jednu z tezí Aleistera Crowleyho a dal tak veřejně najevo svůj zájem o okultismus. Někteří proto viděli ve výjevu poustevníka s lucernou spojitost s Crowleyho učením. Mělo by se například jednat o odkaz na Crowleyho poustevnickou triádu nebo o postavu Psychopompa, průvodce duší do podsvětí, jehož doprovází tříhlavý pes. Jeho obrys má být údajně vidět u nohou poustevníka. Já osobně jsem ho tam ani po delším zírání neobjevil.
Teprve, když rozevřete kapsu obalu, vykutálí se na vás nejen samotná deska, ale také vložený oboustranně potištěný arch (na původním vydání se jednalo o potištěné pouzdro na vinyl, to je nyní čistě bílé), který ukrývá nejznámější tajemství Led Zeppelin. Na jedné straně nabízí kompletní text písně Stairway to Heaven. Použitý font objevil opět Jimmy Page, tentokrát v časopise z devatenáctého století a nechal podle ukázky sestavit celou abecedu. V levém dolním rohu se krčí podobizna alžbětinského gentlemana s knihou. Někteří ho identifikují jako Johna Deera, dvorního astrologa Alžběty I., s určitostí však totožnost tohoto muže nezná nikdo.
Teprve na opačné straně konečně najdeme tracklist desky a související informace. Ono nejznámější tajemství se však nachází úplně nahoře – čtyři symboly. Také jejich cesta na album byla komplikovaná. Jimmy Page musel svou ideu alba bez názvu a jakýchkoliv informací tvrdě hájit před vydavatelstvím. To chtělo pochopitelně tyto údaje mít na albu viditelné. Page místo toho původně uvažoval o jednom výrazném symbolu – jakési blíže nespecifikované pečeti řemeslníků. Neměla nic společného s později použitými symboly a Page od ní nakonec upustil. A protože věděl, že v kapele by se s ostatními na jediném znaku stejně neshodl, nakonec měly být čtyři, pro každého člena jeden.
Prostřední dva symboly náleží baskytaristovi Johnu Paulu Jonesovi a Johnu Bonhamovi. Oba si je vybrali z Book of Signs od typografa Rudolfa Kocha. Jonesův symbol – kružnicí obepnutá triquetra symbolizovala schopného a sebevědomého člověka, což byly výstižné charakteristiky jeho osoby. Tři protnuté kruhy Johna Bonhama odkazovaly k triádě matka-otec-dítě, protože navzdory jeho pověsti rockového zvířete, byla rodina pro Bonza velmi důležitá. Symbol se vedle toho podobá obrácenému logu piva Ballantine. Trochu stranou pozornosti stojí pátý symbol – tři spojené trojúhelníky. Page ho přidělil hostující zpěvačce Sandy Denny a měl by znázorňovat božskou přirozenost.
Robert Plant a Jimmy Page si své symbolu naopak navrhli sami. „To je typický,“ vztekal se John Paul Jones. Page se jeho hněvu později bránil vysvětlováním, že kapele bylo řečeno, že si každý může svůj symbol buď vybrat, nebo navrhnout. Zpěvákův symbol představovalo pírko v kruhu. „Pero je symbol, na němž jsou založeny všechny filozofie,“ ozřejmoval svůj záměr Plant. Také tento symbol lze však najít ve starší literatuře, kde představuje pírko egyptské bohyně Maat.
Všem ale nejvíce zamotal hlavu symbol úplně nalevo – podivný klikyhák připomínající slovo ZoSo (byť se má jednat o symbol nikoliv o slovo). Page se nikdy neměl k tomu, aby jeho význam vysvětlil, používal ho však často – na turné k bezejmennému albu například zdobil jeho zesilovač a dnes ho má i místo své fotografie na facebookové profilu. Na začátku sedmdesátých let si dokonce nechal od fanynky uštrikovat svetr s tímto motivem. Sám kytarista ve vzácné chvíli sdílnosti řekl pouze: „Můj symbol měl vzývat a být vzýván.“
Který ze symbolů je váš nejoblíbenější?
Vzhledem k neurčitosti vysvětlení tak musely opět nastoupit dohady. Ty se ještě zkomplikovaly, když vyšlo najevo, že ani tento symbol není úplně autorský. Jak už to s Pageovými nápady bývá, občas pocházejí z hlavy někoho jiného. Tajemná značka se prakticky ve stejné podobě objevuje už v knize Arca Magica Arteficii z roku 1557 a znovu ještě v jiné z poloviny devatenáctého století.
V pozdějších výkladech byla přiřazena astrologickému znamení Kozoroha (v němž je Page narozen) a planetě Saturn, která ho ovládá. Jiné teorie vidí jako znamení Kozoroha pouze první část symbolu (Z) a zbývající o-s-o, přiřazují jiné významy – buď Crowleyho číslovku 666, alchymistické znamení Merkura nebo symbol světla a stínu…
Netuším, co Jimmyho symbol znamená. Možná je to jen nějaká starobyle vypadající ptákovina, se kterou nás všechny tahá za nos. To by mu bylo podobný.
Do toho se postupem let namotaly další více či méně za vlasy přitažené báchorky, všechny jsou však stejně bezcenné. Dokud se Jimmy Page nerozhodne skutečný význam svého symbolu vyjevit (je-li vůbec nějaký), zůstane jen u dohadů. Možná právě proto kytarista jeho význam nikdy plně neodhalí. Bezejmenné album Led Zeppelin si díky tomu stále drží nádech tajemna, z něhož od roku 1971 mnoho neubylo.
Informace v článku čerpají z bookazinu Led Zeppelin: Kompletní příběh a z knihy Když po Zemi kráčeli obři od Micka Walla. Pokud vás okultní stránka Led Zeppelin zaujala víc než mě, mohu druhou jmenovanou jen doporučit.
